Hledejte

Vatican News
Kardinál Parolin při prezentaci encykliky "Fratelli tutti" Kardinál Parolin při prezentaci encykliky "Fratelli tutti"  (ANSA)

Kardinál Parolin: Encyklika mluví o nadřazenosti “obecných zájmů" nad národní suverenitou a nezávislostí

Nová encyklika papeže Františka “Fratelli Tutti”, podepsaná v Assisi v sobotu 4. října, byla v časném nedělním odpoledni představena v Nové synodní aule ve Vatikánu. Vzhledem ke značné délce dokumentu (138 s.), pojednávajícího velkou šíři témat z různých úhlů pohledu, se nyní zastavíme u akcentů vyzdvižených během oficiální prezentace.

Pandemie vynesla na světlo falešnost našich jistot, citoval vatikánský státní sekretář sedmý článek encykliky. Podle kardinála Parolina papež využívá současné pandemické zkušenosti a vybízí k činům směřujícím k prosazení bratrství na úrovni mezinárodních vztahů. Je totiž zapotřebí nejen analyzovat, ale také dávat odpovědi. Navzdory propojenosti dnešního světa se ukázalo, že nejsme schopni postupovat společně a fragmentarizace ztížila schopnost společného postupu v otázkách, které se týkají všech, konstatoval v souladu s textem encykliky kardinál Parolin a vybídl k dialogu, který “odstraňuje bariéry v srdci a mysli, otevírá prostor odpuštění a usnadňuje smíření”. Vyjádřil dále přání, aby mezinárodní organizace přijaly papežův text se stejnou vstřícností jako encykliku Laudato si’

Nezbytnost efektivnější světové organizace

Papež František mluví o “efektivnější světové organizaci”, která by v duchu bratrství pomáhala k řešení naléhavých problémů. V této věci je na současné mezinárodní scéně mnoho co učinit, neboť jsme svědky “otevřeného rozporu mezi obecným dobrem a pozorností k prioritám států nebo dokonce jednotlivého státu, v přesvědčení, že mohou existovat nekontrolované zóny nebo v rámci přitakání principu: co není zakázáno je dovoleno”. Výsledkem tohoto přístupu, jak píše papež v encyklice, je situace, kdy “množství opuštěných je vydáno na milost a nemilost nemnohých” (FT, 165). To je v příkrém rozporu s bratrstvím, které ukazuje k ideji “obecných zájmů”, totiž takových, na kterých může růst skutečná solidarita. V této souvislosti encyklika mluví nejen o změně struktury mezinárodní komunity, ale také o nové dynamice jejích vnitřních vztahů. Pokud přijmeme tuto nadřazenost “obecných zájmů”, přestane být suverenita a nezávislost jednotlivých států absolutní hodnotou a státy budou podřízeny “suverenitě práva s vědomím, že spravedlnost je nezbytným předpokladem k uskutečnění ideálu všeobecného bratrství” (FT, 173) - pokračoval kardinál Parolin.

Celosvětová autorita založená na právu

Encyklika považuje za potřebné posílit mezinárodní organizace, jakousi vládu globálního společenství. Vatikánský státní sekretář tvrdí, že papež František v tomto dokumentu postupuje v souladu se svými předchůdci “zastává nezbytnost jakési formy celosvětové autority regulované právem”, což však neznamená, že by pomýšlel na “osobní vládu” (FT, 172). Tento bratrstvím motivovaný centrální orgán má mít kolegiální podobu, kterou kardinál Parolin srovnává se synodální vizí uplatňovanou v církvi, a opírat se o “účinnější světové organizace, s dostatečnou autoritou, aby zajistily celosvětové společné dobro, vykořenily hlad a bídu a spolehlivě hájily základní lidská práva” (tamtéž).

Posílit multilateralismus ve fragmentarizované společnosti

Bratrství, které v encyklice nabývá nových terminologických odstínů, si klade za hlavní cíl rozvíjet dialog mezi národy. Podle kardinála Parolina dnes budí obavy “vůle vyprázdnit důvody a obsah multilateralismu… vůle, jež je plodem výlučně pragmatického přístupu, který zapomíná nejen na principy a pravidla, ale také na mnohohlasé volání o pomoc, které se dnes stává stále vytrvalejší a složitější, a tudíž schopné poznamenat také mezinárodní stabilitu.” Vatikánský státní sekretář v této souvislosti poukázal na rozpory a roztržky ústící do válek, vyvolaných tak složitými příčinami, že se prodlužují bez naděje na bezprostřední a uskutečnitelná řešení. Nestačí volat po míru, pokračoval kardinál Parolin s poukazem na papežovu pobídku k vyjednávání rozvíjejícímu konkrétní cesty míru. Nicméně účinné procesy trvalého míru nevznikají u psacího stolu, nýbrž skrze “proměny, v nichž každý člověk může být účinným kvasem ve svém každodenním životním stylu”.

Posílit společný smysl pro člověčenství

Encyklika se obrací k politikům a vůdcům národů s pobídkou, aby postavili na první místo zájmy lidu. “Těm, kdo zodpovídají za národy, diplomatům, těm, kdo pracují pro mír a rozvoj, bratrství navrhuje, aby proměnili mezinárodní život z prosté, takřka nezbytné, koexistence, v dimenzi, založenou na obecném smyslu pro “člověčenství”, které již dnes inspiruje a podpírá mnoho mezinárodních pravidel a struktur, ve prospěch účinného soužití - pokračoval kardinál Parolin. - Je to představa společnosti, v níž požadavky národů a lidí převažují a která má institucionální aparát schopný zaručovat nikoli partikulární zájem, nýbrž ono žádoucí celosvětové společné dobro (srov. FT, 257).”

Vatikánský sekretář na závěr vysvětlil koncept kultury bratrství předkládaný v encyklice, když dodal, že skrze tuto kulturu papež František vybízí každého, aby "miloval každý jiný lid a jiný národ jako svůj vlastní a v tomto smyslu budoval vztahy, pravidla a instituce, upouštěl od přízraků násilí, izolací, uzavřených vizí, egoistických a stranických činů, neboť “pouhá suma zájmů jednotlivců není s to vytvořit lepší svět pro celé lidstvo” (FT, 105).

 

(job)

5. října 2020, 15:51