Nové sankce za korupci či zpronevěru, ale také za pokus světit ženy - novinky v trestním zákoníku

Vraťme se ke včera (1. června) zveřejněné apoštolské konstituci Pascite gregem Dei v rozhovorech s předsedou Papežské rady pro právnické texty, arcibiskupem Filippem Iannonem, a sekretářem téže instituce, španělským biskupem Juanem Ignaciem Arrietou Ochoa de Chinchetru.

Ohlédnutí za genezí novodobých trestních norem CIC

„Ihned po promulgaci Kodexu kanonického práva v roce 1983 bylo zřejmé, že tato kniha má jistá omezení. Panovalo tehdy všeobecně vůle ponechat texty v neurčitých formulacích, které by dovolily biskupům a přestaveným určovat trest případ od případu,“ konstatuje mons. Arrieta.

Záhy se však projevilo, že neustálenost formulací nepomáhá. Procesy byly pomalé a často končily u tribunálů Svatého stolce.  Nejasnosti nutily k přímým zásahům Vatikánu v mnoha oblastech trestního práva. „Bylo tomu tak proto, že šlo o jedinou část Kodexu, u kterého nebylo stanovena v pokoncilní době zkušební lhůta. Trestní zákoník byl bohužel vyhlášen přímo, bez této zkušenosti v roce 1983.“ Určité podceňování a přehlížení nutnosti přistoupit v některých případech k sankcím však patřilo k atmosféře pokoncilní doby, uznává sekretář Papežské rady pro právnické texty:

„Bylo to ve vzduchu. Když si projdete publikace ze 70. let, kdy se pracovalo na trestním právu, všimnete si velmi naivního přístupu k otázce uplatňování těchto zákonů v církvi. Mezi kanonisty a teology se debatovalo o neslučitelnosti milosrdenství a ukládání trestů. Jsou to věci, které lze dohledat v celé řadě časopisů a knih té doby,“ dodává vatikánský kanonista biskup Arrieta, s tím, že realita posléze ukázala pomýlenost těchto představ.

Milosrdenství a spravedlnost

„Nejde o dva protichůdné koncepty, naopak, jsou hluboce provázány – konstatuje arcibiskup Iannone. Sv. Pavel VI. říkával, že spravedlnost je minimum milosrdné lásky. A sv. Tomáš ve svém komentáři k pasáži o blahoslavenstvích u sv. Matouše říká, že spravedlnost bez slitování vede k krutosti, avšak milosrdenství bez spravedlnosti vede ke zrušení řádu. Pamatujme, že Kodex kanonického práva uzavírají slova o tom, že spása duší musí být nejvyšším zákonem v církvi. Spása duší žádá rovně to, aby ten, kdo spáchal zločin, odpykal také trest. Potrestání toho, kdo se dopustil zločinů se tak stává projevem milosrdenství vůči němu. V tom spočívá také odpovědnost pastýřů. Milosrdenství si žádá, aby ten, kdo pochybil, byl napraven,“ upřesňuje předseda Papežské rady pro legislativní texty.

Princip dobré správy, ochrana zranitelných, respekt ke svátostem

V jakých otázkách tedy došlo k hlavním změnám v trestních normách Kodexu kanonického práva?. „K významné změně dochází také v otázkách zneužití nezletilých a zranitelných osob. Byly totiž přesunuty ze stati o zločinech proti zvláštním povinnostem mezi zločiny proti lidskému životu a svobodě, kde najdeme také zločin vraždy, zločin potratu a další zločiny proti životu, svobodě a důstojnosti lidské osoby,“ dodává mons. Arrieta.

Kromě těchto matérií zahrnuly nové kanonické normy také specificky církevní postihy za pokus o svěcení žen, nahrávání zpovědi nebo konsakrace eucharistických způsob se svatokrádežnými úmysly, nedovolené vysluhování svátostí, zatajování závažných skutečností před přijetím svěcení.  Do zákoníku byly začleněny také trestné činy korupce v církevních úřadech a celá řada novinek směřující  k lepšímu uplatňování norem v majetkové oblasti, včetně povinnosti napravit škodu, navrátit odcizené

„Především princip transparentnosti správy majetku a princip dobré správy. Trestány jsou tedy trestné činy jako neoprávněné přivlastnění, špatná správa církevního majetku. Sakcionovány jsou také činy administrátorů, kteří k vlastnímu užitku nebo ku prospěchu jiných spravují majetek bez zřetele k platným normám. Lze říci, že právě v majetkových otázkách jsou největší novinky ve srovnání s kodexem z roku 1983,“ říká předseda Papežské rady pro legislativní texty, arcibiskup Filippo Iannone.

(job)