Hledejte

Regina coeli na Velikonoční pondělí

Na velikonoční pondělí předsedal papež František polední modlitbě na Svatopetrském náměstí. Před jejím začátkem pronesl svou promluvu, kterou vám přinášíme v plném znění.
Poslechněte si papežovu promluvu v češtině

PAPEŽ FRANTIŠEK

Drazí bratři a sestry, dobrý den a požehnané Velikonoce!

Dnes, v pondělí velikonočního oktávu, nám evangelium (srov. Mt 28,8-15) ukazuje radost žen z Ježíšova zmrtvýchvstání: podle textu odcházely od hrobu s "velkou radostí" a "běžely to oznámit jeho učedníkům" (v. 8). Tato radost, zrozená právě z živého setkání se Zmrtvýchvstalým, je překypující emocí, která je podněcuje k tomu, aby ji šířily a vyprávěly, co viděly. 

Sdílení radosti je nádherná zkušenost, které se učíme už od útlého věku: vzpomeňme si na dítě, které dostane ve škole dobrou známku a nemůže se dočkat, až ji ukáže rodičům, nebo na mladého člověka, který dosáhne prvního sportovního úspěchu, nebo na rodinu, v níž se narodí dítě. Zkusme si každý z nás vzpomenout na okamžik, který byl tak šťastný, že bylo dokonce těžké ho vyjádřit slovy, ale o kterém jsme chtěli všem hned vyprávět!

Zde ženy o velikonočním ránu prožívají tuto zkušenost, ale v mnohem větší míře. Proč? Protože Ježíšovo zmrtvýchvstání není jen úžasnou zprávou nebo šťastným koncem příběhu, ale něčím, co náš život zcela změní a navždy promění! Je to vítězství života nad smrtí, to je Ježíšovo vzkříšení. Je to vítězství naděje nad sklíčeností. Ježíš prolomil temnotu hrobu a žije navždy: jeho přítomnost může naplnit světlem cokoli. S ním se každý den stává jevištěm věčné cesty, každý "dnešek" může doufat v "zítřek", každý konec v nový začátek, každý okamžik se promítá za hranice času, k věčnosti.

Bratři a sestry, radost ze vzkříšení není nic vzdáleného. Je velmi blízko, je naše, protože nám byla darována v den našeho křtu. Od té doby se i my, stejně jako ony ženy, můžeme setkat se Zmrtvýchvstalým a on, stejně jako jim, nám říká: "Nebojte se!" (v. 10). Bratři a sestry, nevzdávejme se velikonoční radosti! 

Jak ale tuto radost živit? Tak jako ony ženy: setkáním se Zmrtvýchvstalým, neboť on je zdrojem radosti, která nikdy nekončí. Pospíchejme ho hledat v eucharistii, v jeho odpuštění, v modlitbě a v prožívané lásce! Radost, když je sdílená, roste. Sdílejme radost Vzkříšeného.

A kéž nám Panna Maria, která se o Velikonocích radovala ze svého vzkříšeného Syna, pomáhá být jeho radostnými svědky.

 

1. dubna 2024, 12:18

Antifona Regina coeli je jednou ze čtyř mariánských antifon (vedle Alma Redemptoris Mater, Ave Regina Coelorum a Salve Regina).

Roku 1742 papež Benedikt XIV. stanovil, aby byla ve velikonoční době recitována namísto modlitby Anděl Páně (Angelus) ve stoje na znamení vítězství nad smrtí, to znamená od neděle Zmrtvýchvstání až do Seslání Ducha svatého.

Recituje se stejně jako Angelus třikrát denně: ráno, v poledne a večer, čímž se den zasvěcuje Bohu a Marii.

Tato antifona vznikla podle zbožného podání mezi 6. a 10. Stoletím, zatímco její rozšíření je dokumentováno v první polovině 13. století, kdy je zařazena do františkánského breviáře. Skládá se ze čtyř krátkých veršů, z nichž každý končí zvoláním Aleluja. Je to modlitba, kterou se věřící obracejí k Marii, Královně nebes, aby se spolu s ní radovali z Kristova vzkříšení.

Papež František, 6. dubna 2015, na Velikonoční pondělí, v promluvě před recitací modlitby Regina Coeli hovořil o tom, jak má být k recitaci této modlitby disponováno srdce:

„V této modlitbě zní aleluja jako refrén a obracíme se k Marii prosbou o radost, protože Ten, kterého nosila ve svém lůně, vstal z mrtvých, jak slíbil, a svěřujeme se do Její přímluvy. Naše radost je vskutku odrazem Mariiny radosti, protože Ona s vírou opatrovala a uchovává události spojené s Ježíšem. Recitujme tedy tuto modlitbu s pohnutím dětí, které jsou šťastny, protože je šťastná jejich Matka.”

Předchozí promluvy před modlitbou Angelus / Regina Coeli

Čtěte více >