Kardinál Czerny: Být s Kristem a hlásat evangelium
L’Osservatore Romano
„Existují dva ustavující úkoly Dvanácti, bez nichž není církve: být s Ním a hlásat evangelium“. Zdá se, že jsou „neslučitelné, dokonce protichůdné, ale přesto se doplňují a jsou na sobě závislé“, zdůraznil kardinál Michael J. Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, během oslav 50. výročí svého kněžského svěcení. Obřad se konal dnes dopoledne, ve čtvrtek 15. června, v římském kostele Santa Maria della Scala.
Být s Ježíšem, vysvětlil jezuitský kardinál, znamená „znát ho, milovat ho, sdílet jeho volbu a jeho zálibu v chudých, v posledních, až k úplnému sebeobětování, dokonce až k vystavení se posměchu a veřejnému zesměšnění, nepochopení a smrti“. Hlásat znamená „vydávat svědectví evangeliu nejen slovy, ale i těmi gesty, která nás vedou k tomu, abychom se zapojili do boje s každým druhem zla, které utlačuje člověka a ponižuje jeho důstojnost jako tvora milovaného a vykoupeného za drahou cenu Kristovy krve“.
Proto evangelista Marek uvádí, že Dvanáct dostalo „moc vyhánět démony“. Jak lépe upřesní později ve svém vyprávění, když „vypráví o poslání, které jim bylo svěřeno, hlásání evangelia je dynamismem osvobození, jehož cílem je integrální rozvoj člověka. U těch, kdo hlásají, předpokládá“, vysvětlil kardinál Czerny, „pevné rozhodnutí nasadit svůj život proti každé formě nespravedlnosti, zneužívání, násilí na úkor člověka“. Zároveň se zdá, že Marek naznačuje, že v církvi se uvažuje o jediné moci, a to o službě Bohu při práci na tom, aby „každý člověk měl život a měl ho v hojnosti“.
Jak poznamenal prefekt vatikánského úřadu, „víra a spravedlnost jsou aspekty jediné skutečnosti“. Víra jako „osobní a komunitní vztah s Ježíšem se nutně otevírá činnosti, jako evangelizace, která předpokládá osvobození člověka z toho, co jej sužuje“. Kardinál uvedl, že se během těchto let služby naučil, že „být s Ježíšem“ a „být poslán“ v Kristově jménu je jedno a totéž, „jsou to dvě hnutí, která na sebe vzájemně odkazují“. Čím více jde člověk ke Kristu, „tím více s ním zůstává, a tím více nás Kristus pohání do světa, posílá nás k druhým“. Jinými slovy, „člověk věří tím, že jedná, a jedná tím, že věří; jinak, jak jsem byl v průběhu let mnohokrát svědkem“, poznamenal, „člověk buď upadá do bezobsažné víry, nebo upadá do pragmatismu bez směru a bez základu“.
Prefekt pak poukázal na to, že se zmínil o Dvanácti, aniž by je nazval „apoštoly“, přestože v běžné mluvě je obvykle označujeme za dvanáct apoštolů. Volba byla diktována jistotou, že skrze křest „jsme všichni povoláni být s Ježíšem, to znamená být jeho učedníky, a všichni jsme posláni hlásat evangelium, to znamená být jeho apoštoly“.
