Papež: Překonat strach, ale též životní mdlost a netečnost
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V evangeliu dnešní liturgie Ježíš promlouvá k učedníkům, aby vyvrátil jakoukoli jejich obavu a vybídl je k ostražitosti. Obrací se k nim se dvěma zásadními výzvami. První zní: „Neboj se, malé stádce“ (Lk 12,32) a druhá: „Buďte připraveni“ (Lk 12,35 podle ekumenického překladu Bible, v liturgickém překladu: „Mějte bedra přepásaná“, pozn. překl.) „Neboj se“ a „Buďte připraveni“ – jedná se o dva klíčové výroky, které rozptylují leckdy ochromující strach a pomáhají překonat svůdnost pasivního, mdlého života. Věnujme se dnes těmto dvěma pobídkám: „Neboj se“ a „Buďte připraveni“.
„Neboj se“. Ježíš ze všeho nejdříve učedníky povzbuzuje, a to vzápětí poté, co hovořil o láskyplné a prozřetelnostní péči Otce, který se stará o polní lilie a nebeské ptactvo, a tím spíše tedy zaopatří své děti. Není tudíž třeba shánět se a znepokojovat: náš život spočívá pevně v Božích rukou. Tato Ježíšova výzva, abychom se o nic nestrachovali, nám dodává odvahu. Někdy totiž vnímáme, že jsme uvízli v pocitech malomyslnosti a úzkostlivosti. Obáváme se, že neobstojíme, že se nám nedostane uznání a lásky, že se nám nepodaří uskutečnit naše plány a nikdy nebudeme šťastní. Trmácíme se tedy, abychom našli řešení a prostor k vyniknutí, hromadili statky a bohatství, získali své jistoty, ale jak to nakonec dopadá? V konečném důsledku pak žijeme v trvalém strachu a úzkostlivosti. Ježíš nás naopak ujišťuje: „Nebojte se!“ Důvěřujte Otci, který vám chce dát vše, co doopravdy potřebujete. Daroval vám už svého Syna a Království, ustavičně vás provází a denně se vás ujímá. Nebojte se: to je ona jistota, k níž máme přilnout srdcem. Nebojte se.
Vědomí toho, že Pán nad námi ve své lásce bdí, nás ovšem neopravňuje ke spánku a lenosti! Naopak, podněcuje nás k bdělosti a pozornosti. Milovat totiž znamená dbát na druhého člověka, všimnout si jeho nouze, projevit ochotu k vyslechnutí a přijetí, prokázat připravenost.
Druhé slovo: „Buďte připraveni“ je dnešní další výzvou. Je to křesťanská moudrost. Ježíš tuto výzvu pronáší opakovaně, a dnes tak činí prostřednictvím trojice krátkých podobenství. V prvním z nich se pán domu nečekaně vrací domů ze svatby, v druhém se hospodář nechce dát překvapit zloději a ve třetím se vrací z dlouhé cesty. Všechna tato podobenství předávají totéž poselství: je zapotřebí uchovat bdělost, nepropadnout spánku, tedy nepodlehnout roztržitosti, nepoddat se vnitřní lenosti, neboť Pán přijde také v situacích, ve kterých bychom ho nečekali. Je třeba uchovat si tuto pozornost vůči Pánu, neusnout, ale bdít.
Na konci našeho života nás Bůh požádá, abychom vydali počet ze statků, které nám svěřil. Bdělost tedy obnáší také odpovědnost – tedy věrné zachování a správu oněch dober. Obdrželi jsme přemnohé: život, víru, rodinu, vztahy, práci, ale též místa, kde žijeme, naše města, stvoření. Tolik jsme toho dostali. Zkusme si položit otázku, zda pečujeme o toto dědictví, které nám Pán odkázal? Chráníme jeho krásu, anebo těchto věcí užíváme jen pro sebe či kvůli momentální osobní výhodnosti? Trochu zauvažujme nad tím, jestli jsme strážci stvoření, které nám bylo darováno?
Bratři a sestry, kráčejme bez obav a s jistotou z neustálého Pánova doprovodu. A buďme bdělí, aby se nám nestalo, že usneme právě ve chvíli, kdy Pán půjde kolem. Svatý Augustin říkával: „Bojím se, že si nevšimnu Pána, který půjde kolem“. Obával se, že si ve své malátnosti nevšimne procházejího Pána. Bděte tedy! Kéž nám pomáhá Panna Maria, která přijala Pánovo navštívení a ve své velkorysosti a připravenosti pronesla své: „Hle, jsem služebnice Páně.“
Přeložila Jana Gruberová
