Karol Wojtyla očima svého mluvčího
Alessandro Gisotti - Vatican News
Bylo již o Janu Pavlu II. řečeno a napsáno vše? Jistě, mimořádný rozsah jeho pontifikátu a jeho vůdčí role v dějinách 20. století způsobily, že každý jeho projev a veřejné gesto byly převyprávěny, interpretovány a komentovány. Posmrtné paměti jeho charismatického mluvčího Joaquína Navarra-Vallse, které před několika dny vydalo ve Španělsku nakladatelství Editorial Planeta pod názvem "Mis años con Juan Pablo II" (brzy vyjdou v italštině v nakladatelství Mondadori), nám však nabízejí pohled na Karola Wojtylu zblízka, bohatý na anekdoty a dosud nepublikované příběhy, které obohacují naše znalosti o lidském profilu velkého polského papeže. Skupina profesorů z Fakulty komunikace Papežské univerzity Svatého kříže Opus Dei (jejímž členem byl i Navarro-Valls) editovala "osobní poznámky" - shromážděné za více než dvacet let působení ve funkci ředitele Tiskového úřadu Svatého stolce - pod vedením Diega Contrerase, který při prezentaci objemné knihy - téměř 600 stran - zdůrazňuje, že El Portavoz požádal, "pokud by někoho zajímaly", aby jeho paměti byly zveřejněny až po jeho smrti (ke které došlo v červenci 2017). A to, jak Contreras podotýká, také proto, aby se jeho zkušenosti nejevily jako komunikační "model" Svatého stolce v době, kdy se zaváděla reorganizace vatikánské komunikace.
Navzdory rozsahu knihy se čte rychle a napínavě. Navarro-Valls, který byl před svým příchodem do Vatikánu v roce 1984 uznávaným novinářem španělského deníku ABC, píše čtivě a přesvědčivě a jeho předností je, že nás nechává "vidět" nejen hlavního hrdinu svého příběhu - papeže, kterého miloval "jako otce" -, ale také některé z nejdůležitějších osobností pokoncilní církve, od Matky Terezy po Ratzingera, od Casaroliho po Taurana. Neméně zajímavé jsou úvahy o velkých postavách dějin, s nimiž se Navarro-Valls v těchto letech setkal, od Reagana po Gorbačova, od Havla po Fidela Castra, čímž se tento text stává zajímavým i z historiografického hlediska. Co člověka zarazí hned na prvních stránkách, je blízký vztah s Karolem Wojtylou (a jeho spolupracovníky), upevněný v průběhu času nesčetnými setkáními, a to nejen pracovními, a prázdninové pobyty strávené s papežem v horách (v Trentinu a poté ve Valle d'Aosta), které jsou snad nejkrásnější částí celé knihy. Tato důvěra, kterou Jan Pavel II. vůči němu měl," poznamenává Navarro-Valls, "mu umožnila držet prst na tepu věcí a přizpůsobovat tomu to, co sděloval". Vatikánský mluvčí přiznává, že byl "privilegován", když mohl pracovat s přímým přístupem k papeži, ale ještě více proto, že mohl vidět "svatého muže zblízka”.
Právě svědectví o svatosti Karola Wojtyly je nití, zápletkou, která se odvíjí celou knihou. Navarro-Valls s obdivem a dojetím poukazuje na to, že každou malou či velkou situaci ve svém osobním životě a každé rozhodnutí ve své petrovské službě svěřoval Jan Pavel II. s naprostou důvěrou a odevzdaností Hospodinu. Ať už se měl připravit na setkání nebo náročnou cestu, nebo se chystal nastoupit na jednu ze svých četných hospitalizací do nemocnice Gemelli, papež nikdy neztrácel klid, ba ani dobrou náladu, což je další rys, který se v těchto vzpomínkách objevuje v celé své živosti. Samozřejmě nebyl necitlivý k tomu, co se děje, a to je vidět na neklidu, který zakoušel - a Navarro-Valls si toho všímá - zejména kvůli mnoha válkám, které během jeho dlouhého pontifikátu vypukly a které se Jan Pavel II. snažil všemožně pomoci ukončit, a to i iniciativami, které nebyly vždy všemi chváleny. Kapitolou samou o sobě jsou mnohé stránky věnované nemoci Karola Wojtyly, z nichž některé dojímají srdce pro účast, s jakou se mluvčí svěřuje se svým utrpením, když vidí, jak "Boží atlet" postupně ztrácí veškerou možnost pohybu a pak i řeči, ale nikdy jistotu - posilovanou neustálou modlitbou -, že ho Bůh bude provázet až do konce poslání, které mu svěřil.
V neposlední řadě se svazek představuje také jako cenná "příručka institucionální komunikace", která bude užitečná těm - studentům i profesionálům -, kteří chtějí poznat "zákulisí" práce velkého komunikátora své doby. Navarro-Valls neopomene poznamenat své úvahy o tom, co by se podle něj mělo ve vatikánské komunikaci zlepšit, a občas si postěžuje na byrokratizaci, která mu nedovolí informovat tak, jak by si přál. Příkladné je to, co píše o zrodu webových stránek Vatican.va. Iniciativě, kterou plně podpořil Jan Pavel II. a kterou však ne všichni v římské kurii pochopili a někteří ji přivítali s lhostejností. Snad nejvýraznější jsou však úvahy, v nichž vatikánský mluvčí přiznává své chyby. "Mluvil jsem příliš mnoho a špatně," napsal při jedné příležitosti, což je projevem pokory a vědomí, že na něm leží úkol velké odpovědnosti. Bývalý předseda Asociace zahraničního tisku Navarro-Valls dobře rozuměl potřebám svých novinářských kolegů. Byl jedním z nich. Opakovaně zdůrazňoval, že je třeba být vždy k dispozici a vysvětlit, co se děje, nebát se komunikovat i v nepříjemných situacích a pěstovat s novináři srdečné vztahy přesahující pouhý profesionální vztah. Tato poslední lekce patří k nejcennějším a nejtrvalejším lekcím mluvčího Jana Pavla II.
