Rovní ve své jinakosti – otec Keith Newton k 10. výročí Ordinariátu pro bývalé anglikány
Ordinariát, ustanovený apoštolskou konstitucí Benedikta XVI. Anglicanorum coetibus, dnes zahrnuje přes sto kněží sloužících v 25 farnostech. Příznačné je, že do nich nepřicházejí pouze bývalí anglikáni, ale také ostatní katolíci. Tímto způsobem některé anglikánské tradice, zachované v ordinariátu, v jeho liturgii a spiritualitě, obohacují katolickou církev. Na dotaz po roli ordinariátu v životě církev otec Kieth Newton v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas odpovídá:
„Domnívám se, že tato otázka by se měla položit spíše těm, kdo jsou mimo ordinariát, než těm, kdo v něm žijí. Troufám si doufat, že čímsi přispíváme. Myslím, že jsme proročtí v tom, že ukazujeme zbytku církve na ekumenické možnosti. Ordinariát je prvním strukturou vzešlou z církevních skupin utvářených v letech západní reformace, která se vrátila zpátky do plného společenství s církví a přinesla s sebou některé ze svých vlastních tradic,“ říká otec Newton. Jak dodává, významné je také to, že katolíci vzešlí z anglikánské tradice nebyli všeobecnou církví prostě pohlceni, nýbrž jsou ctěni jako rovní ve své jinakosti.
Krása svatosti v liturgii
Představený Ordinariátu Naší Paní z Walsingham vedle ekumenického významu klade důraz také na možnost přinést do katolické církve cosi z anglickosti, z tradice víry na britských ostrovech, která daleko předchází vládu Jidřicha VIII. na počátku 16. století. Vybízí k jejich znovuobjevení a konstatuje, že některé z těchto prvků byly zahrnuty do liturgických textů schválených pro Ordinariát.
„Vystupuje z nich jakási krása svatosti. Členové ordinariátu přikládají liturgii velký význam, snaží se, aby byla tím, co nejlepšího dokážeme udělat. Velmi krásná a důležitá je také hymnická tradice anglikánské církve. (…) A domnívám se, že možná u nás také trochu jiný vztah mezi laiky a klérem ordinariátu, jakási blízkost, vycházející z našeho dřívějšího života v anglikánské církvi.“ - Podotýká otec Newton na dotaz po zvláštních rysech života v ordinariátu.
Podivuhodná různorodost
Všímá si také otevřenějšího přístupu k evangelizaci. „Doufám, že ordinariát církvi připomíná úkol hlásat pro každého a že ji může inspirovat k širšímu chápání této mise,“ dodává. A jakkoli si uvědomuje, že reprezentuje velmi malý segment církve, spatřuje v něm příklad šíře a různorodosti katolicismu. A považuje za velkou škodu, že mnoho katolíků tuto dimenzi nereflektuje. Poukazuje zejména k východním církvím, které jsou – jak říká -„nádhernou součástí všeobecné církve, pro mnoha lidí zcela neznámou“. Jsme součástí podivuhodné různorodosti, uzavírá představený Ordinariátu Naší Paní z Walsinghamu, otec Keith Newton.
(job)