Papež: Bůh je přítomen ve všedním dni
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den, šťastnou neděli!
V evangeliu dnešní liturgie slyšíme krásné zaslíbení, které nás uvádí do doby adventní: "Váš Pán přijde" (Mt 24,42). Bůh přijde. To je základ naší naděje, to je to, co nás podporuje i v těch nejtěžších a nejbolestivějších chvílích našeho života: Bůh přichází. Bůh je blízko a přichází. Nikdy na to nezapomínejme! Hospodin vždy přichází, navštěvuje nás, přibližuje se nám a na konci času se vrátí, aby nás přijal do svého objetí. Před tímto slovem si klademe otázku: Jak přichází Bůh? A jak ho poznáme a přijmeme? Zastavme se krátce u těchto dvou otázek.
První otázka: Jak přichází Hospodin? Tolikrát jsme slyšeli, že Bůh je přítomen na naší cestě, že nás doprovází a promlouvá k nám. Ale možná, že tato pravda pro nás zůstává jen teoretická, protože nás rozptyluje tolik věcí; ano, víme, že Bůh přichází, ale neprožíváme to, nebo si představujeme, že přichází nějakým nápadným způsobem, třeba prostřednictvím nějakého podivuhodného znamení. A co dělali v Noemových dnech? Protože evangelium říká "jako za dnů Noemových". Prostě běžné, každodenní věci: jako vždy "jedli a pili, ženili se a vdávali" (v. 38). Mějme na paměti toto: Bůh je skrytý v našich životech, je tam vždy, je skrytý v těch nejběžnějších a nejobyčejnějších situacích našeho života. Nepřichází v mimořádných událostech, ale v každodenních věcech. Hospodin přichází ve všedních věcech, protože právě tam je, projevuje se ve všedních věcech. On je tam, v naší každodenní práci, v náhodném setkání, ve tváři člověka v nouzi, dokonce i když čelíme dnům, které se zdají být šedivé a jednotvárné, právě tam je přítomen Bůh, který nás volá, promlouvá k nám a inspiruje naše jednání.
Je tu však ještě druhá otázka: jak poznáváme a přijímáme Boha? Musíme být bdělí a ostražití. Ježíš nás varuje: hrozí nebezpečí, že si jeho příchod neuvědomíme a nebudeme na jeho návštěvu připraveni. Při jiných příležitostech jsem připomenul slova svatého Augustina: "Bojím se Hospodina, který prochází" (Serm. 88.14.13), to znamená, že se bojím, že projde kolem a já ho nepoznám! O lidech z Noemovy doby Ježíš říká, že jedli a pili "a ničeho si nevšimli, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla" (v. 39). Věnujme pozornost tomuto: ničeho si nevšimli! Byli zahleděni do svých věcí a neuvědomili si, že se blíží potopa. Ježíš říká, že až přijde, "budou v táboře dva muži: jeden bude vzat a druhý ponechán" (v. 40). V čem je ale rozdíl? V jakém smyslu? Prostě jeden byl bdělý, čekal, dokázal rozeznat Boží přítomnost v každodenním životě, druhý byl naopak roztržitý, "duchem nepřítomný", jakoby se nic nedělo a ničeho si nevšiml.
Bratři a sestry, v tomto adventním čase se nechme vytrhnout z letargie a probuďme se ze spánku! Ptejme se sami sebe: jsem si vědom toho, co prožívám, jsem bdělý, nespím? Snažím se rozpoznávat Boží přítomnost v každodenních situacích, nebo jsem roztěkaný a trochu zahlcený věcmi? Pokud si jeho příchod neuvědomujeme dnes, nebudeme připraveni ani na jeho příchod na konci času. Proto, bratři a sestry, zůstaňme bdělí! Je třeba čekat na příchod Páně, čekat, až se k nám přiblíží, protože je tu, ale čekejme bděle. A kéž nám svatá Panna, žena očekávání, která uměla zachytit příchod Boží v pokorném a skrytém životě v Nazaretě a přijala ho ve svém lůně, pomůže na této cestě pozorného očekávání Pána, který je mezi námi a prochází.
