Papež vysílá kardinála Re na korunovaci Černé Madony Oropské
Gotická soška Černé Panny Marie z Oropy, vytesaná z borového dřeva ve 13. století, vítá poutníky z celého světa na místě, jehož dějiny jsou mnohem starší. Mariánský kult zde rozšířil sv. Eusebius, biskup města Vercelli, již ve čtvrtém století jako protiváhu pohanských kultů. V roce 1599 byla jako projev vděčnosti obyvatel města Biella, kteří unikli moru, postavena první bazilika a 30. srpna 1620 se konala první slavnostní korunovace mariánské sošky za účasti tisíců věřících.
Korunovační obřad se obnovoval každé století: v roce 1720, poté roku 1820, těsně po těžkém napoleonském období, až do roku 1920, v době, která opětovně žila nadějemi na mír a poválečnými obtížemi.
Páté korunovaci v neděli 29. srpna bude jako papežský legát předsedat kardinál Giovanni Battista Re, emeritní prefekt Kongregace pro biskupy. Ve jmenovací listině papež František připomíná staletou úctu k Černé Madoně Oropské a cituje verš z Písně písní: “Černá jsem, přece však krásná, jeruzalémské dcery, jako kedarské stany, jako tkané závěsy Šalmů”. Poukazuje rovněž na zvláštní jev, popsaný již od roku 1720, a sice skutečnost, že – na rozdíl od zbytku sošky – se na tvářích Matky Boží a Dítěte Ježíše neusazuje prach.
Černá Madona není uctívána pouze v Oropě, nýbrž také v dalších devíti svatyních v okolních horách, které propojuje třísetkilometrová poutní stezka. Samotná Oropa (ve výši 1159 m.n.m.) patří k takzvaným “Sacri Monti”, tedy Svatým, či Posvátným horám, poutním místům rozesetým po celé Itálii, které počínaje patnáctým stoletím tvořily alternativu k poutím do Svaté země. Devět takovýchto lokalit v severoitalských krajích Piemont a Lombardie náleží od roku 2003 na seznam kulturního dědictví UNESCO.
(jag)
