Válečný byznys a paradoxní zajištění bezpečnosti
Alessandro Gisotti
„Dejte mi dva bombardéry. Za jejich cenu vyléčím všechny nemocné leprou“. Psal se rok 1955, když Raoul Follereau pronesl tuto upřímnou a provokativní výzvu Spojeným státům a Sovětskému svazu. Zdůrazňoval tak nemorální nepoměr výdajů na zbrojení vůči civilizační bitvě, jakou je boj proti Hansenově chorobě. Uplynulo sedmdesát let, studená válka dávno skončila, malomocenství si stále vybírá oběti v mnoha oblastech planety, ale, jak neúnavně odsuzuje papež František, závody ve zbrojení se nejen nezastavily, ale ještě zrychlily svůj šílený úprk.
Papežovi dávají za pravdu oficiální údaje shromážděné ve zprávě Sipri, Mezinárodního institutu pro výzkum míru, založeného v roce 1966 ve Stockholmu. Zatímco se čeká na ty za letošní rok, které vzhledem k eskalaci války na Blízkém východě vedle konfliktu na Ukrajině pravděpodobně neklesnou, již ty za rok 2022 jsou alarmující. Hovoří o roce, kdy světové vojenské výdaje dosáhly rekordní výše 2 240 miliard dolarů (největšími investory jsou USA, Čína a Rusko, zatímco v Evropě se poprvé vydalo na zbrojení více než v dobách železné opony). Pro představu, tato částka je tisíckrát vyšší než celkový rozpočet Mezinárodního červeného kříže s jeho 20 000 pracovníky po celém světě.
Tato humanitární organizace se sídlem v Ženevě v posledních měsících oznámila snížení počtu zaměstnanců v důsledku poklesu darů. Osud, který je bohužel v posledních letech běžný pro mnoho nevládních organizací a charitativních sdružení. A tak zatímco rozpočty na výrobu a prodej zbraní exponenciálně rostou, prostředky, které mají k dispozici ti, kdo by se chtěli věnovat dobru druhých, klesají. Dramatická kombinace, která ukazuje, jak jde válečný byznys na úkor nevinných a také těch, které by tito nevinní rádi zachránili. Válka, připomněl František při generální audienci 29. listopadu, je vždy porážkou, všichni prohrávají. Všichni neprohrávají, existuje jedna skupina, která mnoho získává: výrobci zbraní. Vydělávají dobře, navíc na smrti druhých. Bylo to důrazné odsouzení. Ale přitom je třeba připomenout, že již v roce 1961 americký prezident Dwight Eisenhower, což rozhodně nebyl pacifista, neboť jako generál dovedl Spojence k vítězství nad nacismem v Evropě, varoval před vojensko-průmyslovým komplexem a jeho nepatřičným zasahováním do rozhodování o politice USA v militaristickém smyslu.
Neustálé zvyšování globálních vojenských výdajů v posledních letech, poznamenal Nan Tian, výzkumný pracovník Sipri, je známkou toho, že žijeme ve stále nejistějším světě. Státy zvyšují vojenskou sílu v reakci na zhoršující se bezpečnostní prostředí, u něhož neočekávají, že by se v blízké budoucnosti zlepšilo. Tragický začarovaný kruh, který papež mnohokrát odsoudil. Abychom odmítli válku, prohlásil o Vánocích, musíme odmítnou zbraně. Protože pokud člověk, jehož srdce je labilní a zraněné, najde ve svých rukou nástroje smrti, dříve či později je použije. Důsledky, stejně paradoxní jako neblahé, jsou všem zřejmé: lidé se ozbrojují, aby se cítili bezpečněji, a v důsledku toho je svět stále nebezpečnější.
Lidé nechtějí zbraně, ale chléb, řekl papež František ve vánočním poselství Urbi et Orbi. Slova, která jako by ideálně opakovala slova Matky Terezy z Kalkaty, když v roce 1979 obdržela Nobelovu cenu míru. V naší rodině, upozornila na adresu mocných, nepotřebujeme bomby a zbraně, nepotřebujeme ničit, abychom přinesli mír, ale pouze potřebujeme být spolu, abychom se milovali. Být spolu: tento sen o univerzálním bratrství, který František, stejně jako světec, jehož jméno nese, vzývá a dosvědčuje jako jediný lék na 'Kainova ducha', který bohužel i v tomto roce 2023 rozsévá smrt a zkázu.
