Papež: Víra není rigidní. Je ochotná ke změně
PAPEŽ FRANTIŠEK
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní evangelium vypráví o Ježíšově setkání s kananejskou ženou, mimo území Izraele (srov. Mt 15,21-28). Ta ho prosí, aby osvobodil její dceru sužovanou démonem, ale Kristus ji nechce vyslyšet. Ona naléhá a učedníci mu radí, aby jí vyhověl a ona přestane, ale Ježíš vysvětluje, že jeho poslání je určeno dětem Izraele, a používá tento obraz: "Není dobré brát dětem chléb a házet ho psům". A žena odvážně odpovídá: "To je pravda, Pane, a přesto psi jedí drobky, které padají ze stolu jejich pánů". Ježíš jí tedy říká: "Ženo, veliká je tvá víra! Ať se ti stane, co si přeješ". A v tu chvíli byla její dcera uzdravena (v. 26-28). Krásný příběh! Toto se Ježíšovi přihodilo.
Vidíme, že Ježíš mění svůj postoj, a to, co ho přiměje ke změně, je síla ženiny víry. Zastavme se tedy krátce u těchto dvou aspektů: Ježíšovy změny a ženiny víry.
Ježíšova změna. Své kázání adresoval vyvolenému lidu; Duch svatý posléze pohne církev až na konec světa. Můžeme však říci, že zde dochází k anticipaci, kdy se v epizodě s kananejskou ženou již projevuje univerzálnost Božího působení. Tato Ježíšova připravenost je zajímavá: tváří v tvář ženině modlitbě "předjímá plány", tváří v tvář jejímu konkrétnímu případu se stává ještě shovívavějším a soucitnějším. Bůh je takový: je láska, a kdo miluje, nezůstává strnulý. Ano, zůstává pevný, ale ne strnulý. Nezůstává rigidní ve svých postojích, ale nechává se pohnout a posunout; umí měnit své plány. Láska je tvořivá a my křesťané, chceme-li napodobovat Krista, jsme pozváni k ochotě měnit se. Jak dobře nám dělá v našich vztazích, ale i v životě víry být poddajní, skutečně naslouchat, nechat se pohnout pro soucit a dobro druhých, jak to udělal Ježíš s kananejskou ženou. To je ochota ke změně. Srdce přístupné změně.
Podívejme se pak na víru ženy, kterou Kristus chválí a říká o ní, že je "veliká" (v. 28). Učedníkům se zdá velká jen její neústupnost, ale Ježíš vidí víru. Když se nad tím zamyslíme, tak ta cizinka pravděpodobně věděla jen málo, pokud vůbec něco, o zákonech a náboženských předpisech Izraele. V čem tedy spočívá její víra? Není naplněna pojmy, ale fakty: kananejská žena přistupuje, klaní se, naléhá, vede s Ježíšem úzký dialog, překonává všechny překážky, aby s ním mohla mluvit. Zde se projevuje konkrétnost víry, která není náboženskou nálepkou, ale osobním vztahem s Bohem. Jak často upadáme do pokušení zaměňovat víru za nějakou nálepku! Víra ženy se neskládá z teologické etiketky, ale z naléhavosti: klepe na dveře, tluče; nesestává ze slov, ale z modlitby. A Bůh se nebrání, když se k němu modlíme. Proto řekl: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno" (Mt 7,7).
Bratři a sestry, ve světle toho všeho si můžeme položit několik otázek. Začněme například Ježíšovou proměnou: Jsem schopen změnit svůj názor? Jsem schopen porozumění a dokážu být soucitný, nebo zůstávám ve svých postojích rigidní? Je v mém srdci nějaká strnulost? To není pevnost: rigidita je špatná, pevnost je dobrá. A z pohledu víry ženy: Jaká je moje víra? Zůstává u pojmů a slov, nebo je skutečně žitá, s modlitbou a činy? Umím vést s Hospodinem dialog, naléhat na něj, nebo se spokojím s odříkáváním nějakých hezkých formulí? Kéž nás Panna Maria uschopní k dobrému a konkrétnímu jednání ve víře.
