Hledejte

Vatican News
Vatikánský Belveder s vestavěným křídlem knihovny Vatikánský Belveder s vestavěným křídlem knihovny 

Piniová šiška z vatikánského Belvederu obnovena v dávné kráse

V novém lesku mohou návštěvníci Vatikánských muzeí spatřit monumentální piniovou šišku, která kdysi zdobila rajský dvůr konstantinovské baziliky a nyní je sochařským protějškem monumentální exedry na nádvoří, jemuž dala jméno - Cortile della Pigna.

“Tvář jeho zdála se té velikosti/ jak šiška od Svatého Petra z Říma/ a podle ní byl rozměr druhých kostí” (Božská komedie, Peklo XXXI, 58-60) - píše Dante v 31. zpěvu Pekla, když hledá příměry pro  tváře obrů svržených do hluboké studně.  Vatikánská piniová šiška skutečně patří k dílům, které - podobně jako obelisky - přitahují pohled, aby jej vedly napříč dlouhými dějinami naší civilizace. V tomto případě známe dokonce autora díla: Publius Cincius Salvius ji vytvořil na přelomu 1. a 2. století našeho letopočtu, aby ozdobila  některou z monumentálních veřejných budov antického Říma, patrně na Martově poli. Odlita byla technikou ztraceného vosku, kvůli impozantními čtyřmetrové výšce ovšem nikoli coby jeden kus, nýbrž byla složena s pěti prstenců. Poslední z nich, tedy špička, se nezachoval a v osmnáctém století jej nahradila tepaná měď.

Od 12. století patřila monumentální piniová šiška k nepřehlédnutelné výzdobě rajského dvora původní Svatopetrské baziliky, stála uprostřed tzv. Kantharu Paradisi, fontány určené k očistě poutníků. Vyprávěly se o ní nejrůznější zkazky, někteří tvrdili, že obsahuje popel císaře Hadriána.

V roce 1608, za pontifikátu Pavla V. Borghese, když východní část staré baziliky včetně loggie požehnání musely ustoupit dnešnímu Mardernovu průčelí, byla bronzová piniová šiška přenesena na nádvoří Bramantova Belvederu a o sto let později (1704) dostala definitivně místo, na jakém ji dnes vidíme. 

Architekt Francesco Fontana tehdy navrhl nové schodiště a umístil piniovou šišku na pozoruhodnou hlavici antického sloupu, naleznou během vykopávek v 60. letech 17. století. Patřila původně k výzdobě jedněch z nejpopulárnějších římských lázní, termálního komplexu, vybudovaného v první fázi v roce 62 Neronem na Martově poli a posléze ve 3. století přestavěného císařem Alexandrem Severem. Právě do jeho doby je datována hlavice sloupu užitá za sokl piniové šišky. Namísto akantových rozvilin je zdobena figurálními výjevy sportovních her. Dobře rozpoznatelná je například postava boxera pozvedávající palmu vítězů, ztvárněná jako samostatná plastika, bez jakékoli strukturální funkce.

Během minulých deseti měsíců prošla obě tato díla detailním restaurováním, provedeným pracovníky Laboratoře pro restaurování kovů a keramiky a Laboratoře pro práce v kameni, pod vědeckým vedením Oddělení památek řecké a římské antiky Vatikánských muzeí, jako součást rozsáhlejšího restauračního projektu, v jehož rámci se od roku 2015 pracuje na celkovém zpevnění a opravě povrchů celého Nádvoří piniové šišky.

(job)

6. října 2020, 19:35