Arcibiskup Gallagher: Dohoda o ukrajinské pšenici jako příklad dialogu

Vatican News

„Bez chleba není míru“: Pokud je tato věta pravdivá tváří v tvář napětí vyplývajícímu z nedostatku základního zboží, pak stejně tak platí, že „bez míru není chleba“. Arcibiskup Paul Richard Gallagher to připomněl ve čtvrtek 3. května na setkání „Panem et Pax“ („Chléb a mír“) v římském Institutu Yunus Emre, které spolupořádala turecké a ukrajinské velvyslanectví při Svatém stolci.

Turecko bylo hlavním prostředníkem při dosažení dohody, která zajišťuje živobytí milionům lidí v nejchudších zemích světa. V roce 2022 bylo blokádou vývozu obilí z Ukrajiny vážně postiženo přibližně 47 milionů lidí na celém světě, uvedl Gallagher. Cílem setkání bylo podpořit „černomořskou obilnou iniciativu“ zprostředkovanou Tureckem a OSN, která od 22. července se souhlasem Kyjeva a Moskvy umožnila opětovnou přepravu ukrajinského obilí přes Černé moře.

Sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi dále zdůraznil, že Ukrajina je jedním z nejdůležitějších světových dodavatelů obilovin a sedmým největším producentem na světě s celkovou produkcí téměř 24 milionů tun ročně. Podle údajů z roku 2020 byly více než dvě třetiny produkce určeny na vývoz. Kromě toho se jednalo o dalších 27 milionů tun zemědělských produktů a hnojiv, určených především pro rozvojové země v Africe, na Blízkém východě a v Asii. Dohoda, podepsaná v Istanbulu za velkých obtíží, umožnila překonat ruskou blokádu přístavů, i když nechyběly ani potíže s realizací a hrozby, že dohoda nebude obnovena, jak připomněl vatikánský diplomat ve svém projevu.

Z tohoto důvodu, pokračoval Gallagher, je třeba tuto iniciativu nejen chválit, ale především ji podpořit „zachováním jejího charakteru a ochranou před možnou instrumentalizací a zneužitím“. Pro Svatý stolec jsou důležité zejména dva aspekty dohody. Prvním je, že dohoda byla „motivována a zamýšlena jako humanitární projekt“. Ve skutečnosti nešlo jen o to, aby nepřišlo nazmar obilí, které již bylo sklizeno nebo teprve bude sklizeno, ale také o stabilizaci trhu a zajištění potravin pro mnoho chudých lidí na zemi, s jasným vědomím, že se s nimi bude zacházet se zvláštním ohledem ve srovnání s ostatními spotřebiteli.

Dohoda tudíž musí být co nejstabilnější, a to i proto, že ačkoli ceny obilí klesly, zaostávání ve vývozu je stále značné, a proto je nezbytné udržet odbyt ukrajinského obilí na stejné úrovni. Několik dní před uzavřením dohody také papež František připomněl, že obilí by se v žádném případě nemělo používat jako válečná zbraň. To nejen znamenalo, že vývoz nesmí být využíván k vydírání, ale také tak chtěl naznačit, že dohoda nesmí být zneužívána k jiným účelům, které nemají přímo či nepřímo humanitární charakter.

Druhým významným aspektem je, že dohoda o pšenici představuje „první a jedinou významnou dohodu mezi stranami od invaze na Ukrajinu“. Ukazuje tedy, „že diplomatické úsilí může být užitečné a plodné“. I kdyby snahy o obnovení spravedlivého míru byly po roce a dvou měsících stále bezvýsledné, podle Gallaghera by tato úmluva, pokud bude dobře ošetřena a realizována, „mohla posloužit k obnovení atmosféry důvěry, která tolik chybí, a mohla by přerůst v plodný dialog i o dalších otázkách, v nichž panuje zásadní shoda, jako je potřeba zajistit jadernou bezpečnost a zabránit vojenské eskalaci tohoto druhu“.

Jak připomněl papež František při vánoční promluvě Urbi et Orbi, každá válka způsobuje hlad a „zneužívá potraviny jako zbraň tím, že brání jejich distribuci obyvatelstvu, které beztak trpí“. Potraviny naopak mají být spíše nástrojem míru, apeloval papež na politické představitele.