Dekret Kongregace pro bohoslužbu stanovuje prováděcí předpisy pro překlad liturgických textů
Dekret vydaný s datem dnešní liturgické památky sv. Jana Pavla II. chce pomáhat biskupským konferencím v plnění jejich úkolů a podpoře liturgického života latinské církve. Jak vysvětluje prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, arcibiskup Arthur Roche, dokument interpretuje a mění normy a postupy ohledně překladu liturgických knih a jejich úprav a vypočítává změny, které mají být provedeny v jejich nových edicích.
Prováděcí dekret osvětluje to, co bylo stanoveno v roce 2017 papežovým Motu proprio Magnum principium (3. září 2017). Než se budeme věnovat podrobnostem dekretu, můžete ve stručnosti připomenout, co toto Motu proprio stanovilo?
Souhrnně lze říci, že Motu proprio Magnum principium změnilo formulaci některých norem Kodexu kanonického práva týkajících se vydávání liturgických knih v národních jazycích, a proto byla do textu kánonu 838, konkrétně do odstavců 2 a 3, zavedena řada změn. Totéž Motu proprio připomíná a stanoví základní zásady překladu liturgických textů, které jako modlitbu církve upravuje příslušná církevní autorita. V podstatě jde o to, aby spolupráce mezi Svatým stolcem a biskupskými konferencemi byla snazší a plodnější. Na nich spočívá velký úkol přeložit a podat příhodným způsobem ve svých jazycích texty liturgických knih římského obřadu. Je to velice zodpovědný úkol, protože díky těmto překladům může být zjevené Slovo hlásáno a modlitba církve vyjádřena jazykem, který je srozumitelný Božímu lidu.
Které body tohoto prováděcího dekretu jsou tedy zásadní?
Prováděcí dekret, který nese název Postquam Summus Pontifex a datum 22. října, v den památky svatého papeže Jana Pavla II., představuje normy odvozené ze změn Magnum principium. Zejména je třeba zdůraznit normy ohledně vydávání, kontroly (recognitio) a potvrzení (confirmatio) liturgických knih, což je úkol který se týká biskupských konferencí a Svatého stolce. Dekret se skládá z Předmluvy a dvou částí; v první části jsou uvedeny normy a postupy, které je třeba dodržovat při vydávání liturgických knih, a to jak při jejich překladu, tak při zavádění "hlubších" úprav podle toho, co předvídá čtyřicátý článek koncilní konstituce Sacrosanctum Concilium.
Jak se ve světle této reformy - a upřesnění, které papež František podal ve svém dopise z října 2017 - vyvíjí vztah mezi Kongregací pro bohoslužbu a jednotlivými biskupskými konferencemi v otázce překladů liturgických textů do národních jazyků?
Cílem této reformy papeže Františka je zdůraznit odpovědnost a kompetence biskupských konferencí, a to jak při posuzování a schvalování liturgických úprav pro území spadající do jejich jurisdikce, tak při přípravě a schvalování překladů liturgických textů. Na druhé straně naše dikasterium zodpovědné za kontrolu (recognitio) úprav schválených biskupskými konferencemi a potvrzení (confirmatio) provedených překladů. Vždy v atmosféře spolupráce a dialogu, s cílem podpořit rozvoj liturgického života latinské církve, jak naznačil papež František v Magnum principium.
(job)
