Hledejte

Vatican News
Papež František s iráckým prezidentem Salihem Papež František s iráckým prezidentem Salihem 

Papež v Iráku: Den první

Papež František zahájil návštěvu Iráku. Po příletu se setkal se státními autoritami a diplomatickým sborem v prezidentském paláci v Bagdádu. Poté se účastnil setkání s církevními představiteli v syrsko-katolické katedrále Panny Marie Matky spásy.

Krátce před osmou hodinou ranní začala 33. mezinárodní cesta Františkova pontifikátu, která jej pod mottem “Všichni jste bratři” zavede do Irácké republiky. Naposledy papež navštívil Thajsko a Japonsko v listopadu 2019. Jak se již stalo tradicí, v předvečer odletu papež svěřil třídenní setkání s iráckým národem do rukou Matky Boží, v modlitbě před mariánskou ikonou Salus Populi Romani v římské bazilice Panny Marie Větší.

Jak informoval Svatý stolec, papež František brzy ráno ještě před odjezdem z domu sv. Marty pozdravil skupinu iráckých uprchlíků, kteří se v posledních letech usadili v Itálii díky komunitě Sant´Egidio. Doprovázel je papežský almužník, kard. Konrad Krajewski. Papežský speciál italských aerolinek s papežem na palubě poté vzlétl z římského letiště Fiumicino v 7.45, aby přistál na mezinárodním letišti v Bagdádu o zhruba čtyři a půl hodiny později. Papežové využívají služeb italského vlajkového dopravce od začátku novodobých cest (první z nich papež Pavel VI. vykonal do Jordánska a Izraele v dubnu 1964), a proto je dnešní let již 150. v pořadí.

Kromě delegace Svatého stolce (kard. Parolin, Filoni jako někdejší apoštolský nuncius v Iráku a Jordánsku, Sandri a Ayuso) a novinářského doprovodu s papežem cestuje jeden vatikánský zaměstnanec (zdravotník vatikánské polikliniky za ocenění práce během pandemie) a také zástupkyně Sdružení děl na pomoc východním církvím (ROACO), paní Regina Lynch, manažerka papežské nadace Kirche in Not. Právě při předloňské audienci pro národní agentury, které poskytují pomoc křesťanům na Blízkém východě, papež František oznámil, že by rád navštívil Irák. Cesta původně plánovaná na loňský rok poté musela být odložena kvůli pandemii koronaviru. Na palubě papežského letadla bychom nicméně našli i jednoho zvláštního hosta – ikonu Panny Marie Loretánské, patronky letectví, a to vzhledem k probíhajícímu loretánskému jubileu, které František prodloužil do 10. prosince letošního roku.

Na palubě letadla papež oslovil 74 přítomných novinářů z patnácti zemí, ze kterých 14 se poprvé účastní obdobné události. Poznamenal, že jej těší návrat k cestám a návštěvu Iráku označil za symbolickou a za povinnost vůči této trýzněné zemi. Poté vyslovil přání osobně novináře pozdravit, i když bez stisku ruky, a prošel uličkou letadla, aby tak učinil.

Irácký premiér přivítal papeže v Bagdádu
Irácký premiér přivítal papeže v Bagdádu

Papeže přivítal irácký premiér, poté František navštívil prezidenta

František je prvním papežem, který dnes v poledne (našeho času) za zvuků Ódy na radost ze závěrečné věty Beethovenovy Deváté symfonie vstoupil na půdu Irácké republiky, jediné země v blízkovýchodním regionu, která dosud nezažila papežskou návštěvu, vzhledem k tomu, že cesta Jana Pavla II., plánovaná v jubilejním roce 2000, se nikdy neuskutečnila. Na bagdádském letišti jej očekával irácký premiér Mustafa Kázimí, který nastoupil do funkce v květnu loňského roku. Krátká schůzka v letištním VIP salónku (kde se hudební doprovod radikálně změnil a projevila se etnická pestrost země) se obešla bez veřejných projevů, které zazněly až o dvě hodiny později při setkání se zhruba sto padesáti zástupci státu, občanské společnosti a diplomatického sboru v bagdádském prezidentském paláci. Předcházel jim uvítací ceremoniál a soukromé setkání s hlavou státu – iráckým prezidentem Barhamem Sálihem – a jeho rodinou.

„Ve jménu Boha milosrdného, ve jménu všech přítomných, dam a pánů, ve jménu všech Iráčanů v jejich různorodosti a starobylé přináležitosti. Vítáme vás, Svatý otče, a těšíme se z Vaší přítomnosti mezi námi tady v Iráku, v Mezopotamii, v zemi proroků a nebeských náboženství,“ přivítal prezident Barham Ahmed Salih Quassim. Ceníme si historické, náboženské a lidské dimenze vaší návštěvy, která je důkazem vaší starostlivosti o Irák, řekl dále a zdůraznil, že mimořádné okolnosti hodnotu návštěvy ještě násobí. Přítomnost křesťanů označil irácký prezident za „sůl“ své země a celého Blízkého východu, připomněl dlouhou tradici pokojného soužití zakořeněnou v Mezopotámii a nezbytnost vymýtit extrémistické ideologie živící terorismus a nenávist. Varoval také před “katastrofálními následky“ masivního odchodu křesťanů pro „hodnoty pluralismu a tolerance“ a vybízel k návratu uprchlíků – jak dodal -  „křesťanů a Jezídů na prvním místě“. Na závěr vybídl k ustanovení fóra „Abrahámův dům pro náboženský dialog“ pod patronátem Vatikánu, šíitského centra v Nadžafu, sunnitské univerzity Al-Azhar a Zaytuny, centra sunnitského islámu v Tunisku. Prezident Salih pak předal slovo papeži Františkovi.

Přicházím jako kajícník prosící nebesa a bratry o odpuštění za tolik krutosti, přicházím jako poutník pokoje v Kristově jménu, řekl papež ve své první promluvě na irácké půdě. Obracel se v ní nejen ke státním autoritám a diplomatickému sboru, ale také k představitelům křesťanských komunit, islámu a dalších náboženských tradic. Papež připomněl hrůzy války, terorismu a sektářských konfliktů, kterými země v minulých desetiletích prošla a které narušily staletí pokojného soužití v různosti. 

„To všechno přineslo smrt, ničení a stále ještě viditelné trosky nejen na materiální úrovni. Ještě hlubší škody nejdeme ve zraněných srdcích mnoha lidí a komunit, které budou potřebovat k uzdravení dlouhá léta. A na tomto místě mezi těmi, kdo trpěli, nemohu nepřipomenout Jezídy, nevinné oběti nesmyslných a nelidských barbarství, pronásledované a zabíjené kvůli své náboženské příslušnosti, jejichž identita a přežití byly ohroženy.“

Irák je dnes povolán, aby celému Blízkému východu ukázal, že rozdílnosti jsou vzácným zdrojem, z něhož lze čerpat a nikoli překážkou, kterou je třeba eliminovat, zdůraznil papež. Bratrská soudržnost potřebuje trpělivý a upřímný dialog, vedený v úctě ke spravedlnosti a právu. Při té příležitosti také apeloval na plnoprávné uznání všech náboženských komunit.

„Není to snadný úkol. Vyžaduje, aby všechny strany usilovaly a nasazovaly se v překonání rivalit a sporů, přistupovali k rozhovoru vycházejícímu z naší nejhlubší identity, v níž jsme dětmi jediného Boha a Stvořitele (srov. Nostra aetate, 5). Na základě tohoto principu nepřestává Svatý stolec vybízet kompetentní autority – v Iráku i kdekoli jinde – aby poskytly všem náboženským komunitám uznání, úctu, práva a ochranu.“

Papež vybídl ke konkrétním solidárním gestům k nejvíce zranitelným lidem, mezi které patří v irácké situaci zejména oběti pronásledování a terorismu, které přišly o své drahé, ale také o domov a základní životní potřeby. Povzbuzoval k vytváření příležitostí v hospodářské oblasti a na poli vzdělání. „Pouhá rekonstrukce nestačí, je třeba ji dělat dobře, aby všichni mohli žít důstojným životem,“ řekl papež předtím než v přistoupil k naléhavému shrnutí důvodů své návštěvy.

„Přicházím jako kajícník, který prosí nebesa a bratry o odpuštění za tolik zmaru a krutosti. Přicházím jako poutník míru, ve jménu Krista, Knížete pokoje. Kolik jsme se jen v těchto letech modlili za pokoj v Iráku! Svatý Jan Pavel II. nešetřil iniciativami a především obětoval na tento úmysl modlitby a oběti. A Bůh slyší, vždycky slyší! Je na nás, abychom my poslouchali Jeho a kráčeli po Jeho cestách. Nechť zbraně mlčí! Jejich šíření ať se omezí, tady a všude! Ať ustoupí parciální zájmy, vnější zájmy, které se nezajímají o místní obyvatelstvo. Hlas ať je dán těm, kdo staví, tvůrcům pokoje! Malým, chudým, prostým lidem, kteří chtějí žít, pracovat a modlit se v míru. Dost bylo násilí, extrémismu, stranictví a netolerance! Ať je poskytnut prostor všem občanům, kteří chtějí společně budovat tuto zemi v dialogu, v čestném, upřímném a konstruktivním soutěžení. Ti kdo usilují o smíření a obecné dobro ať jsou připraveni odložit stranou své zájmy. V těchto letech Irák usiloval o položení základů demokratické společnosti. V tomto smyslu je nezbytné zajistit účast všech politických, sociálních a náboženských skupin a zaručit základní práva všem občanům. Nikdo nemá být považován za občana druhé kategorie.“

Papež na závěr připomněl také zásadní roli mezinárodní komunity  pro mír na Blízkém východě a připomněl v tom kontextu syrský konflikt, trvající již deset let. Vybídl ke globální spolupráci na zmenšení regionálního napětí a vybídl ke konstruktivní pomoci, která bude spolupracovat s místními autoritami a nebude vnucovat své politické nebo ideologické cíle.

František při setkání v prezidentském paláci
František při setkání v prezidentském paláci

Setkání v bagdádské katedrále

Z prezidentského paláce se papež odebral do jednoho z největších bagdádských kostelů – syrsko-katolické katedrály Panny Marie, Matky spásy, kde se uskutečnilo setkání s devatenácti iráckými biskupy a zhruba osmi desítkami zástupců iráckých kněží, řeholníků a řeholnic, seminaristů a katechetů. Z hygienických důvodů bylo shromáždění omezeno jen na 100 osob. Iráčtí katoličtí biskupové se nesdružují do biskupské konference, nýbrž utvářejí shromáždění čtyř různých východních a latinského obřadu. V současné době této instituci předsedá kard. Louis Raphaël Sako, patriarcha chaldejské církve, která je v zemi nejpočetnější. U vchodu do katedrály, která byla v minulosti dějištěm dvou atentátů, papeže nicméně přivítal syrsko-katolický patriarcha Ignác Júsif III. Júnan. Po druhém teroristickém útoku o vigilii Všech svatých v roce 2010 prošla katedrála obnovou a před devíti lety byla opětovně vysvěcena. Dva kněží, kteří při útoku zemřeli, jsou pochováni v kryptě katedrály a dalších více než padesát obětí (křesťanů i muslimů) připomíná mramorový památník.

„Vítám Vás v zemi Abrahámově, otce věřících“, vítal Kardinál Sako papeže. Ocenil papežovu odvahu uskutečnit tuto riskantní a důležitou cestu. Řekl, že tato návštěva Iráčany povzbuzuje „k upevnění vzájemně bratrských vztahů mezi křesťany a našimi krajany muslimy, které milujeme jako své bratry.“ Kardinál zmínil i tragický teroristický útok, který před jedenácti lety usmrtil v této katedrále desítky věřících, poukázal však také na to, že  mnoho minulých generací vytvořilo model koexistence, která byla pokojná. „Vaše Svatosti, tato Vaše návštěva nám dává sílu překonat nepřátelství (…) a ustanovit hodnoty soužití na bázi bratrství, které respektuje rozmanitost a pluralismus,“ zakončil kardinál Sako.

Papež František pak pronesl svůj projev. „Všechny vás objímám s otcovskou náklonností. Jsem Bohu vděčný za to, že nám ve své prozřetelnosti dovolil se zde takto setkat,“ pozdravil všechny papež. Připomněl důležitost práce všech, kdo se angažují v pastoraci zvláště ve ztížených podmínkách současné pandemie. „Co se nikdy nesmí zastavit nebo zmenšit, je náš apoštolský zápal, který vy čerpáte z prastarých kořenů, z nepřetržité přítomnosti církve v této zemi již od prvopočátků. Víme, jak je snadné nakazit se se virem rezignace, který se někdy kolem nás šíří. Bůh nám nicméně dal účinnou očkovací látku proti tomuto zákeřnému viru. Je to naděje, která roste z neustálé modlitby a každodenní oddanosti našemu poslání. (…) Nezapomeňme, že Kristus se zvěstuje především svědectvím života proměněného radostí evangelia. Jak můžeme vidět na prastarých dějinách církve v této zemi, živá víra je nakažlivá a může měnit svět. Láska Kristova si říká o to, abychom odložili jakýkoli druh sobectví nebo soupeření. Vede nás k univerzálnímu společenství a volá nás k tomu, abychom tvořili společenství bratří a sester, kteří se navzájem přijímají a pomáhají si.“ Papež zmínil také  etapy dějin, ve kterých docházelo k pronásledování a podpořil pokračování vzdělávacích a charitativních aktivit církve pro dobro všech.

„Chtěl bych nyní říci několik slov mým spolubratrům biskupům. Rád vnímám naši biskupskou službu jako službu blízkosti. (…) Buďte zvláště blízcí svým kněžím. Ať vás nevidí jako administrátory nebo manažery, nýbrž jako otce, kteří se starají to, aby se dobře vedlo jejich dětem, a kteří jsou vždy s otevřeným srdcem připraveni nabídnout podporu a povzbuzení. (…) Milí kněží, řeholníci a řeholnice, katecheté a seminaristi, kteří se připravujete na vaši budoucí službu. Víme, že naše služba obsahuje také administrativní složku. To ale neznamená, že máme sedět celou dobu v kanceláři a na schůzích. Buďte pastýři, služebníci lidu, nikoli státní funkcionáři. Zůstávejte mezi Božím lidem, nikdy se neoddělujte, jako byste byli nějaká privilegovaná společenská třída.“

Nakonec svého projevu v bagdádské katedrále František poděkoval všem za jejich práci: „Chci vám dnes večer poděkovat za vaše úsilí v podpoře smíření uvnitř vašich společenství i směrem k věřícím ostatních náboženských tradic. Rozsévejte semínka smíření a bratrského soužití, která mohou přinést obrodu naděje pro všechny.“

Setkání v syrsko-katolické katedrále
Setkání v syrsko-katolické katedrále
5. března 2021, 17:46