Hledejte

Kardinál Mario Zenari Kardinál Mario Zenari 

Rozhovor s kardinálem Zenarim

Nuncius v Damašku se v Římě setkal s papežem: "Situace se zhoršila v atmosféře chudoby a rozdělení, ale Sýrie zmizela z radaru mezinárodních médií. Válka na Ukrajině naši krizi ještě prohloubila". Nunciem je již 13 let: "Měl jsem být emeritním už rok, ale cítím zodpovědnost. Papež mě povzbudil."

Salvatore Cernuzio – Vatican News

Nunciem v Damašku je již 13 let, ale kardinál Mario Zenari si stále nemůže zvyknout na scenérii rozervanosti a chudoby, která znetvořila tvář Sýrie. "Po dvanácti letech války není situace dobrá, v některých ohledech se dokonce zhoršila. Už 2-3 roky je Sýrie zapomenuta: Covid, krize v Libanonu, nyní Ukrajina... zmizela z mediálního radaru". Kardinál je v Římě, aby se zúčastnil plenárního zasedání ROACO (Riunione Opere di aiuto alle Chiese Orientali, organizace na pomoc východním církvím), kde je podle svých slov "veteránem". V sobotu 18. června ráno se setkal s papežem, kterého – jak sdělil vatikánským médiím v Casa Santa Marta – "našel v dobré kondici": "Přinesl jsem mu pozdravy věřících a biskupů, ale také utrpení, velké utrpení obyvatelstva".

V jaké situaci se nacházejí Syřané?

Sýrie zůstává jednou z nejvážnějších humanitárních krizí na světě. Stačí říci, že kromě nespočtu mrtvých, které tento konflikt způsobil, je asi 14 milionů lidí z původních 23 milionů, kteří jsou mimo své domovy, mimo své vesnice, mimo svá města. Na druhou stranu je asi 7 milionů vnitřně vysídlených osob, které někdy žijí pod stromy nebo ve stanech za špatného počasí. Letošní zima byla obzvlášť krutá, zejména na severozápadě, a mnoho stanů se pod tíhou sněhu zřítilo. Kromě toho jsou v sousedních zemích miliony uprchlíků. Takže obrovská humanitární katastrofa. Obrovská.

Existují nějaké známky nebo naděje na zlepšení?

Ne, v tuto chvíli není na konci tunelu žádné světlo. Nevidíme rekonstrukci, nevidíme ekonomický rozjezd. S válkou na Ukrajině se otázka zrušení sankcí stala ještě problematičtější. Především jsou tu sankce Evropské unie a americké sankce, které jsou ještě tvrdší a trestají ty, kdo chtějí odjet do Sýrie, aby obnovili a znovu nastartovali ekonomiku. Válka na Ukrajině z tohoto pohledu situaci v Sýrii zcela jistě zhoršila. Lidé, mnoho lidí, proto ztratili naději. Zejména mladí lidé, kteří se usilovně snaží emigrovat a žádají nás, abychom jim pomohli odejít. To je také obzvláště těžké pro místní církve, které opustila více než polovina křesťanů, v některých případech dokonce dvě třetiny. Škodí to i samotné syrské společnosti, protože, jak jsem vždy říkal, křesťané svým otevřeným, univerzálním a podnikavým duchem, svým nasazením ve vzdělávání a zdravotnictví skutečně podporují celou zemi. Po dvou tisících letech historie nyní mizí. Jejich nepřítomnost nebo nucený odchod je ranou pro všechny.

Přesně před rokem jste, Vaše Eminence, do našich mikrofonů prohlásil, že jakmile utichne rachot zbraní, vybuchne v Sýrii další "bomba", a to bomba chudoby. Zhoršila se situace i v tomto ohledu?

Situace se zhoršila a zhoršuje se dál, o čemž svědčí některé scény v Damašku nebo v jiných městech, kde jsou vidět fronty lidí před pekárnami, které prodávají za státem povolené ceny. Během války je nikdo neviděl. To znamená, že lidé nemají peníze na jídlo a chodí do pekáren, kde si koupí chleba za sto syrských lir místo za tisíc... Je to opravdu ohromující. Pak není benzin, je obrovský problém ho sehnat, a to si myslím, že Sýrie má několik ropných vrtů, které by pokryly velkou část národní potřeby. A opět, není tu nafta: lidé neměli palivo, aby si mohli v zimě, která byla, jak jsem řekl, velmi krutá, zapálit kamna. Myslíme tedy na ty, kteří trpěli zimou, zejména na starší lidi a děti. Chybí základní potřeby, které považujeme za samozřejmost, jako je elektřina. Ve většině Sýrie jsou to jen dvě hodiny denně. Není tam plyn na vaření... Jen si vzpomeňte, že během postní doby jsem měl tři farnosti z Itálie, které mi nabídly pomoc, a napadlo mě, že v Sýrii existují vývařovny, které rozdávají teplé jídlo rodinám. Měl jsem velkou radost, řekl jsem jim: vybrali jsme 10 až 20 tisíc eur, můžeme zvýšit počet lidí a také službu, dělat ji čtyřikrát týdně místo tří. Odpověděli: "Ve skutečnosti jsme museli snížit počet míst ze tří na dvě. A proč? Protože zde není plyn na vaření. Chápete tedy, že se pohybujete v minovém poli. Peníze jsou, jako v tomto případě, ale ne na základní potřeby. Proto říkám, že není cesty ven.

Papež v několika nedávných projevech odsoudil probíhající tragédii na Ukrajině a vyzval nás, abychom nezapomínali na jiné války ve světě. A Sýrie je jednou z prvních z nich...

Ano, na Sýrii se skutečně zapomnělo. Z radaru mezinárodních médií se vytratila. Není to jen kvůli konfliktu na Ukrajině, ještě předtím tu byl Covid a finanční krize libanonských bank, což byla mimochodem rána pro Sýrii, protože všichni, dokonce i církve přijímající humanitární pomoc, měli uložené peníze v libanonských bankách. Již několik let je obtížné převádět peníze a zejména je přijímat. Kromě toho se snižuje pomoc křesťanských humanitárních organizací: ty se nadále zabývají Blízkým východem, ale nyní je zjevně naléhavější Ukrajina. Navíc ze čtyř humanitárních koridorů, které existovaly ještě před dvěma nebo třemi lety, zbyl jen jeden: závisí na rezolucích Rady bezpečnosti, které lze vetovat. Mandát OSN pro tento koridor vyprší 10. července a já doufám a modlím se, aby nebyl ukončen. To by byla katastrofa! Ale riziko tu je. Jak vždycky říkám, jedna krize poškozuje druhou. To opravdu bolí a lidé se cítí opuštění.

Vnímáte určitý nepoměr v pomoci a pozornosti mezinárodního společenství? Možná, že po dvanácti letech války v Sýrii převládlo to, co papež nazval "zvykem"?

Řekl bych, že ano, je tu určitý rozdíl. Západní země, které mohou pomoci, mají doma krizi, takže jejich pomoc Ukrajině je pravděpodobně významnější. Stejně jako politická pozornost. Blízký východ se nachází v zóně nepokojů, které trvají již několik let... Zejména Sýrie je opravdu rozervaná. Pět armád pěti mocných národů je stále ve vzájemném sporu. Je to tedy i politicky nepřehledné.

V některých regionech, jak jste řekl, začali lidé dokonce používat jinou měnu. Jak hluboké jsou tyto rozdíly?

Ano, mezi pěti armádami, které jsem zmínil, vstoupila jedna, aniž by byla povolána: je to turecká armáda. Obsadila území na severu Sýrie, zejména oblast v severozápadní provincii Idlib. Některé infrastruktury, například telefonní operátory, poskytuje Turecko a již nějakou dobu se používá turecká měna. Pak je tu severovýchod, který je pod vlivem a správou Kurdů, kteří mají ropné vrty. A je tam také část americké armády. Izrael také pravidelně podniká útoky na vojenské cíle Hizballáhu nebo Íránu. Minulý týden poprvé bombardovali ranvej damašského letiště. Nezapomínejme také na to, že některé části země jsou obsazeny zločineckými gangy nebo zbytky takzvaného Islámského státu. Je to zkrátka Sýrie, která ztratila svou jednotu. Pohled na tuto politickou mapu je opravdu nepříjemný, člověk neví, kde začít, aby ji opravil. To je katastrofa...

Od roku 2008 jste nunciem v Damašku. Dobrých třináct let...

Ano, jsem nejstarší z papežských zástupců a děkan diplomatického sboru.

Tváří v tvář všemu, co jste popsal, a scénáři, který je přinejmenším skličující, přemýšlel jste někdy o odchodu nebo žádosti o přeložení? Co vás stále drží na místě?

Zrovna v sobotu ráno jsem o tom mluvil se Svatým otcem, který mě velmi povzbudil a připomněl mi, že před šesti lety dal "dar" Sýrii ve formě nuncia, který je kardinálem. Situace je jistě složitá, jsou tu politické, diplomatické a humanitární problémy, ale cítím odpovědnost. Měl jsem se stát emeritním už před rokem, ale právě díky tomuto papežovu daru pokračuji. Alespoň dokud mi Bůh bude přát a dopřeje mi zdraví.

(vac)

20. června 2022, 11:53