PODCAST: Jan Krbec – Co je skutečně důležité

Už zítra na slavnost Ježíše Krista Krále uslyšíme v katolické církvi evangelium, které velice dobře známe. Ježíš jako svůj další obraz Božího království používá zkušenost pastýřů a staví se do role jakéhosi bači na salaši, který večer dělá svou každodenní práci. „A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.“

Jedny, tedy ovce, zve k sobě a ty druhé, tedy kozly, od sebe odhání „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako dědictví království, které je pro vás připravené od založení světa. Pryč ode mne, vy zlořečení. “

Na této nebeské salaši se řeší úplně něco jiného, než bychom si představovali. Možná bychom čekali rozřešení teologických sporů, jaké po staletí trápí východní a západní církev, nebo řešení sporných otázek s bratry protestanty. Možná bychom čekali, že se konečně dozvíme, jaké náboženství je tedy skutečně to pravé a jestli se do nebe dostali příslušníci té či oné víry a jakou tedy mají smůlu, protože neuvěřili katolické víře a nepřipojili se ke katolické církvi.

Možná bychom čekali, že se bude řešit, kdo, jak, kdy, kolikrát a s kým porušil to či ono přikázání desatera. Možná bychom čekali, že se bude řešit do jaké skupiny ten či onen náleží a jestli nebylo jeho jednání vnitřně zvrácené.

Možná bychom čekali, že se bude řešit… ale ono ne…

To, co se řeší, je úplně něco jiného: „Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“

Řeší se skutky praktické lásky, které jsou shrnuty do pěti hlavních oblastí. Základní lidské potřeby, uprchlictví, hmotná nouze, zdraví a výkon trestu za spáchané zlo.

Důležitým faktorem v rozlišování, zda se někdo ocitne na pravici nebo na levici onoho nebeského bači je, jestli v lidech kolem sebe rozpoznávám a vidím Ježíše samotného. Protože je to právě Ježíš, který se ztotožňuje s těmi, kteří jsou na okraji a se kterými často nechci mít nic společného.

Ztotožňuje se s nimi, protože On sám s těmito lidmi nejprve jednal tak, jak to chce po mně. On sám pro ně udělal to, co chce, abych pro ně udělal i já. Koho tedy vidím, když se setkám s druhým člověkem?

Může vyvstat otázka, kde brát sílu k tomu, abych v každém zahlédl Krista, který trpí nouzí. Základem je podle mě nutnost přijmout a uvěřit v Boží lásku směrem ke mně. Uvěřit a přijmout, že v Božích očích, že v Ježíšových očích jsem já ten, o kterého se On na prvním místě stará.

Mám hlad po lásce, a Ježíš mě sytí svou bezpodmínečnou láskou.

Mám žízeň po ospravedlnění, a Ježíš mi už vše odpustil.

Chodím často po křivolakých cestách, a Ježíš mi trpělivě ukazuje, že on je cesta, pravda a život.

Hřích mě svléká do naha, a Ježíš mi dává nový šat milosti.

Jsem nemocný nemocí, která vede ke smrti, a Ježíš mi dává věčný život.

Jsem ve vězení moci zla, a Ježíš mě od veškerého zla osvobozuje.

Mým úkolem v tomto světě se tedy stává: dávat lásku, vést k odpuštění, přivádět na cestu ke Kristu, zahalovat hřích druhých, dávat Ježíše jako lék na smrt a osvobozovat z pout zla. To je skutečně důležité. To je to, na čem záleží. To je to, co mě staví po pravici onoho nebeského bači.

Pokud skutečně uvěřím a přijmu Ježíšovu lásku ke mně, toto vše jaksi automaticky naplní můj život. A nemusím se pak bát, že bych uslyšel: pryč ode mě.

Nechávám-li se Ježíšem skutečně napájet, sytit, oblékat, ukazovat cestu, uzdravovat a osvobozovat, proměňuje to bytostně můj život a věřím tomu, že pak není možné, abych nejednal jako On.

Opusťme tedy prosím všechny ty zbytečné a nesmyslné bojůvky, starost o to, kdo, co, kdy, jak a s kým… Kdo ano a kdo ne a za jakých podmínek. Ale dívejme se pořádně kolem sebe a staňme se zprostředkovateli Ježíšova pohledu, Ježíšovy moci a uzdravení.

„Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako dědictví království, které je pro vás připravené od založení světa.“

Pojďme se tedy zaměřit na to, co je skutečně důležité.

Jan Krbec působí jako farář ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou a moderuje podcast Do středu

V autorském komentáři byl využit Český ekumenický komentář k Novému Zákonu, Jiří Mrázek - Evangelium podle Matouše.