Transsexuálové mohou přijmout křest

Vatican News

Transsexuální osoby, i když podstoupily hormonální léčbu nebo operaci na změnu pohlaví, mohou přijmout křest, "pokud nenastanou situace, kdy by hrozilo riziko vyvolání veřejného pohoršení nebo dezorientace mezi věřícími". A děti homosexuálních párů je možné pokřtít i v případě, že se narodily z náhradní matky, pokud existuje odůvodněná naděje, že budou vychovávány v katolické víře. Uvedlo to Dikasterium pro nauku víry v odpovědi podepsané prefektem Victorem Manuelem Fernandézem, kterou papež schválil 31. října.

Byl to monsignor José Negri, biskup z brazilského Santo Amaro, který letos v červenci požádal o objasnění možné účasti transsexuálů a homoafektivních na svátostech křtu a manželství. Odpovědi "v podstatě znovu předkládají základní obsah toho, co již bylo v minulosti v této věci potvrzeno tímto dikasteriem".

Pokud jde o křest transsexuální osoby, odpověď zní ano, pokud nedojde ke skandálu. Ať už se jedná o dospělého, dítě nebo dospívajícího, "pokud je dobře připraven a ochoten". Dikasterium v případě pochybností "o objektivní morální situaci, v níž se osoba nachází", nebo o "jejích subjektivních dispozicích k milosti" (a tedy i tehdy, když se úmysl se změnit se plně neprojevuje), předkládá určité úvahy. Církev učí, že když je svátost křtu "přijata bez pokání za těžké hříchy, subjekt nepřijímá milost posvěcující, ačkoli přijímá svátostný charakter", který je nesmazatelný, jak čteme v Katechismu, a "zůstává v křesťanovi navždy jako pozitivní dispozice k milosti". Prostřednictvím citátů ze svatého Tomáše a svatého Augustina dikasterium připomíná, že Kristus stále hledá hříšníka, a když přijde pokání, obdržený svátostný charakter okamžitě disponuje k přijetí milosti. Proto papež František opakovaně říká, že církev nemá hraniční kontroly a zejména pokud jde o křest, dveře by se neměly nikomu zavírat.

Problematičtější pro transsexuální osobu je být kmotrem nebo kmotrou křtu.

"Za určitých podmínek to lze povolit," píše se v dokumentu, ale připomíná se, že tento úkol nepředstavuje právo, a proto "pastorační obezřetnost vyžaduje, aby nebyl povolen, pokud hrozí nebezpečí skandálu, nepatřičné legitimizace nebo dezorientace ve výchovné sféře církevního společenství". Pro transsexuální osobu není problém být svědkem v manželství, protože to "současná univerzální kanonická legislativa" to nezakazuje.

Druhá část nóty se týká homoafektivních osob. Mohou figurovat jako rodiče dítěte, které má být pokřtěno, i když bylo adoptováno nebo získáno "jinými metodami, např. pomocí náhradní matky"? Dikasterium odpovídá: aby "dítě mohlo být pokřtěno, musí existovat odůvodněná naděje, že bude vychováno v katolickém náboženství".

Dále se řeší případ osoby homoafektivní a žijící ve společné domácnosti, která žádá, aby se stala kmotrem nebo kmotrou osoby, která má být pokřtěna. Vyžaduje se, aby vedla "život v souladu s vírou a úkolem, který na sebe bere". "Jiný je případ," vysvětluje dokument, "kdy soužití dvou homoafektivních osob nespočívá v pouhém soužití, ale ve stabilním a deklarovaném vztahu na způsob manželství, který je dobře znám komunitě". Dikasterium pro nauku víry nabádá k náležité obezřetnosti, aby "byla chráněna svátost křtu a zejména její recepce, neboť jde o vzácné dobro, které je třeba chránit, protože je nezbytná ke spáse". Připomíná však, že je třeba "brát v úvahu skutečnou hodnotu, kterou církevní společenství přiznává povinnostem kmotra a kmotry, roli, kterou hrají ve společenství, a ohleduplnost, kterou projevují vůči učení církve". Nakonec se doporučuje, aby "byla k dispozici další osoba z rodinného kruhu, která by byla garantem správného předávání katolické víry křtěnci".

A konečně: nic nebrání tomu, aby osoba, která je homoafektivní a žije ve společné domácnosti, byla svědkem na svatbě.