Hledejte

"Svačina" s chudými od svatého Petra, chvíle naslouchání a přátelství

Farář Vatikánské baziliky vypráví o odpoledni stráveném s bezdomovci, kteří žijí v okolí Vatikánu, na nádvoří komplexu Santo Spirito in Sassia, které sdílel s kardinálem almužníkem Krajewským a mnoha dobrovolníky: "Naslouchali jsme jejich příběhům, které byly velmi pronikavé. Rozhodli jsme se, že to uděláme venku, protože naši přátelé žijí na ulici".

Adriana Masotti - Vatican News

Poduška, kousek koláče a šálek čaje: mnoho malých "salónků", kde lze prožít odpoledne plné klidu a přátelství a alespoň na pár okamžiků odložit tíhu samoty a lhostejnosti. To je dar, který včera, v pondělí 25. března, na začátku Svatého týdne, chtěla Apoštolská elemosinerie a svatopetrská farnost nabídnout chudým, kteří denně gravitují kolem vatikánské baziliky. Pozváno bylo asi sto lidí, na pozvání jich odpovědělo svou přítomností 75-80.

Místem konání tohoto mimořádného "občerstvení" bylo "nádvoří bratří" uvnitř monumentálního komplexu Santo Spirito in Sassia, které bylo zpřístupněno díky dostupnosti a spolupráci mimořádného komisaře Giuseppe Quintavalleho. Společně s papežským almužníkem, kardinálem Konradem Krajewským, a farářem baziliky, Fra Agnellem Stoiou, se mnoho dobrovolníků posadilo s chudými, aby si s nimi popovídali a vyslechli jejich příběhy. Kromě sprch, zdravotních služeb, poskytování ošacení a jídla ze strany Elemosinerie a různých sdružení jsou to právě takovéto příležitosti, díky nimž se lidé, pro které je život obzvláště těžký, cítí být součástí společenství. Vatikánským médiím Fra Agnello popisuje odpoledne, které zažil:

Fra Agnello, včera chtěl almužník Krajewski a farnost svatého Petra, kterou vedete, nabídnout chudým, kteří žijí v okolí baziliky, jiné odpoledne. Ale o jakou událost se jednalo?

Byla to chvíle v kontextu Svatého týdne, který začíná Ježíšovým příchodem k jeho přátelům. Vlastně jsme ji nazvali "S Ježíšem v Betánii, v domě Lazarově". V Lazarově domě Ježíš nachází teplo přátelství a nachází především Martu a Marii, z nichž první mu naslouchá a druhá ho obsluhuje. A tak jsme se o to všechno chtěli podělit s našimi chudými přáteli. Přivítali jsme je jako Ježíše na krásném místě, jakoby v Lazarově domě, kde někteří lidé naslouchali jejich příběhům, takže oni vystupovali jako Marie a jiní jim sloužili tím, že vystupovali jako Marta. Byla to velmi příjemná chvíle, takové pohlazení našich chudých přátel, čímž jsme s nimi vstoupili do Svatého týdne. 

Je pozoruhodné, že odpoledne se odehrávalo venku. Proč padla tato volba, proč bylo důležité, aby se konalo venku?

Venku, protože naši chudí přátelé žijí na ulici. Ve skutečnosti jsme si nepostavili stoly, ani konstrukce, ale barevné polštáře, které jsme položili na zem. Uprostřed byl ubrus a na něm květiny a velikonoční vajíčka, něco jako malý stolek, ale na zemi, protože na ulici žijí chudí lidé a ulice je místo, kde jsme se s nimi chtěli setkat a kde jsme chtěli tyto malé obývací pokoje znovu vytvořit. Bylo velmi příjemné přivést chudé do prostoru, kde bylo v podstatě přijímání chudých pravidlem. Když se před několika staletími zrodila stavba Santo Spirito, byla zrozena pro poutníky, byla zrozena pro chudé, aby se pod těmi oblouky mohli schovat, a včera jsme měli pocit, že bychom toto místo trochu vrátili do jeho původního příběhu.

Jaké byly komentáře, reakce účastníků, co vám říkali?

Chudí, kteří byli přítomni, vyprávěli své příběhy. Velmi krásné příběhy, velmi pronikavé. Zapůsobily na nás. Určitě otec Konrád všechny tyto situace velmi dobře zná, protože jako almužník hodně cestuje a zná tyto chudé lidi mnohem víc než já. Vzpomínám si, že když jsme v prosinci uspořádali pro chudé večeři pod kolonádou svatého Petra, pozitivně se vyjádřili nejen proto, že něco dobrého snědli, ale především proto, že mohli prožít chvíle společenství s druhými. A tak to, že si tito přátelé mohli včera popovídat, že dokázali trochu prolomit zeď samoty, která je obvykle obklopuje, bylo velmi příjemné. Všichni měli velkou radost i z toho, že si s sebou odnesli dárek v podobě tohoto polštáře, který se samozřejmě vždycky hodí zejména těm, kteří žijí na ulici.  Ale hezké to bylo i pro ty, kteří poslouchali, tedy pro lidi typu Marie, na které to velmi zapůsobilo, a stejně tak i pro ty, kteří sloužili, mezi nimiž byly i některé děti, které chodí na katechezi. Všichni byli touto zkušeností velmi nadšeni.

Takže v kontaktu s chudými nejen dáváte, ale také přijímáte...

Jistě, protože služba chudým evangelizuje. Papež František často připomíná, že chudí nás evangelizují, protože chudí mají kvas evangelia, hlásají nám ho. Ježíš nám říká: "Chudé máte stále u sebe" a chudí nám připomínají Pána, kterému vděčíme za pomazání nasloucháním. Chudí jsou požehnáním, připomínají nám Boží přítomnost ve světě. Ježíš v evangeliu říká, že se projevuje v potřebách svých bratří a sester. Měl jsem hlad nebo žízeň, byl jsem ve vězení, byl jsem nahý, byl jsem nemocný. Když se tedy setkáváme s chudými a stáváme se jejich přáteli, víme, že se skrze ně projevuje Hospodin. A pak jsou také připomínkou toho, že se umíme učinit "eucharistickými", umíme se "lámat", umíme naslouchat.

26. března 2024, 16:59