Rozhovor s nejmladším švýcarským gardistou

Mario Galgano - Vatican News 

Jonas Koch pochází z kantonu Lucern ve středním Švýcarsku, z - jak sám zdůrazňuje - "krásné" vesnice Hochdorf. Ve svých 19 letech je nejmladším členem papežského sboru. Do Švýcarské gardy vstoupil v lednu a od té doby je ve službě.

Co vás motivovalo k tomu, abyste přijel do Říma ze Švýcarska, z krásného kantonu Lucern, do nejmenší země na světě? Jaká byla motivace, hlavní důvod, proč jste sem přijel?

V Římě jsem byl již třikrát a měl jsem možnost navštívit Vatikán a kasárna Švýcarské gardy. A tam mě to poprvé zaujalo. Dalšími oblastmi mého zájmu jsou vojenství nebo víra, jsou pro mě prvky gardy, takže je to taková ideální směs všech těchto zájmů. A tak mě od mých 16 let Švýcarská garda velmi zajímala, a tak jsem se později také rozhodl pro tuto službu.

Často se stává, že mnoho gardistů je v gardě také z rodinné tradice, například proto, že jejich otec, dědeček nebo jiný předek byl kdysi gardistou. Byl to i váš případ, nebo jste první v rodině?

Možná jsem první v rodině, kdo se stal gardistou, ale doufám, že se v budoucnu najdou i další.

A jak rodina přijala, že teď přicházíte sem, opouštíte krásné Švýcarsko a stěhujete se minimálně na dva roky na jih?

Mám velmi věřící rodinu, jsme katolíci, takže jsou na mě velmi hrdí. Ale trochu jim krvácelo srdce, když museli vidět, jak se jejich syn stěhuje. Ale samozřejmě teď, když mě přijedou navštívit, jsou se mnou znovu jako rodina a jsou nesmírně hrdí.

Sloužit věrně a poctivě: To je motto Švýcarské gardy. Přísaháte také, že položíte život za člověka, konkrétně za papeže. Co to pro vás znamená? Uvědomujete si, jakou přísahu skládáte a do čeho vstupujete?

Rozhodně! Pro mě by bylo ctí a splněním povinnosti, kdyby papež položil svůj život. A pro mě to také není problém, protože jsem sem do Říma přijel s tímto vědomím, že by k tomu mohlo dojít. A pro mě je to určitě možnost, z vojenského hlediska, ale i z hlediska víry.

Co znamená spiritualita z pohledu Švýcarské gardy? Jak ji prožíváte? Existuje i uvnitř gardy duchovní život, který můžete vnímat a prožívat?

Ano, je to tak. Pravidelná účast na mši má duchovní hodnotu. Ale co je pro mě opravdu příjemné, je vidět tolik mladých mužů, kteří sdílejí víru, a to nás nesmírně spojuje.

Papež nikdy není přítomen na slavnostní přísaze, to je z tradice. Nyní jste měl možnost, také se svou rodinou, seznámit se s papežem na soukromé audienci a také s papežem hovořit. Jaké to pro vás bylo být nyní papeži tak blízko, nebo jste měl třeba i jiné příležitosti k přímému kontaktu s ním?

Já jsem se s ním setkal velmi zblízka už ve službě, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem se mu mohl podívat do očí a potřást mu rukou. A tam se vůle a zájem sloužit mu ještě více posílí, protože on má velmi silnou auru a ta na vás působí.

Takto jste si představoval každodenní život ve Vatikánu předtím, než jste sem přišel, nebo je něco, co vás teď obzvlášť zasáhlo?

V kasárnách máte svůj pokoj a máte také své kamarády. Takže se musíte trochu snažit, abyste po přísné službě nezůstávali pořád na pokoji, abyste si jen nelehli do postele, ale mohli se společně dívat na film a být se svými kamarády. Můžete jít společně na jídlo nebo do posilovny nebo dělat jiné společné aktivity. Musíte se sami snažit a já jsem o tom ze začátku takhle nepřemýšlel. Myslel jsem si, že je to trochu jako na vojně, že jste nuceni být spolu, ale tady máte trochu víc svobody, a tedy i možnost si každodenní život trochu organizovat sami.

Vatikán, nejmenší stát na světě, nabízí mnoho aktivit. Je tu víc než jen Švýcarská garda, papež, je tu dokonce i fotbal. FC Guardia hraje ve Vatikánské fotbalové lize. Existuje hudební skupina gardy a probíhá také komunikace s dalšími lidmi pracujícími ve Vatikánu. Máte také tento druh výměny s vatikánskými zaměstnanci, s dalšími lidmi, kteří sem také přicházejí?

Ano, určitě. V závislosti na pracovním místě můžete mít také pár krátkých rozhovorů. A za posledních pět měsíců se mi podařilo navázat několik kontaktů, přestože neumím italsky. Přicházejí sem zajímaví lidé.