Hledejte

Vatican News
Our Lady of Walsingham Our Lady of Walsingham 

Rovní ve své jinakosti – otec Keith Newton k 10. výročí Ordinariátu pro bývalé anglikány

V pátek 15. ledna uplynulo deset let od ustanovení Personálního ordinariátu Naší Paní z Walsingham. Právě toho dne v roce 2011 první skupina bývalých pastorů, povětšině ženatých mužů, přijala kněžské svěcení v katolické církvi. Byl mezi nimi také Keith Newton, někdejší anglikánský biskup, který se stal prvním představeným ordinariátu.

Ordinariát, ustanovený apoštolskou konstitucí Benedikta XVI. Anglicanorum coetibus, dnes zahrnuje přes sto kněží sloužících v 25 farnostech. Příznačné je, že do nich nepřicházejí pouze bývalí anglikáni, ale také ostatní katolíci. Tímto způsobem některé anglikánské tradice, zachované v ordinariátu, v jeho liturgii a spiritualitě, obohacují katolickou církev. Na dotaz po roli ordinariátu v životě církev otec Kieth Newton v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas odpovídá:

„Domnívám se, že tato otázka by se měla položit spíše těm, kdo jsou mimo ordinariát, než těm, kdo v něm žijí. Troufám si doufat, že čímsi přispíváme. Myslím, že jsme proročtí v tom, že ukazujeme zbytku církve na ekumenické možnosti. Ordinariát je prvním strukturou vzešlou z církevních skupin utvářených v letech západní reformace, která se vrátila zpátky do plného společenství s církví a přinesla s sebou některé ze svých vlastních tradic,“ říká otec Newton.  Jak dodává, významné je také to, že katolíci vzešlí z anglikánské tradice nebyli všeobecnou církví prostě pohlceni, nýbrž jsou ctěni jako rovní ve své jinakosti.

Krása svatosti v liturgii

Představený Ordinariátu Naší Paní z Walsingham vedle ekumenického významu klade důraz také na možnost přinést do katolické církve cosi z anglickosti, z tradice víry na britských ostrovech, která daleko předchází vládu Jidřicha VIII. na počátku 16. století. Vybízí k jejich znovuobjevení a konstatuje, že některé z těchto prvků byly zahrnuty do liturgických textů schválených pro Ordinariát.

„Vystupuje z nich jakási krása svatosti. Členové ordinariátu přikládají liturgii velký význam, snaží se, aby byla tím, co nejlepšího dokážeme udělat. Velmi krásná a důležitá je také hymnická tradice anglikánské církve. (…) A domnívám se, že možná u nás také trochu jiný vztah mezi laiky a klérem ordinariátu, jakási blízkost, vycházející z našeho dřívějšího života v anglikánské církvi.“ - Podotýká otec Newton na dotaz po zvláštních rysech života v ordinariátu. 

Podivuhodná různorodost

Všímá si také otevřenějšího přístupu k evangelizaci. „Doufám, že ordinariát církvi připomíná úkol hlásat pro každého a že ji může inspirovat k širšímu chápání této mise,“ dodává. A jakkoli si uvědomuje, že reprezentuje velmi malý segment církve, spatřuje v něm příklad šíře a různorodosti katolicismu. A považuje za velkou škodu, že mnoho katolíků tuto dimenzi nereflektuje. Poukazuje zejména k východním církvím, které jsou – jak říká -„nádhernou součástí všeobecné církve, pro mnoha lidí zcela neznámou“. Jsme součástí podivuhodné různorodosti, uzavírá představený Ordinariátu Naší Paní z Walsinghamu, otec Keith Newton.

(job)

 

18. ledna 2021, 17:00