Hledejte

Vatican News
Audience pro plenární zasedání Kongregace pro katolickou výchovu Audience pro plenární zasedání Kongregace pro katolickou výchovu (20. 2. 2020)  (Vatican Media)

Konkrétní a reálné vztahy jsou jádrem výchovy a vzdělání – list Kongregace pro katolickou výchovu

Na návrat ke konkrétním a reálným vztahům v situaci poznamenané distancováním apeluje vatikánská Kongregace pro katolickou výchovu. V okružním listu adresovaném katolickým školám, univerzitám a výchovným institucím si všímá ekonomických a sociálních těžkostí, které v rychlém sledu následovaly zdravotní krizi.

Školství na celém světě se pokusilo o rychlou odpověď prostřednictvím didaktiky na dálku, která byla nicméně nutně podmíněna dostupností digitálních nástrojů. Podle mezinárodních agentur zhruba 10 milionů dětí nebude mít v příštích letech vůbec přístup ke vzdělání.  Katolické školství, v některých zemích nepodporované státem, se ocitlo před hrozbou výrazného omezení nebo dokonce uzavření některých institutů. Přesto – jak čteme v listu vatikánské kongregace – dokázalo rychle zareagovat a zajistit formační a kulturní službu ve prospěch celé společnosti. Krizový okamžik posloužil zároveň k vyjasnění některých základních konceptů a poukázal na určité výzvy do budoucna, na které chce Kongregace pro katolickou výchovu upozornit.

Zkušenost s výukou na dálku v relativně krátké době ukázala, že “výchovné prostředí tvořené lidmi, kteří se potkávají a vztahují se k sobě přímo a osobně, nepředstavuje pouze jakýsi doplňkový kontext vzdělávacích aktivit, nýbrž je podstatou výměny a dialogu mezi učiteli a žáky, který je nezbytný pro lidskou formaci a pro kritické porozumění skutečnosti.“ Kongregace pro katolickou výchovu zdůrazňuje, že děti, dospívající i mladí dospělí nutně potřebují ke svému duševně-pedagogickému růstu setkávání s druhými a to jak kvůli rozvoji kreativity, tak pro lidské dozrávání k přijetí druhého člověka. Konkrétní mezilidské vztahy jsou neméně významné v akademickém prostředí, protože jsou preferovaným „místem“ pro interdisciplinárnost, která pomáhá čelit riziku fragmentarizace poznání a zároveň vytváří prostor otevřenosti poznání ke světlu Zjevení.

Vatikánský list zmiňuje také „pocit nejistoty“, který pandemická krize vyvolala v učitelích a vychovatelích. Na povrch vystoupil mimo jiné požadavek trvalé formace, v níž se však nesmí ztrácet „syntéza víry, kultury a života, představující zvláštní svorník výchovného poslání katolických škol a univerzit“.  Úkolům, které dnešní svět klade před vychovatele, lze dostát jedině tehdy, když budou v centru vzdělávacích a výchovných aktivit „vztahy s konkrétním člověkem a mezi reálnými lidmi, vztah, který nemůže být dostatečně zajištěn prostřednictvím obrazovky nebo skrze neosobní spojení poskytované digitální sítí“. Konkrétní a reálný člověk je duší formálních i neformálních výchovných procesů, zdůrazňuje vatikánská kongregace, a jeho vztahovost v sobě zahrnuje dvojí dimenzi – vertikální, totiž otevřenost ke společenství s Bohem, a horizontální společenství mezi lidmi.

List kongregace pro katolickou výchovu povzbuzuje k upřímnému naslouchání hlasu druhého člověka, docenění osobních vztahů a k výuce historie, v níž se předává moudrost minulých generací. Mluví o autentickém pěstování kultury setkávání, z níž povstávají lidé ochotní vstoupit do služeb společnosti a usilovat o společné dobro. Vatikánský úřad pro katolické školy a vzdělání vybízí k vytváření „aliance“, k týmovému postupu, který kreativně a konkrétně podporuje jiné vzorce soužití, než jaké nabízí dnešní odosobněná a individualistická společnost. „Jde o široce chápanou odpovědnost, otevřenou pro všechny ty, kterým leží na srdci budování nového dlouhodobého výchovného projektu, založeného na etických nárocích a sdílených pravidlech.“

Na závěr Kongregace pro katolickou výchovu vyjadřuje svou blízkost a uznání všem školám a univerzitám, které dokázaly - navzdory obtížím způsobeným koronavirovou krizí - zajistit kontinuitu výuky, která je základem osobního rozvoje žáků, ale také života společnosti a apelují na větší pozornost ke školství a k zajíštění výchovy ve všech formální i neformálních dimenzích.

„Je čas hledět kupředu s odvahou a nadějí. Katolické výchovné instituce mají v Kristu – který je cesta, pravda a život  (srov. Jan 14,6) – svůj základ a travalý pramen „živé vody“ (srov. Jan 4, 7-13), jenž vyjevuje smysl existence a proměňuje ji. Kéž nás tedy podporuje přesvědčení, že ve vzdělání přebývá zrno naděje na pokoj a spravedlnost,“ končí list Kongregace pro katolickou výchovu, adresovaný katolickým školám.

(job)

10. září 2020, 16:30