Dvě nové blahoslavené z Kalábrie: Ženy utrpení a hluboké radosti
Catanzaru se přezdívá město mezi dvěma moři. Rozkládá se na třicet kilometrů široké šíji dělící Jonské a Tyrhénské moře, město s historií sahající do dob Velkého Řecka, město opředené mýty. Snad právě tam líčil Odysseus na dvoře krále Fajáků své bloudění po opuštění Tróje. Sobotní slavnost však představila světu hrdinství jiného druhu. Statečnost a svatost dvou dcer této změ, které se ve svém utrpení přiblížily Kristu.
Gaetana Tolomeo, známá jako Nuccia, se narodila v roce 1936 v Catanzaru. V raném věku se u ní projevila progresivní a deformující paralýzou. Její otec však nebyl schopen přijmout nemoc a mladá Gaetana se rozhodla obětovat život modlitbě za jeho obrácení a za vyslyšení proseb všech, kdo ji o modlitbu prosili. Od roku 1994 se také stala známým hlasem v rádiu "Radio Maria", kde často vystupovala v jednom z pořadů. Zemřela v roce 1997. Blahoslavená Gaetana Tolomeo z lásky ke Kristu "proměnila své postižení v apoštolát pro spásu lidstva. Opakovala: Děkuji ti, Ježíši, že jsi mě z lásky ukřižoval, a stala se příkladem vděčnosti za život, který dostala," řekl kardinál v homilii. "Já jsem Nuccia," říkala, "slabé stvoření, v němž Boží moc každý den působí. " Jak dále poznamenal kardinál Semeraro, “její pozemský život byl bohatý nikoli pro velkolepé události a skutky, ale pro milost a naprosté následování Boží vůle v každodenní prostotě. Dva měsíce před svou smrtí předala mladým lidem v Sassari toto poselství: "Je mi šedesát let, všechny jsem strávila na lůžku; mé tělo je zkroucené, ve všem závisím na druhých, ale můj duch zůstal mladý. Tajemstvím mého mládí a radosti ze života je Ježíš. Aleluja".
Mariantonia Samà, narozená v roce 1875 v Sant'Andrea Jonio v provincii Catanzaro, onemocněla ještě jako dítě těžkou infekcí. Udravení se jí dostalo na přímluvu svatého Brunapoté, co byla převezena do Serra San Bruno, kde je tento zakladatel kartuziánských mnichů uctíván. Mariantonia žila chudě a prostě a pro mnohé byla učitelkou modlitby. Byla známá jako mniška od svatého Bruna. "Ve všem se podřizovala Boží vůli a ráda opakovala: 'Všechno z lásky k Bohu'," připomněl kardinál Semeraro a zdůraznil, že "její utrpení obětované z lásky vyvolávalo v těch, kdo ji znali, silný impuls lásky, takže láska kolem ní přímo explodovala". Radostně vítala každého, kdo přicházel do jejího domu, a na oplátku celá vesnice ji ochotně zahrnovala svou péčí. "Docházelo k nádherné výměně darů, protože láska rodí lásku." Mariantonia proto prožívla všechno jao dar a sama se stávala darem pro druhé. "Svatost je, jak učí papež František," uzavírá kardinál Semeraro, "právě setkání lidské slabosti se silou milosti”.
(job)
