PODCAST: Jan Krbec – Po lásce poznají…

„Poznají nás po lásce křesťany, křesťany, ano po lásce poznají křesťany.“ Text této písně, kterou si vybavuji ze svých mládežnických let ke mně často přichází, ale často v obměněném textu. „Poznají nás po nelásce, křesťany…“ Bohužel mám pocit, že mnohdy je rozpoznávacím znamením křesťana zloba, nevraživost, vědění, jak je to správně a jak by to mělo být, neúcta k člověku a odlišnému názoru a mnoho dalšího.

Text této písně se mi opět nedávno vybavil při druhém čtení denní modlitby církve, kde je citován článek 93 z konstituce II. Vatikánského koncilu Gaudium et Spes - Radost a naděje. „Křesťané pamatují na Pánova slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ a proto nemohou mít vroucnější přání, než aby sloužili lidem dnešního světa stále velkodušněji a účinněji.“

Jádrem článku jsou Ježíšova slova z Janova evangelia: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Jsou to slova pronesená při poslední večeři krátce poté, co Jidáš odchází do tmy. Předchází jim neméně důležitá Ježíšova slova z třinácté kapitoly Janova evangelia. Jde o nové přikázání, které Ježíš dává svým apoštolům. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem.“

Za mě, je to vrchol Boží zvěsti a shrnutí toho, jak Ježíš přichází vysvětlit svého Otce, a to, co přichází nás lidi naučit.

Ze starozákonních přikázání máme většinou před očima nejvíce desatero, i když často ne v úplné, ale jen v jakési zkrácené podobě jednoduchých zkratkovitých vět, které původní význam namnoze posouvají.

V horském kázání – takovém matoušovském shrnutí Ježíšova učení – stojí za zmínku příkázání „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“

Když přijde za Ježíšem zákoník s otázkou: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ Ježíš mu odpovídá: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Když je ale Ježíš při poslední večeři se svými nejbližšími, s těmi, kteří za pár dní budou vysláni do celého světa, aby hlásali jeho evangelium, dává jim přikázání nové… „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

Míra úspěšnosti hlásání Ježíše a jeho evangelia je přímo úměrná naplnění tohoto Ježíšova přikázání. Tam, kde je z Kristova učedníka cítit Ježíšova milost, milosrdenství a láska ke všem bez rozdílu, tam se jaksi přirozeně otevírá prostor pro hlásání evangelia a přijetí Krista za Pána a Spasitele.

Možná teď řeknu myšlenku, která opět mnohé popudí… Připadá mi, že křesťané, kteří nepřijali Ježíšovo toto nové přikázání: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ – jsou jako Jidáš, který odešel do tmy. Protože on jediný z apoštolů se připravil o to, tohle přikázání slyšet a možnost je ve svém životě uskutečňovat.

Položme si tedy otázku, jakými křesťany jsme? Jak nás vidí tento svět. Nevidí a nezná jen to, co jako věřící nechceme, aniž by měl potuchy o tom, co chceme, s čím přicházíme a hlavně, co nabízíme a můžeme nabídnout? Jakou tvář ukazujeme tomuto světu?

Je to skutečně Ježíšova láska, podle které mohou lidé kolem nás poznat, že Ježíši patříme? Nebo jsme ještě nevyrostli ze starozákonního Božího hněvu? Nedomníváme se s pocitem samo spravedlnosti a s odhodláním bránit všechno, co nezapadá do našich úvah, že Boží hněv musíme důsledně dodržovat? Není Boží hněv, na hony vzdálený od pravého Boha, vidět na našich tvářích a v našem jednání?

Jak naplňujeme slova již zmíněného 93 článku konstituce Gaudium et Spes: „Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i skutkem milovali bratra Krista, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým. Tím povzbudíme lidi na celé zemi k živé naději, která je darem Ducha svatého, aby nakonec byli přijati do míru a nejvyšší blaženosti, do vlasti, která se skví slávou Páně.“

Vrátím se znovu k Ježíšovým slovům z Janova evangelia, která tu již zazněla. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem.“

Podle lásky, kterou máme k sobě navzájem. Podle lásky, kterou máme k druhým, podle touhy druhým zprostředkovat tajemství lásky nebeského Otce se pozná, zda Kristu skutečně patříme.

P. Jan Krbec je farářem v Rokytnici nad Rokytnou a moderátor podcastu Do středu

 

Použitá literatura:

Dokumenty II. Vatikánského koncilu - Gaudium et Spes, Karmelitánské nakladatelství 2002

Marek Vácha - Nemocí stala se pravda, Cesta 2023