Arcibiskup Gallagher: Papež silně a odvážně prorokuje mír
Roberto Paglialonga – L’Osservatore Romano
Při římské prezentaci svazku Limes 5/2023 s názvem Ukrajinské lekce arcibiskup Paul Richard Gallagher, sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, ve čtvrtek 13. července objasnil postoj Svatého otce k válce na Ukrajině a interpretaci jeho slov a gest.
Podle něj je totiž nesporné a také poctivé přiznat, že reakce Ukrajinců na výroky papeže Františka odráží hluboké zklamání (s. 86 knihy). To ostatně projevily jak ukrajinské vládní orgány, tak různí náboženští představitelé místních církví a církevních společenství, v některých případech dokonce nedávno. Papežova veřejná slova a gesta jsou fakta a jejich interpretace může být právem podávána svobodně a diskrétně. Mons. Gallagher však zdůraznil, že jejich interpretace jako 'aktů prázdného pacifismu' a projevů 'teatrálního žánru 'zbožného přání' (s. 87) neodpovídá vizi a záměrům Svatého otce, který nechce rezignovat na válku a trvá na víře v mír a zve všechny, aby byli jeho tkalci a tvůrčími a odvážnými řemeslníky.
Ve skutečnosti, vysvětlil, Svatým otcem nehýbe nic jiného než vůle umožnit dialog a mír, inspirovaná zásadou, že 'církev nesmí používat jazyk politiky, ale jazyk Ježíšův'. Je proto nespravedlivé označovat pokusy Vatikánu za stejně neužitečné jako škodlivé nebo označovat postoj Vatikánu za rouhačský antiamerikanismus, podobný antiamerikanismu jistých kruhů italské levice (s. 87). Jistě není v intencích Svatého stolce zavírat oči před systematickými válečnými zločiny ruské armády a ruských státních úřadů a stavět agresorskou zemi na stejnou úroveň napadené země (s. 87), neboť sám papež jasně prohlásil, že rozlišuje mezi agresorem a napadeným, a to s nezpochybnitelnou jistotou, že celý svět ví, kdo jimi jsou. Na druhou stranu právě skutky a při všech humanitárních iniciativách a gestech učiněných ve prospěch ukrajinského obyvatelstva (s. 87) papež jasně ukázal na konkrétní úrovni, kdo je agresor a kdo oběť.
Proto, pokračoval arcibiskup Gallagher, musíme uznat, že gesta a slova Svatého otce nejsou výrazem pouhé 'rétoriky míru', ale silného a odvážného 'proroctví míru', které zpochybňuje realitu války a její domnělou nevyhnutelnost. Toto proroctví však místo toho, aby bylo vítáno a podporováno, aby se mohlo snáze uskutečnit, je odmítáno a odsuzováno, a to v duchu, který se tímto způsobem ukazuje jako neméně zaujatý než ten, který má být přisuzován Svatému stolci.
Mons. Gallagher dále netajil překvapení nad tím, jak je řešena otázka diplomatické přítomnosti na místě: zatímco je právem vyjadřováno velké uznání a vděčnost velvyslanectvím, která tváří v tvář ruskému tažení na Kyjev neopustila zemi, ale přesunula se do Lvova, není ani v nejmenším zmíněna skutečnost, že tváří v tvář stejné hrozbě zůstal apoštolský nuncius v ukrajinském hlavním městě, podporován veřejným uznáním a vděčností papeže Františka. Tato volba papežského představitele jasně ukazuje, že touhou Svatého stolce není hrát roli (s. 253 svazku) v tragické ruské válce na Ukrajině, ale projevit konkrétní křesťanskou blízkost sužovanému lidu a usilovat o mír. V tomto smyslu je pozoruhodná i angažovanost místní katolické církve, a to jak latinského, tak východního obřadu, a také různých katolických charitativních organizací, zejména v humanitární oblasti, přičemž nelze opomenout ani četné misie, které na Ukrajině uskutečnil kardinál Konrad Krajewski, almužník Jeho Svatosti. To vše lze bezpochyby považovat za jakési láskyplné objetí, jímž Svatý otec zahrnul ukrajinský lid a nenechal ho osamoceného v utrpení a tragédii, kterou prožívá. Jde tedy o to, že do popředí staví povinnost, kterou máme všichni vůči pravdě, jež je první obětí každé války, a především společnou odpovědnost za podporu všeho, co by mohlo přispět k pozitivnímu zvratu současné tragédie. Protože válka na Ukrajině, která je velkou válkou, jež rozvrací Evropu (a) stále více zapojuje celý svět, a zároveň také novou válkou, je především tragédií, kterou je třeba překonat, a samo úsilí o porozumění nemá být pouhou spekulativní snahou, ale musí usnadnit namáhavé hledání východisek.
Arcibiskup Gallagher dále vysvětlil, že dnes existují některé postoje, které by se měly změnit, aby se podpořil mír. Především se v rozporu se současným celosvětovým trendem jedna změna týká logiky války, která bohužel stále dominuje, ať už ve vztahu k výsledku konfliktu, nebo pod záminkou nutné obrany. Stručně řečeno, nemůže převládnout myšlenka, že se nedá nic dělat, že není prostor pro slova, pro tvůrčí dialog a diplomacii, že musíme rezignovat a smířit se s pokračováním zuřivých bojů, které rozsévají smrt a zkázu. Je třeba malých změn, které umožní překonat určité vzorce a otevřít mysl a srdce druhému, takže tendence ospravedlňovat nedůvěru v druhého musí být překonána ještě větším odhodláním budovat vzájemnou důvěru. V tomto smyslu může být skutečnou pomocí posílení stávajících humanitárních iniciativ, jako je jednání o výměně válečných zajatců nebo o vývozu obilí, či o repatriaci dětí, kterou se snaží uskutečnit kardinál Matteo Zuppi po své dvojí misi v Kyjevě a Moskvě. Tato válka, uzavřel arcibiskup, musí být co nejdříve zastavena.
