Strážce Vatikánských pokladů
Paolo Ondarza - Vatican News
První sluneční paprsky ještě nerozjasnily temně modrou oblohu Věčného města. Kroky na mramorové podlaze a cinkání asi tří set klíčů přeruší noční ticho. Je krátce po páté hodině ranní. Den ve Vatikánských muzeích již začal.
Bunkr a 2798 klíčů
Mezi čtyřmi stěnami Cortile della Pigna se ozývá krákání racků. Před bistrem, které za několik okamžiků přivítá návštěvníky z celého světa, otevře klíčník dveře: vedou do bunkru, v němž je za speciálních podmínek uchováváno 2798 klíčů, které otevírají 11 sektorů papežských muzeí. Týdně se jeden po druhém testují, aby se zkontrolovala funkčnost zámků a jejich neporušenost. Každý z nich má jednu až pět kopií.
Tři klíče
"Existují tři klíče, které jsou důležitější než ostatní: číslo "1" otevírá monumentální dveře u východu z Vatikánských muzeí; "401" váží asi půl kilogramu, je vykovaný v roce 1700, je nejstarší a otevírá vstupní dveře Muzea Pia IV., prvního jádra Vatikánských muzeí; a konečně ten nejcennější, klíč bez čísla, vykovaný v roce 1870, otevírá dveře Sixtinské kaple, místa konání konkláve od roku 1492," vysvětluje Gianni Crea, který je klíčníkem od roku 1999.
Klíč bez čísla
Je uložen v trezoru v zapečetěné obálce, kterou podepsalo vedení Vatikánských muzeí. Rituál, při němž se každé ráno vyjímá, evokuje fascinaci vzdálenými staletími a historickou vazbu mezi klíčníky - v množném čísle, protože dnes jich tuto službu vykonává jedenáct - a starobylým maršálem konkláve a kustodem Svaté římské církve: tím, kdo byl až do roku 1966 pověřen úkolem zapečetit všechny přístupy do kaple, když se kardinálové sešli, aby zvolili papeže.
Pět set dveří a oken
Svítá. Klíčník začíná o samotě trasu, kterou bude opakovat při západu slunce. Otevírá postupně pět set dveří a oken celé trasy papežských sbírek, čímž zhruba za hodinu projde pět století historie. Otevírá těžkou bránu Muzea Pia IV..
Skryté seismografy
Prochází nejstarší částí vatikánských sbírek, přes knihovnu až do Raffaelových síní. Zná všechna tajemství Vatikánských muzeí, například seismografy ukryté ve stěnách Sálu Neposkvrněného početí, který v 19. století vymaloval Francesco Podesti: sloužily k monitorování stability budovy po případných seismických otřesech.
Michelangelova inspirace
Paprsek světla z baterky, s nímž ve tmě prohlíží každou místnost, vynáší ze tmy nesmrtelnou krásu fresek a soch, odhaluje tajemství a detaily, které oko za denního světla, kdy je muzeum plné lidí, jen stěží zachytí: pohyb ohnuté paže Laokoona, od něhož se odvíjí papežské sbírky od roku 1506, téměř doslova citované Michelangelem v postavě Krista Soudce v Sixtinské kapli.
Leonardův pobyt
Cesta pokračuje. Od dokonalosti Apoxiomena až po pokoje, kde pobýval Leonardo da Vinci. Emocionální závrať, téměř hypnotická, provází výstup po spirále Bramantových schodů, nesporného mistrovského díla architektury, z jehož vrcholu se otevírá výhled na Vatikán s Galérovou fontánou, jejíž děla nechrlí oheň, ale vodu, symbol míru. Klíčník pak přichází do Galerie svícnů a tapiserií. Otevírá okna, která odhalují krásu botanického umění Vatikánských zahrad.
Podél starobylého "koridoru" zeměpisných map zaujme neobvyklé zobrazení Sicílie a Kalábrie vzhůru nohama. Takto jsou zobrazeny proto, že jsou pozorovány z Říma na dvou ze 40 obřích map, které se táhnou 120 metrů podél největšího topografického zobrazení Itálie, jaké kdy bylo vytvořeno, od severu k jihu, a to s mimořádnými detaily. Objednal ji Řehoř XIII. Boncompagni u nejlepších krajinářů 16. století.
Kousek měsíce
Krok klíčníka, který za sebou nechává otevřené dveře a brány, na okamžik připomíná historický "obrovský skok pro lidstvo" z 20. července 1969. V Dolní galerii jsou totiž vystaveny úlomky měsíčních kamenů z expedice Apollo 11, které občanům Vatikánu věnoval americký prezident Richard Nixon, spolu s vlajkou Vatikánského městského státu, kterou astronauti v onen památný den vynesli do vesmíru.
Podzemí i podkroví
Starobylé i moderní, železné nebo hliníkové, ručně kované, opotřebované časem, dnes dokonce elektronické, klíče otevírají také veřejnosti nepřístupné prostory, které má majitel klíče povinnost denně kontrolovat: podzemní sklady, které střeží tajemstvím zahalené anonymní portréty z antického Říma, jejichž pohled klade otázky těm, kdo se s nimi setkají; sklady a půdy, na jejichž stěnách staří správci v průběhu staletí zanechali stopy po svém průchodu graffiti a nápisy tužkou.
Poslední dveře
Je asi sedm hodin ráno. Poslední dveře, které se mají otevřít, jsou ty nejočekávanější. Jsou vyrobeny ze dřeva a mají mosaznou rukojeť ve tvaru písmene "S". "S" jako "tajný" (segreto), což znamená vyhrazený, uzavřený; je to místnost, kde se koná volba Petrova nástupce: Sixtinská kaple.
Čekání na bílý kouř
Gianni Crea zažil dvě konkláve a se zvláštním dojetím vzpomíná na čekání na kouř, které pozoroval každý večer z terasy Nicchione, jednoho z nejvyšších míst ve Vatikánu, odkud je jedinečný výhled na Věčné město a kde ve sváteční dny hasiči vyvěšují žlutobílou vlajku, uloženou ve zvláštní skříni.
Uchování historie
"Být klíčníkem je úkol, který vám dává téměř pocit, že střežíte poklady historie. Při příležitosti volby papeže může klíčník pomocí 12 klíčů uzamknout celý prostor kolem Sixtinské kaple. Hned poté, svědomitě dodržujíc starobylý protokol, je jeho úkolem sledovat spolu s příslušnými orgány práci řemeslníka, který připevňuje pečetě, aby zachoval tajemství všeho, co se odehrává uvnitř nejslavnější kaple na světě; poté klíčník uloží klíče do kovové schránky: zůstanou v úschově vatikánského četnictva až do zvolení nového papeže."
Klausura kardinálů voličů
Až do pontifikátu svatého Jana Pavla II. mohli kardinálové, kteří vstoupili do konkláve, opustit prostor kolem Sixtinské kaple až po skončení volby: v ústraní se nacházeli v různých místnostech vatikánských paláců, které byly pro tuto příležitost upraveny jako ložnice. Ihned po "extra omnes" bylo povinností maršála konkláve zajistit, aby všechny dveře, okna a kukátka v prostoru, kde se kardinálové zdržovali, byly bezpečně uzamčeny. Na konci kontroly vložil bezpečnostní pracovník klíče do červeného sáčku. Zde zůstaly až do objevení bílého kouře.
Maršál a zavěšené klíče
Maršál konkláve, laik patřící k římské aristokracii, hrál během sede vacante klíčovou roli. Původně byl držitelem titulu římský rod Savelliů, který od roku 1712 až do svého zrušení za Pavla VI. dědil nejstarší syn rodu Chigi. Na maršálské vlajce je ve skutečnosti erb šlechtického rodu sienského původu spolu se symbolem camerlenga a dvěma klíči, které nejsou zkřížené jako na papežských erbech, ale oddělené a visí vedle sebe.
Otevření nejcennějších dveří
Sixtinská kaple je místem, kde končí trasa klíčníka, kterou je od roku 2017 možné absolvovat po předchozí rezervaci. Je těžké popsat ten pocit, když vstoupíte potmě a po rozsvícení světel se cítíte obklopeni tolika krásami. "Když jsem v roce 1999 začínal," říká Gianni Crea, "byli jsme tři, ale musel jsem čekat tři roky, než jsem mohl otevřít Sixtinskou kapli. Dlouho jsem si ten okamžik představoval a ten pocit je stále nepopsatelný: každý den se mi nechce věřit, že mám tu čest otevřít toto srdce křesťanství návštěvníkům z celého světa.
Zlato a stříbro
Na stěnách vyzdobených freskami malířů z 15. století zaujme obraz Pietra Perugina, Raffaelova mistra, který má vysokou sémantickou a symbolickou hodnotu. Zobrazuje "předání klíčů svatému Petrovi". Jeden je zlacený a je obrácen ke Kristu, druhý je stříbrný: připomínají moc nad nebeským královstvím a duchovní autoritu papežství na zemi.
Klíčník nebeský
"Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi": to je Ježíšův příkaz apoštolu Petrovi, "klíčníkovi nebes".
