PODCAST: Hana Říhová - Kámen

Hana Říhová

Stavěli jste už někdy něco z kamene? Málokdo z nás asi postavil kamenný dům, ale možná jste už někdy opravovali zeď, budovali skalku nebo skládali chodník na zahradě. 

Na skautských táborech jsme z kamenů stavěli kamna. Nejdřív bylo potřeba kameny nanosit, vzít je odněkud z lesa a nepodvádět. Nejlépe se hledaly samozřejmě v potoce, jenomže ty pak horkem pukají a kamna se rozpadnou. Nakopali jsme jíl a stavba začala. Člověk při ní vzal každý kámen mnohokrát do ruky a zkoušel, na které místo nejlépe patří. Aby měla kamna dobrou základnu, aby kameny pasovaly k sobě a celá stavba držela pohromadě. A nakonec pak, aby vznikla rovina, na kterou lze položit rám s tály. A aby ty horní kameny neměly výčnělky, které by pak tály nadzdvihávaly. Občas jsme měli velikou hromadu kamenů a stejně jsme museli znovu do lesa, abychom našli ten jeden správný, který byl zrovna potřeba. A nebo člověk vzal kámen do ruky desetkrát, a když už ho chtěl skoro zahodit, tak po jedenácté přišel teprve na to, jak ho natočit, aby tam najednou krásně zapadnul. 

V evangeliu pro tuto neděli je kámen nějak důležitý. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním, říká se v něm.

Je to pro mě jedna z těch vět v Bibli, které se mě silně dotýkají, i když jim úplně nerozumím. Možná je to tím, že je text záměrně vystavěný tak, aby na ně upozornil. Možná proto, že v liturgii zaznívá v nějakých silných okamžicích. Ale možná je v ní něco, čím má pro mě smysl se zabývat, nějakou dobu u toho setrvávat. Držet tu větu u sebe jako ten kámen v ruce, který má nějaký tvar, nějaký povrch a něco uvnitř. A hlavně nějakou váhu. Je něčím, co si mohu zkoušet chvilku ohmatávat.

Docela dlouho jsem si ten nárožní kámen představovala jako takový ten patník na rohu domu, který je tam proto, aby se roh neobouchal. K tomu, co chci dál říct, je ale důležitý ten druhý význam – kámen úhelný. Rohový kámen, který svazuje dvě zdi, aby dům držel pohromadě. Omluvám se za tu definici z Wikipedie vám, kdo už jste ji slyšeli mnohokrát. 

Verš o zavrženém kameni, který se stal kamenem úhelným, se objevuje ve 118. žalmu a pak je několikrát citován v novém zákoně. A ta místa, kde se o něm mluví, mu dávají dost různé významy.

V Lukášově evangeliu se říká, že „každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí“. Je to kámen, o který se něco rozbíjí. Když si přečteme celé to podobenství o zlých vinařích, vidíme, že úhelný kámen v něm má opravdu drsnou roli. A ve společnosti, kde se trestalo ukamenováním, měla ta slova asi ještě docela jinou váhu. 

Ale ve Skutcích apoštolů je najednou úhelný kámen uprostřed příběhu o uzdravení. Roztříštění tu není trest. O úhelný kámen se láme život nemocného a on se se uzdravuje. Srážka s tím kamenem netříští, jenom prolamuje a současně s tím zceluje to, co bylo porušené. „A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.“, píše se v textu.

Úhelný kámen tedy láme i zceluje zároveň. Kdyby se zeď domu nikdy nezalomila, vedla by pořád dál a dům by z ní nikdy nebyl. Jenom to zalomení může nakonec vést k tomu, že vznikne prostor, který se zcelí. 

Kde se s ním něčím takovým potkávám v životě? 

Myslím, že je to třeba moment, kdy se se rozhodujeme, který svazuje náš předchozí život s tím, co následuje. Mohlo by nám pomoct dívat se na svá rozhodnutí jako na ty úhelné kameny. Důvěřovat jim, opřít se o ně a pak s důvěrou pokračovat dál, nesnažit se vracet do původních směrů, ale s důvěrou se dívat směrem, který je před námi. S důvěrou, která se může opřít také o to, že pod kameny, které sami stavíme, je ještě jeden kámen, který nám pomáhá ten směr hledat. 

V našich vztazích může být tím úhelným kamenem třeba i velký konflikt. Ublížíme si, zradíme se navzájem, řekneme si slova a způsobíme si zranění, po kterých už nemůžeme společně pokračovat tím stejným směrem. Když se nám ale podaří najít další společnou cestu novým směrem, tak i ten konflikt může být úhelným kamenem, o který jsme se sice roztříštili, který nás ale zároveň drží lépe a novým způsobem pohromadě.

Takovým úhelným kamenem může být událost. Něco těžkého a nečekaného, co najednou vstoupí do života a přinutí nás úplně změnit směr. Život se vlastně rozpadne, někdy vezme roha. Ale z těch, kdo na zdánlivém konci zdi našli úhelný kámen a od něj pokračování novým směrem, to pak přímo září. V jejich očích a úsměvu je vidět, že v životě něco prožili. Těžká událost je úhelným kamenem jejich života, díky kterému jsou silnější. A drží jím pohromadě nejen svůj život, ale často dokážou se zdánlivou lehkostí podepřít i nás ostatní. Taky máte kolem sebe takového člověka? 

A možná dokonce můžeme být těmi úhelnými kameny sami. Živými kameny, které rozpřáhnou ruce a něco jimi spojí. Vyžaduje to od nás nenaivní lásku, pohled do různých stran a sílu vydržet nějaké pnutí. A může to být náročné, ale jsme k tomu povolaní, tak možná v sobě máme něco, díky čemu jsme toho schopni. A zdá se mi, že stojí za to to hledat. 

Hana Říhová je členkou týmu, který vede pražské duchovní centrum Fortna, stará se o tamní program a komunikaci.