Kardinál Czerny v Bratislavě: Jako malý chlapec jsem byl také uprchlíkem
Vatican News
„Katolické evropské sociální dny byly původně naplánovány tak, aby zkoumaly nové začátky v Evropě po pandemii COVIDU-19, s nadějí, že se poučíme od mnoha lidí, kteří trpěli, a od těch, kteří se v reakci na to tak štědře obětovali“, zahájil kardinál Czerny své vystoupení a dodal: „Vypukla však válka na Ukrajině a kardinál Krajewski i já jsme se vydali na návštěvu sousedního Polska, Maďarska a východního Slovenska, abychom ztělesnili nejen přítomnost papeže Františka, ale všech křesťanů, kteří energicky hlásají, že válka je šílenství!“
„Je přeludem schvalovat válku jako oprávněnou reakci na jakoukoli situaci nerovnováhy nebo napětí“, pokračoval kardinál Czerny a poukázal na dnešní digitální řízení bojů, které ještě zvýrazňuje chladnou hrůznost válečného běsnění: „Zbraně se staly natolik automatizovanými a mechanizovanými, že válka je často vedena na dálku, řízena anonymně, "virtuálně". Když hi-tech voják vypálí raketu na nemocnici nebo na lidi, co vidí na obrazovce? Vypadá to jako videohra“, podotkl prefekt vatikánského úřadu a zmínil se zároveň o klíčící setbě naděje a lásky během přijímání uprchlíků: „Možná víte, že i já jsem byl jako malý chlapec uprchlíkem, protože moje rodina utekla z Československa koncem čtyřicátých let minulého století. Díky praktické lásce, která nám byla prokázána, jsme mohli najít nový život“, vyznal brněnský rodák.
Žijeme ve „světové válce vedené po částech“ (Fratelli tutti, 25; 259), připomněl poté kardinál Czerny. Globalizace spojuje konflikty, ale co je důležitější, naše víra nás spojuje s těmi, kdo trpí. Nezapomínejme proto na války v jiných částech světa, například v Jemenu, v Sýrii, v Etiopii (Angelus, 27. 2. 2022). Každou válku je třeba vnímat jako selhání politiky a, jak řekl svatý Jan Pavel II., „porážku lidstva“, protože, slovy papeže Františka, „zanechává náš svět horší, než byl předtím“ (Fratelli tutti, 261). V závěru svého vystoupení v Bratislavě položil kard. Czerny otázku, kterou je nutno zodpovědět ve vlastním svědomí: „Jak my, křesťané i nekřesťané, jako občané, laici nebo duchovní, přispíváme k míru v Evropě? Projevujeme lásku k bližnímu? Ovlivňujeme Evropskou unii, NATO a národní vlády, aby tak činily také? A naopak, jak jsme přispěli - a stále přispíváme - k válce v Evropě?“ Takové zkoumání svědomí nás vybízí k zamyšlení nad násilnými dějinami 20. století a prvními dvaceti lety 21. století.
(jag)
