Hledejte

Vatican News
Rozhovor s kardinálem státním sekretářem Parolinem Rozhovor s kardinálem státním sekretářem Parolinem 

Rozhovor s kardinálem Parolinem

V rozhovoru pro španělskou rozhlasovou stanici COPE se vatikánský státní sekretář věnuje mnoha tématům od svého kněžského povolání až po vztah s papežem Františkem a hovoří také o rozdělení uvnitř církve a realitě církve v Číně.

Anna Poce

 

„Jsme ve službě společenství“ a také při obraně a „prosazování svobody církve, náboženské svobody i úkolu světového míru. Uvědomme si, jak moc církev pro mír pracuje. To je můj způsob chápání diplomacie."

Řekl kardinál státní sekretář Pietro Parolin ve velikonočním rozhovoru s José Luisem Restánem, redaktorem španělské rozhlasové stanice COPE.

Rozhovor se zabýval širokou škálou témat: role státního sekretáře a jeho služby po boku papeže, reforma kurie, konflikty uvnitř církve, realita církve v Číně, cesta do Iráku a církevní poslání v Evropě.

Posilování vazeb mezi Svatým stolcem a místní církví

Kardinál Parolin, který dobře rozumí církvi po celém světě, hovořil o svém povolání a o tom, jak mu před 40 lety byla nabídnuta příležitost sloužit papeži.

„Věřím, že mým základním povoláním je povolání kněze. Cítil jsem povolání a stále se cítím povolán být knězem, služebníkem Páně, který slouží lidem v církvi,“ řekl a připomněl, že „existují různé způsoby výkonu kněžské služby “a jak je církevní diplomacie jedním z nich.

„Nikdy jsem nenašel rozpor mezi tím, že jsem knězem, a tím, že jsem diplomat, a to také proto, že zejména po Druhém vatikánském koncilu je úkole nuncia pastoračním úkolem”, zaměřeným na „ posílení vazeb mezi Svatým stolcem a místními církvemi ," vysvětlil.

Kuriální reforma

Úkol státního sekretáře bude pokračovat beze změny, i když bude dokončena reforma římské kurie připravovaná papežem. Nová apoštolská konstituce o kurii nahradí v současnosti platnou konstituci, pravděpodobně bude mít v názvu první slova „Praedicate Evangelium“.

Státní sekretář proto bude i nadále koordinovat Státní sekretariát, úřad, který úzce pomáhá Svatému otci při řízení církve, s jeho třemi sekcemi: Obecné záležitosti, Vztahy se státy a Diplomatický personál. „ Státní sekretář bude i nadále koordinovat tyto tři sekce,“ zdůraznil, „a věřím, že bude pracovat především na církevní diplomacii.“

Práce s papežem Františkem

Kardinál Parolin, výjimečný svědek pontifikátu papeže Františka připomněl své překvapení, když ho před osmi lety, ještě jako apoštolského nuncia ve Venezuele, Svatý otec požádal, aby byl jeho státním sekretářem. A to pouhé dva měsíce po jeho zvolení papežem.

Vyprávěl, jak jejich rozdíly v osobnosti přinesly výhody službě Církvi. „Jde o proměnu našich rozdílů v bohatství pro svět,“ jak vždy říká papež. „Nemělo by se to stát důvodem pro neshodu,“ řekl, „ale spíše spoluprací, ve které každý má svůj úhel pohledu, styl, citlivost, přípravu, kulturu a spiritualitu,“  když spolupracují.

Důvěryhodná církev hlásající evangelium

Kardinál Parolin v rozhovoru o práci s papežem Františkem dodal, že nejpozoruhodnější na něm je jeho velká jednoduchost.

„Když se k němu přiblížíte, uvědomíte si, že je to prostý člověk bez formalit,“ poznamenal, muž, který „se hodně stará o vztahy a blízkost s ostatními“, který se „ snaží setkat s lidmi“, což je také charakteristikou jeho způsobu práce, jehož touhou je „učinit církev důvěryhodnější při zvěstování evangelia“.

Znepokojení nad rozdělením uvnitř církve

Kardinál Parolin v souvislosti s rozdělením uvnitř Církve mezi takzvaným konzervativním křídlem a takzvaným progresivním křídlem zdůraznil, jak tato situace církvi jen škodí, připomínaje, že Kristus se modlil za její jednotu.

„Obavy, které někteří mají,“ řekl, odráží, že problém „pravděpodobně pramení ze skutečnosti, že papež klade velký důraz na reformu církve, a je v tom mnoho nejasností.“

Strukturu církve, poklad víry, svátosti a apoštolské poslání nelze měnit, ale v životě církve existují „celé oblasti, které lze reformovat“. V životě, ve kterém bojujeme ve svých slabostech, ale který “je třeba neustále obnovovat.

Poznamenal, že někdy tato rozdělení a odpor vycházejí z nepochopení, z neschopnosti rozlišovat „mezi tím, co je podstatné a co se nemůže změnit, a tím, co není podstatné a musí být reformováno, co se musí změnit podle ducha evangelia“.

Naděje pro církev v Číně

Kardinál Parolin v reakci na realitu čínské církve zdůraznil, jak na ni Svatý stolec pohlíží s velkou úctou, vzhledem k její historii obrovského utrpení, ale také s velkou nadějí.

Doposud podniknuté kroky „jsou správným směrem k usmíření v církvi,“ vysvětlil, „i když nevyřeší všechny dosud existující problémy a jejich řešení bude pravděpodobně trvat dlouho“.

„To, o co jsme se pokusili a pokoušíme se,“ poznamenal, „je chránit tuto komunitu, která je stále malá, ale má velkou sílu a vitalitu. Vše, co děláme, se děje s vůlí zajistit normální život církve v Číně,“ zaručit „prostor pro náboženskou svobodu a společenství, protože člověk nemůže žít v katolické církvi bez společenství s nástupcem Petra, s papežem.“

Velké svědectví iráckých křesťanů

Připomínaje papežskou cestu do Iráku a setkání s trpící církví, která nadále bojuje a žije v „ovzduší nedůvěry a nejistoty, které nedovoluje křesťanům vidět budoucnost v zemi,“ poukázal kardinál Parolin na velké poučení setkání s iráckými věřícími.

„To, čemu nás naučili, je svědectví víry, která sahá až k mučednictví. Toto je ta veliká lekce, kterou můžeme vyvodit ze setkání s iráckými křesťany.” Přes útoky a zabíjení křesťané nadále vyznávají svou katolickou víru s velkou odvahou. „Toto je velká lekce,“ dodal. „Učí nás o schopnosti být věrní navzdory všem obtížím,“ poznamenal, „ale zároveň nás žádají o větší solidaritu.”

Ztráta víry v Evropě

Kardinál Parolin, když hovoří o Evropě a návrzích nových právních předpisů o etických otázkách, které se stále více a více vzdalují od křesťanských kořenů, připustil, že si v těchto „antropologických změnách, k nimž dochází“, všiml velké „ztráty víry“.

Zdůraznil, že „ztráta identity lidské osoby, více než ztráta víry“ představuje „ztrátu rozumu“. Jak již mnohokrát řekl papež František, „otázka potratů není náboženská otázka“, ale otázka rozumu. A „s největší pravděpodobností je dnes, jak řekl Benedikt XVI., základním problémem rozum, ne víra.“

Poté zdůraznil, že posláním církve v Evropě je svědectví. „Musíme vydávat svědectví o své víře, musíme vydávat svědectví o své naději, musíme vydávat svědectví o své lásce,“ aniž bychom ji vnucovali, ale pouze nabízením „soudržného a věrohodného svědectví křesťanského života“, jak se dělo v prvním století církve, kdy apoštolové a učedníci přišli do společností postrádajících křesťanské hodnoty, ale prostřednictvím svého svědectví „uspěli ve změně mentality a zavedení hodnot evangelia do tehdejší společnosti“.

Potřeba modlitby

Kardinál Parolin uzavírá svůj rozhovor výzvou potřebnosti modlitby. Abychom se všichni spojili v modlitbě, aby nám Pán pomohl být věrní „misi svědectví o evangeliu a také o naší příslušnosti k církvi v dnešním světě.”

 

Přeložil Petr Vacík

6. dubna 2021, 11:42