Arcibiskup Gallagher: Pozitivní hodnoty náboženství jsou konkrétní pomocí k míru

Michele Raviart – Vatican News

Úcta k životu a úsilí o nenásilí; mluvit a jednat upřímně, bez klamání a manipulace; jednat čestně a spravedlivě; milovat bližního. Podle arcibiskupa Paula Richarda Gallaghera, sekretáře Svatého stolce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, jsou to pozitivní hodnoty, které spojují všechna světová náboženství a mohou z nich učinit rozhodujícího hráče při budování míru. Gallagher vystoupil v rámci diskuse pod titulem „Náboženství, konflikty a budování míru v mezinárodních globálních krizích", která se konala v římském sídle italské Poslanecké sněmovny.

Modlitba jako dialog

Právě v modlitbě nacházejí věřící - 85 % světové populace se za ně označuje - privilegovaný způsob, jak vyjádřit svou touhu po míru, vysvětlil ve svém proslovu arcibiskup Gallagher. Náboženství je ve skutečnosti ze své podstaty určitým vztahem mezi Bohem a člověkem, který nachází výraz v modlitbě. A modlitba je dialog.

Volba mezi zmatkem a harmonií

Konečným cílem dialogu, pokračoval vatikánský diplomat a citoval přitom Ecclesiam Suam Pavla VI. a Gaudium et Spes, je tedy „vyhnout se válce nebo ji ukončit a dosáhnout míru“. I z etymologického hlediska (válka pochází z indoevropského -wers a znamená spoušť, zatímco mír ze sanskrtského -pak, což znamená sjednotit) je to volba mezi zmatkem a harmonií. Ne vždy je však odpověď zřejmá, což dobře pochopili i novodobí papežové, a to cestou, která vede až k papeži Františkovi, který při své návštěvě italského vojenského památníku z první světové války v Redipuglii roku 2014 označil válku za „šílenství“.

Spravedlivá válka

Dalším problémem, kterému museli papežové v průběhu času čelit, byla otázka „spravedlivé války“ a podtext ospravedlnění použití síly. Vždy existovalo napětí mezi touto doktrínou a nenásilnou perspektivou evangelia, připomněl sekretář pro vztahy se státy, ale jedná se o dva odlišné, ale slučitelné aspekty, z nichž jeden se týká jednání jednotlivých křesťanů, druhý států a vyjádření přirozených zásad spravedlnosti a rovnosti.

Bratrství jako odpověď

Církev byla vždy silným zastáncem nenásilí, dodal a připomněl ratifikaci první Ženevské úmluvy o zacházení s oběťmi ozbrojených konfliktů v roce 1868 Piem IX. Od té doby Svatý stolec nešetří úsilím o prosazování míru, který není chápán jako nepřítomnost války vynucené silou, ale jako akt spravedlnosti vepsaný do dnešní reality. Jejím základem, jak zopakoval František, může být pouze bratrství, protože každý člověk, stejně jako každá země, jsou vzájemně propojeny.