Vatikánská muzea: Umění sportu, které boří bariéry
Paolo Ondarza a Marina Tomarro- Vatican News
Sport je metaforou života, je uměním a svou krásou boří bariéry předsudků a učí přijímat limity. Tak by se dal shrnout neformální a volný dialog, který se uskutečnil ve Vatikánských muzeích za účasti tří žen: ředitelky Barbary Jatty a dvou hráček, mistryň italského národního volejbalového týmu neslyšících, 31leté Silvie Bennardo a 32leté Claudie Gennaro. Akce, kterou podpořila Athletica Vaticana díky Dikasteriu pro komunikaci a Dikasteriu pro kulturu a vzdělávání, je součástí série setkání "Když sport šlechtí", jejichž cílem je zdůraznit inkluzivní a solidární vizi sportu papeže Františka.
Týmová práce, poučení pro život
"Krásu," vysvětlila Barbara Jatta, "lze deklarovat mnoha způsoby a týmová hra je krásným vyjádřením společenství. Sport je umění, je to krása a harmonie. Být v harmonii se spoluhráči je lekce pro život".
Ředitelka Vatikánských muzeí je od mládí vášnivou volejbalistkou a svěřila se, že jí nezbývá než se denně brzy ráno nebo pozdě večer věnovat fyzické aktivitě, která je slučitelná s jejími četnými závazky: "Volejbal jsem přestala hrát, když jsem byla jmenována do Muzeí. Hrála jsem pro oheň uvnitř. Sport je harmonie, psychofyzická pohoda. Sport je krásný obor, který vyžaduje nasazení a učí, jak žít: musíte se naučit vyhrávat, zvládat vítězství, ale také se musíte naučit prohrávat. Euforie z vítězství pomáhá i v těžkých chvílích". Sport také učí, jak hrát v týmu: "týmová hra, kterou se člověk naučil v dětství, odhodlání a odhodlání nikdy se nevzdávat", to je základní výbavou získanou ze sportu, kterou si Barbara Jatta podle svých slov přináší i do svého angažmá a služby ve funkci ředitelky Vatikánských muzeí.
Sportem přijmout hranice a jít za ně
"Stejně jako v umění, i ve sportu je třeba se hodně učit," přiznává Silvia Bennardo, která všem dětem doporučuje sport, díky němuž "jsem se naučila přijímat své limity a hluchotu, navazovat vztahy s lidmi".
"Když jsem byla teenager, nepřijala jsem svou hluchotu a nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla hrát v týmu, protože hra neslyšících je bez hovorů. Spoluhráči vás nemohou varovat. Jste tak trochu v nevýhodě. Na druhou stranu sport pomáhá například porozumění mezi slyšícími a neslyšícími, pomáhá navazovat vztahy: měl by to dělat každý".
Sport jako umění
Stejného názoru je i Claudia Gennaro, podle níž je stejně jako umění i týmová hra krásou, i když se prohrává. Zásadní je dialog uvnitř týmu. Kromě toho "sport je zdravý pro osvobození mysli". Volejbalistka také zdůrazňuje, že je třeba šířit kulturu neslyšících. "Mnoho lidí neví, že my neslyšící sportujeme," říká a dodává, že "v ekonomické rovině je navíc sluchové postižení penalizováno". "Nejsme součástí paralympiády," vysvětluje, "ale naše úspěchy od roku 2017, kdy jsme oblékli modrý dres (italského národního družstva, pozn. red.), dokazují, že neslyšící mohou vyhrávat”.
Za hranice předsudků
O předsudky, které je třeba odbourat, není nouze. Během dialogu se řešilo i téma nerovnosti mezi muži a ženami ve volejbale. "V profesionálním volejbalu je to cítit více," poznamenala Silvia Bennardo, podle níž je ženský volejbal esteticky krásnější, harmoničtější než mužský. Barbara Jatta se zase podělila o své vzpomínky na návrat na kurty po přestávce vynucené třemi těhotenstvími: "Když jsem se vrátila, hrála jsem ve smíšeném týmu. Původně nás muži chtěli jen na příjmu, ale my ne". Nakonec ředitelka vzpomínala na své pracovní zkušenosti z Vatikánu: "Když jsem před 27 lety přišla pracovat do Vatikánské knihovny, byly jsme jen tři ženy. O dvacet let později nás byla polovina. Pak jsem přišla do muzeí, kde je 50 procent zaměstnanců žen. Nejsme růžová kvóta, ale součást společnosti a jsme rády, že tomu tak je".
Sport, lék na nekomunikativnost
Během odpoledne, které moderovala velvyslankyně Austrálie při Svatém stolci, Chiara Porro, vystoupil také prefekt Dikasteria pro komunikaci, Paolo Ruffini, který vyzdvihl univerzálnost jazyka sportu, který je protilátkou proti mnoha bariérám nekomunikativnosti přítomným v Babylonu našich dnů, v němž lidé nejsou schopni mluvit stejným jazykem.
"Zmnožení a zmatení sdělení vede k nedorozumění. Jak lze v dnešním babylónském světě nalézt opravdovou komunikaci?" - to je otázka, kterou si klade Ruffini. "Sport nás může naučit stát se lepšími a lidštějšími, uvědomovat si své limity, budovat vztahy založené na sebeobětování". "I umění," pokračoval prefekt, "nám může dát nahlédnout do toho, co je neviditelné, dát našim myšlenkám horizont krásy, změnit náš pohled na svět. "Sport," uzavřel Ruffini, "nám dává zakusit, že to, co nás spojuje, je větší než to, co nás rozděluje.
Sport ve Vatikánských muzeích
'V papežských sbírkách je hodně sportu,' uzavřela Barbara Jatta. Odpoledne zakončila návštěva Vatikánských muzeí mezi exponáty se sportovní tematikou: od mozaik z Caracallových lázní po sál Biga, s průchodem přes kabinet Apoxyómenos.
