Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

Papež vysílá kardinála Re na korunovaci Černé Madony Oropské

Již po staletí vzdávají poutníci hold Černé Madoně Oropské ve svatyni vprostřed severoitalských alpských vrcholků. Každých sto let probíhá v místní bazilice slavnostní korunovace – první se konala roku 1620. Poslední, která se měla uskutečnit v loňském roce, byla kvůli pandemii přeložena na letošní 29. srpen. Papeže Františka při ní zastoupí děkan kardinálského sboru, kard. Giovanni Battista Re.

Gotická soška Černé Panny Marie z Oropy, vytesaná z borového dřeva ve 13. století, vítá poutníky z celého světa na místě, jehož dějiny jsou mnohem starší. Mariánský kult zde rozšířil sv. Eusebius, biskup města Vercelli, již ve čtvrtém století jako protiváhu pohanských kultů. V roce 1599 byla jako projev vděčnosti obyvatel města Biella, kteří unikli moru, postavena první bazilika a 30. srpna 1620 se konala první slavnostní korunovace mariánské sošky za účasti tisíců věřících.

Korunovační obřad se obnovoval každé století: v roce 1720, poté roku 1820, těsně po těžkém napoleonském období, až do roku 1920, v době, která opětovně žila nadějemi na mír a poválečnými obtížemi.

Páté korunovaci v neděli 29. srpna bude jako papežský legát předsedat kardinál Giovanni Battista Re, emeritní prefekt Kongregace pro biskupy. Ve jmenovací listině papež František připomíná staletou úctu k Černé Madoně Oropské a cituje verš z Písně písní: “Černá jsem, přece však krásná, jeruzalémské dcery, jako kedarské stany, jako tkané závěsy Šalmů”. Poukazuje rovněž na zvláštní jev, popsaný již od roku 1720, a sice skutečnost, že – na rozdíl od zbytku sošky – se na tvářích Matky Boží a Dítěte Ježíše neusazuje prach.

Černá Madona není uctívána pouze v Oropě, nýbrž také v dalších devíti svatyních v okolních horách, které propojuje třísetkilometrová poutní stezka. Samotná Oropa (ve výši 1159 m.n.m.) patří k takzvaným “Sacri Monti”, tedy Svatým, či Posvátným horám, poutním místům rozesetým po celé Itálii, které počínaje patnáctým stoletím tvořily alternativu k poutím do Svaté země. Devět takovýchto lokalit v severoitalských krajích Piemont a Lombardie náleží od roku 2003 na seznam kulturního dědictví UNESCO.

(jag)

23. srpna 2021, 13:58