Egyptem po stopách Svaté rodiny

Vatican News

Tawadros II. se ve své promluvě na Svatopetrském náměstí mimo jiné zmínil o tom, že přichází z egyptské země, která byla posvěcena návštěvou Svaté rodiny, jež Egyptu požehnala od východu k západu, od severu k jihu. A právě po stopách Svaté rodiny se nyní společně vydáme.

Cesta Svaté rodiny v Egyptě začíná v srdci staré Káhiry (al-Fustát) - od kostela svatého Sergeje (Abú Sarga ze 4. až 5. stol.), postaveného na místě jeskyně, kam se údajně uchýlila, a od tzv. zavěšeného či visutého kostela (arabsky AI-Muallaqa), mariánské svatyně postavené v 6. století a jednoho z nejstarších křesťanských chrámů na světě, kde se uchovává velmi uctívaná ikona Panny Marie, do Asjútu ve středním Egyptě, považovaného za „druhý Jeruzalém“. Od alexandrijského patriarchy Theofila (v úřadu v letech 385-412) víme, že na hoře Qusqam v Asjútu byla založena svatyně zasvěcená Panně Marii již v 1. století, postavená na místě, kde podle tradice pobývala Svatá rodina během svého útěku do Egypta. A na místě této starobylé svatyně, kde Maria, Josef a Ježíš našli útočiště po dobu šesti měsíců a pěti dnů, byl ve 4. století založen klášter zasvěcený Panně Marii: Deir el-Muharraq v západní poušti severně od Asjútu, známý také jako klášter na hoře Qusqam.

I dnes do tohoto kláštera přicházejí poutníci z celého Egypta, aby si připomněli tamní pobyt Svaté rodiny. O tomto pobytu vypráví patriarcha Theofil v jednom ze svých kázání (Sermo de ecclesia S. Familiae in Monte Qusqam), v jehož textu čteme, že Svatá rodina navštívila město Qosqam (dnes al-Qusiya). Homilie připomíná, že císař Theodosius Veliký poslal Theofila do středního Egypta, aby zabavil chrámové poklady a použil je na stavbu kostelů. Na zpáteční cestě do Alexandrie se Theofil zastavil, aby se pomodlil. V noci měl patriarcha vidění, v němž mu Panna Maria vyprávěla o pobytu Svaté rodiny v Egyptě, který trval tři roky, pět měsíců a tři dny.

Zprávy o cestě Svaté rodiny po proudu Nilu, která představuje počátky christianizace Egypta, se nám zachovaly díky houževnatosti koptské ústní tradice (papežem Šenudou III. definované jako „vytesané do kamene“), ale také díky písemným svědectvím, jako je arabské Evangelium o Ježíšově dětství, již zmíněné vidění Theofilovo a homilie „O skalním kostele“ Timoteje Eulora, alexandrijského patriarchy pátého století (v letech 457-460 a 475-477). Byla to dlouhá a náročná cesta. Z Betléma na Sinaj, přes al-Aríš, považovaný za bránu do Egypta, a příchod do Tell el-Farmy, starověkého Pelusium, na úrovni Suezu; dále z Bubastis, dnešní Tell Basta do Sakhy, podél ženského kláštera svaté Damiány v Damiettě; z Vádí Nátrún do Mataríje na předměstí Káhiry a do Zejtúnu (kde došlo k mariánskému zjevení v roce 1968). A konečně do Maádí na jižním okraji Káhiry, kde se Svatá rodina nalodila a vyplula po Nilu na své cestě do Středního Egypta a poté se zastavila v Gebel el Teir, Deir al-Muharraq a Deir Dronka, které dnes patří mezi nejvýznamnější mariánská poutní místa v celé zemi.

Cesta Svaté rodiny, dlouhá téměř čtyři tisíce kilometrů, vede přes jedenáct egyptských provincií. V údolí Nilu je také mnoho jejích zastávek: Memfis, která znamená dlouhý pobyt rodiny s Herodovými vojáky v patách; Oxyrhynchus, proslulý Mariiným stromem, který jí dával „ovoce, stín a vodu“, a slavnou epizodou, kdy byl Ježíš poslán do školy a učitel ho okamžitě poslal domů, protože byl „příliš chytrý“; Deir Abu Hinnis, kde najdeme vůbec první obrazy Svaté rodiny v Egyptě. Ale právě v Deir al-Muharraq „najdeme první a jediný klášter posvěcený samotným Ježíšem“, jak s oblibou říkají místní mniši.

Sám Ježíš prý posvětil mramorovou stélu, která dodnes stojí v místě, jež je považováno za přesný geografický střed Egypta, a naplňuje tak Izaiášovo proroctví: „V ten den bude stát Hospodinův oltář uprostřed egyptské země“ (19,19) Podle pramenů strávila Svatá rodina na tomto místě více než šest měsíců. Odtud pochází název „druhý Jeruzalém“, pod kterým je znám tento významný klášterní komplex v oblasti Asjútu, největší ve středním Egyptě. Ti, kteří se nemohli vydat do Svaté země, se jeho návštěvou vlastně stávali poutníky.

Další významnou zastávkou na cestě Svaté rodiny byla tzv. Dlaňová hora, Gebel Teir, ležící naproti městu Samalut v oblasti křesťanské metropole Minia. Na vrcholu hory se nachází kostel zasvěcený Panně Marii, který nechala postavit císařovna Helena na památku cesty Svaté rodiny. Místu se také říká „kladkový klášter“, protože v dávných dobách přístup do komplexu zajišťovala kladka, která se spouštěla shora.

Nejjižnější zastávkou na cestě je Gebel Dronka. Klášter, který se nachází na úpatí skály, je cílem velmi významné pouti, a to jak pro kopty, tak pro muslimy. Koná se každoročně od 7. do 21. srpna, v době takzvaného „půstu Panny Marie“, kdy klášterní komplex navštíví více než půl milionu poutníků. Říká se, že zde Panna Maria odpočívala v jeskyni. A také zde mohlo dojít k několika zjevením. Deir Dronka, který křesťané používali jako místo bohoslužeb již od 1. století, se teprve od 4. století stal skutečným klášterem, v němž dnes žije třicet mnichů. Žije zde také sto deset zasvěcených mnišek, které kromě služby v klášteře jezdí během týdne do Asjútu vyučovat do hlavního městského kostela zasvěceného svatému Jiří.

(zpracováno podle: ROSSELLA FABIANI, Sulle orme della Sacra Famiglia, L´Osservatore Romano, 15.5.2023)