Kardinál Parolin vystoupil v italské televizi

Ignazio Ingrao

Vaše Eminence, hrozí světu, že se vrátí k rozdělení na bloky jako v dobách studené války?

„Bohužel jsme se od studené války dostali k třetí světové válce po částech, jak rád opakuje papež František, ale válka je zřejmě v té či oné podobě vždy opozicí mezi lidmi, mezi skupinami, mezi státy, mezi kontinenty, a proto jsme dnes svědky obnovy protikladných skupin. Domnívám se, že nejde o žádný nový vývoj: již nějakou dobu si uvědomujeme tato rozdělení, tyto protiklady, tato napětí uvnitř mezinárodního společenství, která pak také vyúsťují v tyto tragické jevy, jako jsou konflikty a války. Domnívám se, že se s tímto směřováním rozhodně nemůžeme smířit. Musíme obnovit ducha, který oživil mezinárodní společenství bezprostředně po druhé světové válce a který pak vedl k helsinskému procesu a helsinským deklaracím, a znovuobjevit ty naděje a ideály, které tam byly velmi silně přítomny i v důsledku válečné zkušenosti a které umožnily obnovit strukturu mezinárodních vztahů“.

Jak lze zabránit riziku jaderné eskalace?

„Jaderná eskalace je velký problém. V současnosti existuje devět států, které vlastní jaderné zbraně. Zdá se mi, že trendem není snižování jaderného arzenálu, ale spíše jeho zvyšování. A trendem je, aby další státy, které v současné době jaderné zbraně nevlastní, je začaly vlastnit pro obranné účely, tedy známé jaderné odstrašování. Postoj církve je jasný, postoj papeže je jasný: držení a používání jaderných zbraní je nemorální, protože znamená zničení lidstva a zničení světa. Jak se tomu vyhnout? Domnívám se, že jediným způsobem je zahájit seriózní program demontáže těchto arzenálů. Nic jiného se dělat nedá. Jaderné zbraně musí být odstraněny, aby již nepředstavovaly toto nebezpečí pro celé lidstvo“.

Jak se podařilo naplnit misi kard. Zuppiho vyslaného papeže Františkem do Kyjeva a Moskvy a jaké jsou další kroky?

„Byla to velmi důležitá mise. Mise do Moskvy byla součástí globální iniciativy, kterou navrhl papež František a která zahrnovala první zastávku v Kyjevě a pak tento druhý moment v Moskvě. Ze Zuppiho strany se zaměřila především na humanitární stránku: výměnu vězňů a repatriaci dětí, a to vyžadovalo rozmluvu s Moskvou. Řekl bych, že v tomto bodě se věci vyvíjely docela dobře v tom smyslu, že kardinál mohl vidět Ušakova, zástupce prezidenta, a také paní Bělovovou. V podstatě došlo ke dvěma setkáním s Ušakovem, což znamená, že tato pozornost, tato vůle a tento zájem Svatého stolce byl z ruské strany přijat. Nyní bude třeba najít mechanismy, které umožní zvýšit, uplatnit tyto závěry, ke kterým se dospělo, pravděpodobně s pomocí nějaké mezinárodní organizace, která umožní tyto výsledky realizovat“.

Bude tedy šance, že se tyto děti vrátí?

„To zatím nevím, protože ještě nejsme v této fázi. Nyní probíhá pokus o nalezení různých mechanismů. Pokud se to podaří, a my v to upřímně doufáme, dočkáme se i repatriace. Nevím teď, v jakém množství a v jakém rozsahu. Pro nás je to důležité, protože tato humanitární gesta mohou být také cestami a cestičkami, které vedou k míru. Proto je kladen takový důraz na tento humanitární rozměr také jako na pomoc k ukončení války“.

Před šedesáti lety poukázal svatý Jan XXIII. v encyklice Pacem in terris na pravdu, spravedlnost, svobodu a lásku jako na pilíře, na nichž je třeba založit mír.  Jaký bude muset být mír na Ukrajině?

„Mír na Ukrajině bude muset být mírem spravedlivým. To jsme již několikrát opakovali. A tak tento mír bude muset brát v úvahu tyto základní principy, které jsou jako pilíře, jež drží dům. Bez těchto pilířů hrozí, že každá stavba bude pomíjivá a že se zřítí při prvním otřesu, při prvních obtížích. Věřím, že pravda znamená uznání vzájemných práv a také vzájemných povinností. Především to znamená brát v úvahu důstojnost lidí. A dále pak ochranu mezinárodního práva, které je zásadní. Svatý stolec vždy žádal, aby bylo uplatňováno mezinárodní právo. Aby všechny státy a národy souhlasily s podřízením se mezinárodnímu právu jako způsobu zachování míru a řešení konfliktů. Takže téma dialogu, vyjednávání, cesta spravedlnosti a uznání hranic, sebeurčení národů, respekt k menšinám: celá tato řada principů spadá do tématu mezinárodního práva“.

Potřebuje OSN reformu? A jak si představujete OSN budoucnosti?

„Ano, reforma OSN je nutná. My jako Svatý stolec jsme OSN vždy podporovali, papežové vždy projevovali svou podporu i konkrétními návštěvami sídla OSN v New Yorku. Co si můžeme představit, o čem můžeme snít, co si můžeme přát? Je to skutečně posílení OSN a mezinárodních organizací. Posílení v tom smyslu, aby všechny členské země uměly jednat v duchu zaměřeném na společné dobro lidstva. Je to koncept rodiny národů. Tedy OSN, kde nepřevažují konkrétní, partikulární zájmy, kde nepřevažují ideologie. OSN, kde je respektována důstojnost každého státu bez převahy silnějších států. OSN, která má schopnost předcházet konfliktům a řešit je prostřednictvím mechanismů vhodných k tomuto účelu. A v tomto smyslu se domnívám, že je třeba provést reformu, aby se OSN mohla vrátit k tomu, čím je ve svém založení. Některé kroky již byly podniknuty, není to snadné...“

Papež vyzývá Evropu, aby se na tom podílela. V otázce migrace však EU zůstává rozdělena. Potřebujeme v otázce migrace jednotnější Evropu?

„To je velmi smutná realita, protože jsme přesvědčeni, že otázka migrantů je velmi vážná, víme, že problém migrantů je dnes jedním z velkých globálních problémů a nebude snadné a okamžité řešení. Zdá se nám, že cestou k řešení je právě solidarita a společné pochopení tohoto problému a také způsobů, jak na něj přijít s odpovědí. Domnívám se, že rozdělení neslouží a zvyšuje obtíže při humánním a spořádaném zvládání tohoto jevu“.

Mír se zdá být vzdálený i na Blízkém východě, kde znovu panuje napětí po izraelském ozbrojeném útoku v Jeninu. Co je třeba udělat?

„Situace bohužel čas od času prochází těmito zhoršeními. Konečným řešením, horizontem, na kterém se máme pohybovat, je uznání dvou států, to je řešení problému ve vztazích mezi Izraelci a Palestinci. Abychom dospěli k řešení dvou států, potřebujeme přímý dialog mezi oběma státy, který dnes, pokud vím, neexistuje. V neposlední řadě proto, že chybí vzájemná důvěra, protože dialog může probíhat pouze tehdy, pokud existuje alespoň minimální vzájemná důvěra. Nyní je tato důvěra zničena. Ale je to trochu jako pes, který se kouše do vlastního ocasu, protože pokud neuděláte nějaká malá gesta, nějaká vzájemná gesta, důvěra se neobnoví. Prvním apelem je vyhnout se použití násilí. Nikdy nepoužívat násilí k řešení problémů, protože násilí mezitím zvyšuje problémy dnes i zítra. Pak znovu začít spolu mluvit s minimální důvěrou a společně hledat společné řešení, které jistě přinese mír a prosperitu v celém regionu, a to i na základě rezolucí OSN“.

Před 75 lety byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Je náboženská svoboda zejména na Západě dnes také ohrožena „cancel cultur“ a ideologickou kolonizací?

„Náboženská svoboda je jedním z pilířů lidských práv. Církev ji vždy potvrzovala, protože se dotýká svědomí a nejintimnější části člověka, a to se týká všech, i nevěřících. A dnes se mi zdá, že probíhá snaha prostor náboženské svobody stále více zmenšovat. Na jedné straně vidíme neustálé útoky na místa bohoslužeb a neustálá gesta, která podkopávají náboženskou svobodu, pronásledování, která ve světě existují. A na druhé straně snahu zabránit tomu, aby víra a morálka měly veřejný hlas. Domnívám se, že při tomto výročí je třeba obnovit všechna základní lidská práva, jak jsou uvedena v Chartě, která byla schválena před 75 lety, a zvláštní pozornost je třeba věnovat také otázce náboženské svobody, která je, jak řekl svatý Jan Pavel II., lakmusovým papírkem pro respektování všech ostatních práv“.

Je v sázce také pojetí muže a ženy?

„Jistě. Žádáme, abychom mohli své pojetí muže a ženy vyjádřit také veřejně. A jsem přesvědčen, že tato vize je vizí zrozenou z evangelia, která je zakořeněna v tradici církve. Vize, která může skutečně chránit, bránit a podporovat člověka a lidstvo jako celek a každého muže a ženu zvláště. Domníváme se, že můžeme skutečně pomoci mužům a ženám, aby takovými byli a aby byli šťastní, a to prostřednictvím dodržování těchto hodnot inspirovaných evangeliem“.

Také prostřednictvím ochrany rodiny?

„Rodina je dalším bodem, který je dnes obzvláště v krizi a který si zaslouží větší pozornost, větší obranu a větší podporu ze strany všech. Protože pokud existují dobré rodiny, existují také dobré společnosti. Skutečně věříme, že rodina je buňkou společnosti: jsou-li buňky zdravé, je zdravé i tělo. Z této pozitivní vize se vždy rodí náš závazek, který někdy není pochopen. Chápu, že je také obtížné do tohoto zorného úhlu vstoupit: naším úsilím je nabídnout křesťanskou vizi dnešnímu světu“.