Hledejte

Cookie Policy
The portal Vatican News uses technical or similar cookies to make navigation easier and guarantee the use of the services. Furthermore, technical and analysis cookies from third parties may be used. If you want to know more click here. By closing this banner you consent to the use of cookies.
I AGREE
Rondo: Allegro
Programy Podcast

Papežova homilie v Jakartě: Nikoli vnějškově dokonalá zbožnost, ale naslouchání Ježíšovu slovu

Homilie papeže Františka při mši v Jakartě, stadion Gelora Bung Carno, 5. září 2024

Setkání s Ježíšem nás vyzývá k prožívání dvou základních postojů, které nám umožňují stát se jeho učedníky: prvním postojem je naslouchat Slovu, druhým postojem žít podle Slova. Nejprve naslouchat, protože všechno pochází ze slyšení, z toho, že se Bohu otevíráme, že přijímáme vzácný dar jeho přátelství. Pak je ale důležité přijaté Slovo žít, abychom nebyli marnými posluchači, kteří klamou sami sebe (srov. Jk 1,22); abychom neriskovali, že – což by nebylo dobré – budeme naslouchat jen ušima, aniž by semeno Slova sestoupilo do srdce a změnilo náš způsob myšlení, cítění a jednání. Slovo, které je nám dáno a kterému nasloucháme, žádá, aby se stalo životem, aby proměnilo život, aby se vtělilo do našeho života. Tyto dva základní postoje: naslouchat Slovu a žít podle Slova můžeme kontemplovat v právě proneseném evangeliu.

Především naslouchání Slovu. Evangelista vypráví, že k Ježíši přišlo mnoho lidí a „zástup se kolem něho shromáždil, aby slyšel Boží slovo“ (Lk 5,1). Hledali ho, hladověli a žíznili po Božím slově a slyšeli ho zaznívat v Ježíšových slovech. Proto nám tato scéna, tolikrát opakovaná v evangeliu, říká, že lidské srdce stále hledá pravdu, která by nasytila a ukojila jeho touhu po štěstí; že se nemůžeme spokojit jen s lidskými slovy, nebo s kritérii tohoto světa, s pozemskými soudy; vždy potřebujeme světlo z výšin, které by osvítilo naše kroky, potřebujeme živou vodu, která by uhasila žízeň na poušti duše, potřebujeme útěchu, která by nezklamala, protože pochází z nebe, a nikoli z pomíjivých věcí tohoto světa. Ve změti omamnosti a marnosti lidských slov, bratři a sestry, je zapotřebí Božího slova, Božího slova, které jediné je kompasem na naší cestě, které jediné nás uprostřed tolika ran a zmatků dokáže dovést zpět k pravému smyslu života.

Bratři a sestry, nezapomínejme na toto: Prvním úkolem učedníka – neboť my všichni jsme učedníky – tedy prvním úkolem učedníka není oblékat si oděv vnějškově dokonalé zbožnosti, dělat mimořádné věci nebo se pouštět do velkolepých podniků, nikoli. První úkol, první krok naopak spočívá v tom, že umíme naslouchat jedinému slovu, které zachraňuje, slovu Ježíšovu, jak můžeme vidět v evangelijní epizodě, kdy Mistr vstupuje do Petrovy bárky, aby se trochu vzdálil od břehu a mohl tak lépe kázat lidem (srov. Lk 5,3). Náš život z víry začíná tehdy, když pokorně přijmeme Ježíše na loďce svého bytí, uděláme mu místo, nasloucháme jeho slovu a necháme se jím zpochybnit, otřást a změnit.

Zároveň, bratři a sestry, Slovo Boží žádá, aby se v nás konkrétně vtělilo: proto jsme povoláni Slovo žít. Pouze Slovo, aniž bychom ho žili, způsobuje, že se z nás stávají papoušci, kteří sice souhlasí, ale nerozumí, nežijí. Ježíš se totiž poté, co z loďky dokončil kázání zástupům, obrací na Petra a vybízí ho, aby riskoval a vsadil na toto Slovo: „Vyplujte na moře a nahoďte sítě na lov ryb“ (v. 4). Boží slovo nemůže zůstat krásnou abstraktní myšlenkou nebo vzbudit jen momentální emoce; žádá nás, abychom změnili svůj pohled, abychom nechali své srdce proměnit podle Kristova vzoru; Slovo nás vyzývá, abychom uprostřed moře tohoto světa odvážně nahodili sítě evangelia, „riskovali“, ano, riskovali a žili lásku, kterou nás On jako první učil a kterou žil. I nás, bratři a sestry, Hospodin s horoucí silou svého Slova žádá, abychom se vydali na širé moře, abychom se odpoutali od stojatých břehů špatných návyků, strachu a průměrnosti, abychom se odvážili žít novým životem. Průměrnost. Průměrnost se líbí ďáblu, že! Protože do ní vstupuje a ničí nás.

Samozřejmě, že o překážky a výmluvy, proč říci ne, není nikdy nouze, ale podívejme se znovu na Petrův postoj: Petr je po těžké noci, kdy nic nechytil, je rozhněvaný, unavený, zklamaný, a přesto, místo aby zůstal ochromený v té prázdnotě a zablokovaný vlastním selháním, říká: „Mistře, celou noc jsme se namáhali a nic jsme nechytili, ale na tvé slovo - tedy na tvé slovo - nahodím sítě“ (v. 5). Na tvé slovo vrhnu sítě. A pak se stane něco neslýchaného, zázrak, kdy se loď naplní rybami, až se téměř potopí (srov. v. 7).

Bratři a sestry, před mnoha úkoly našeho každodenního života; před výzvou, kterou všichni cítíme, abychom budovali spravedlivější společnost, abychom šli kupředu cestou míru a dialogu - tohoto dialogu, který byl zde v Indonésii již dávno nastoupen -, se někdy můžeme cítit nedostatečně, cítit tíhu tolika závazků, které ne vždy přinášejí očekávané plody, nebo našich chyb, které jako by brzdily cestu. Ale se stejnou pokorou a stejnou vírou jako Petr jsme i my žádáni, abychom nezůstávali vězni svých selhání - a to je velmi špatné, protože selhání nás dostihnou a můžeme se stát vězni selhání, ne, prosím: nezůstávejte vězni svých selhání - a namísto toho, abychom setrvávali s očima upřenýma na své prázdné sítě, abychom hleděli na Ježíše a důvěřovali mu. Nedívejte se na své prázdné sítě, dívejte se na Ježíše! On vás přiměje ke kroku, On vás přiměje ke zdárnému postupu: důvěřujte Ježíši. Vždycky můžeme riskovat, že vyplujeme na hladinu a znovu nahodíme své sítě, i když jsme prožili noc neúspěchu, čas zklamání, kdy jsme nic neulovili. Nyní se na chvíli odmlčím a každý z vás ať se zamyslí nad svými vlastními neúspěchy. A při pohledu na tato selhání riskujme, jděme vpřed s odvahou Božího slova.

Svatá Terezie z Kalkaty, jejíž památku dnes slavíme a která neúnavně pečovala o nejchudší a stala se hlasatelkou míru a dialogu, říkávala: „Když nemáme co dát, dejme toto nic. A pamatujte: i když nic nesklízíte, neúnavně zasévejte. Bratři a sestry, nepřestávejte rozsévat, protože to je život.

To bych, bratři a sestry, chtěl říci i vám, tomuto národu, tomuto nádhernému a rozmanitému souostroví: nepřestávejte rozhazovat sítě, nepřestávejte snít a nepřestávejte budovat civilizaci míru! Vždy se odvažte snít sen o bratrství, které je mezi vámi skutečným pokladem! Slovem Božím vás povzbuzuji, abyste rozsévali lásku, abyste s důvěrou kráčeli cestou dialogu, abyste stále projevovali svou dobrotu a laskavost s typickým úsměvem, který vás odlišuje. Už vám někdo řekl, že jste usměvavý národ? Neztrácejte úsměv, prosím, a jděte dál! A buďte staviteli míru. Buďte tvůrci naděje.

To je přání, které nedávno vyslovili biskupové této země, a je to přání, které bych i já rád adresoval celému indonéskému lidu: jděte společně pro dobro společnosti a církve! Buďte staviteli naděje. Dobře poslouchejte: buďte staviteli naděje, té naděje evangelia, která nezklame (srov. Řím 5,5), nikdy nezklame a která nás otevírá nekonečné radosti. Mnohokrát děkuji.

 

 

 

 

 

 

5. září 2024, 13:29
Prev
April 2025
SuMoTuWeThFrSa
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   
Next
May 2025
SuMoTuWeThFrSa
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031