Prezentace Mezinárodního sympózia o teologii kněžství

Sympózium chce poukázat na kořeny kněžství, nikoli řešit kontroverze. Jak zdůrazňuje prefekt pořadatelské kongregace, kardinál Ouellet, Kristovo kněžství a účast církve na tomto kněžství je klíčovou otázkou naší doby. V každé epoše je zapotřebí dotazovat se znovu po tom, v čem spočívá společný základ služebného kněžství a všeobecného kněžství pokřtěných. „Změny nesmějí být diktovány kulturními nátlaky, nesmějí však ani předem vylučovat, že v otázkách, usilujích o změnu, může být volání po osvobození víry od nánosů minulosti,“ uvedla profesorka Michelina Tenace z Gregoránské univerzity.

„Se sestoupením Ducha svatého se rodí církev. Ve křtu, v němž Duch svatý sestupuje, se stáváme křesťany a dostáváme podíl na Božím životě jako Synovy děti. Ordinovaní služebníci jsou nezbytní, jelikož uchovávají Boží život prostřednictvím svátostí eucharistie a odpuštění hříchů. Boží lid uchovává tento život prostřednictvím budování církve ve svědectví činorodé lásky a pěstování charismat. Jedno je nemyslitelné bez druhého. Když tedy říkáme, že služebné kněžství a všeobecné kněžství věřících odkazují k jedinému Kristovu kněžství, vyslovujeme velice zavazující pravdu. Říkáme totiž, že existuje vzájemná odpovědnost mezi společenstvím pokřtěných a kněžími. Nedostatek kněžských povolání znamená, že křesťanské společenství je ochuzeno: nedává a nedostává kněze“ – vysvětlila profesorka Tenace hlavní momenty, jimiž se inspiruje připravované sympózium o teologii kněžství.

Jak dodala, toto mezinárodní setkání si klade za cíl prohloubit teologii kněžství, potvrdit jeho základní rysy v katolické tradici a případně jej očistit z určité klerikalizace. Ta je totiž nebezpečná stejně pro kněze jako pro laiky a objevuje se tam, kde se kněžství ztotožňuje s mocí a nikoli se službou, kde je vnímáno pouze jako privilegium bez odpovědnosti za komunitu věřících, jak často připomíná papež František. Pokud jde o problém celibátu, profesorka Tenace poznamenala, že skutečná otázka se týká povolání a formace a s tím souvisejícího rozlišování.

„Bylo nadneseno, že kněžská funkce nevyžaduje celibát, ovšem v latinské tradici se požaduje, jakožto prorocké svědectví o Kristově kněžství v eschatologickém rozměru církve. Celibát je prorockým znamením, které z kněze činí svobodného svědka novosti, která se projeví v eschatonu. Církev potřebuje proroky a nikoli pouhé „funkcionáře“ svátostí,“ dodala profesorka Tenace. Kardinál Ouellet v odpovědi na otázky novinářů upřesnil, že otázka celibátu bude rozhodně jedním z témat, které se na sympóziu objeví, ovšem nikoli jako centrální téma, nýbrž v kontextu hlubšího pohledu na základy kněžství.

Plánované mezinárodní sympózium se dotkne také problematiky teologie svátostí a liturgie, tajemství a transcendence liturgického konání, které s kněžstvím úzce souvisejí.

(job)