Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

Papež uznal mučednictví dalších obětí guatemalské diktatury

Nejméně 150 tisíc mrtvých, 50 tisíc desaparecidos, milion běženců a čtyři stovky zničených vesnic si vyžádala šestatřicetiletá vojenská diktatura v Guatemale (1960-1996). Mezi oběťmi bylo také dvacet kněží a stovky laických katechetů. Papež František při čtvrteční audienci pro prefekta Kongregace pro svatořečení uznal mučednictví deseti z nich, kteří byli v letech 1980-81 zavražděni z nenávisti k víře.

Jsou to o. José María Gran Cicera (1945-1980) a dva druzi, kněží z misionářského institutu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, společně s dalšími sedmi guatemalskými laiky. Španělský misionář José María Gran Cicera působil mezi domorodci v El Quiché na severozápadě země. Byl zavražděn 4.6.1980 se svým sákristánem, Domingo del Barrio Batzem, když se vraceli z pastorační návštěvy po několika indiánských vesnicích v jejich farnosti. V témže kraji pracoval jeho spolubratr a rodák, otec Faustino Villanueva Villanueva, jehož ve farnosti Joyabal 10.7.1980 zastřelili ranou do hlavy dva najatí vrazi. Třetí člen kongregace Misionářů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, o. Juan Alonso Fernández, rovněž původem ze Španělska, byl mučen a zavražděn 15. 2.1981 v guatemalské La Barranca. Mezi laickými mučedníky, většinou ženatými laiky a katechisty, najdeme též dvanáctiletého chlapce. Juan Barrera Méndez (1967-1980) byl zavražděn pro svou angažovanost v Katolické akci. Dodejme, že první dekret o mučednictví za guatemalského vojenského režimu, vedoucí k vůbec první beatifikaci rodilého guatemalského katechisty, papež František podepsal před více než dvěma lety.

Vatikánská kongregace pro svatořečení nadále mapuje rovněž pronásledování církve ve Španělsku ve třicátých letech minulého století. Římský biskup proto mohl potvrdit mučednickou smrt tří kapucínů – Benedikta ze Santa Coloma de Gramenet (občanským jménem José Doménech Bonet) a jeho tří druhů, kteří zemřeli ve stejnojmenném městě barcelonské arcidiecéze z nenávisti k víře mezi 24. červencem a 6. srpnem 1936.

Další dekrety, schválené při čtvrteční audienci pro kard. Becciu, vyhlašují heroický stupeň ctností, jehož dosáhli pět mužů a jedna žena. Jsou to:

-          blahoslavený italský biskup Giovanni Tavelli da Tossignano (1386-1446), který pocházel z obce Tossignano v okolí Boloni a zemřel ve Ferraře. Tento potomek majetné rodiny opustil studia práva a filosofie a vstoupil do společenstva jesuatů, založeného roku 1360 sienským kupcem Giovannim Colombinim. Vypracoval první konstituce tohoto laického bratrstva, založené na učení sv. Augustina a sv. Benedikta, čímž zahájil proces jeho transformace v žebravý řád. Nejvyššího rozkvětu jesuaté dosáhli v patnáctém století, kdy na území Itálie žili ve čtyřiadvaceti klášterech. Roku 1668 papež Kliment IX. řád zrušil. Giovanni Tavelli byl převorem jednoho z jesuatských klášterů a papež Evžen IV. jej jmenoval biskupem ve Ferraře. Kněžské i biskupské svěcení přijal v jediném dni (27.12.1431). Poté se účastnil koncilů v Basileji a Ferraře-Florencii, zachoval věrnost papeži a vyznačoval se horlivou péčí o zasvěcený život i svoláním diecézní synody. Jeho příkladná chudoba, pokora, askeze, pomoc chudým i nemocným vedly k  ekvipolentní beatifikaci ve Ferraře na sklonku 16. století. Ferrarská diecéze uzavřela v roce 1995 diecézní kanonizační proces, avšak ke svatořečení je zapotřebí ještě zázraku přikládaného přímluvě blahoslaveného biskupa

-          Boží služebník Joaquim Masmitjà i de Puig (1808-1886), kanovník katedrály v katalánské Gironě, mariánský a eucharistický ctitel, zakladatel kongregace Misionářek Mariina srdce, jejíž cílem byla výchova a vzdělávání mladých žen, pracujících v textilních továrnách

-          Boží služebník José Antonio Plancarte y Labastida (1840-1898), mexický kněz, který pastoračně působil především v hlavním městě. Založil kongregaci Dcer Panny Marie Neposkvrněné, která se věnovala zejména křesťanské a kulturní formaci mládeže, katechezi, službě nemocným a starým lidem a misiím. Zasloužil se o renovaci baziliky Panny Marie Guadalupské, přičemž musel čelit útokům a nenávisti ze strany těch, kdo popírali toto mariánské zjevení, a to i v rámci církve

-          Boží služebník José Pio Gurruchaga Castuariense (1881-1967), španělský diecézní kněz, který se ve své všestranné pastorační činnosti zaměřil též na sociální apoštolát a založil několik katolických odborových svazů a penzijní fond. Založil sdružení Dcer apoštolské unie, podporující eucharistickou a kněžskou spiritualitu, z něhož se později stala kongregace diecézního práva. Věnoval se apoštolátu v rozličných oblastech – od liturgie přes sakrální hudbu po eucharistickou adoraci a misie. Zároveň se nikdy nevzdal manuální práce a v truhlářské dílně vyráběl kostelní lavice

-          Boží služebník Marie Antoine de Lavaur (1825-1907; občanským jménem Léon Clérgue), francouzský kapucínský kněz, zakladatel kláštera v Toulose (po zrušení předchozího za francouzské revoluce), lidový kazatel, organizátor lidových misií a poutí. Roku 1858 se v Lurdech setkal se sv. Bernadetou Soubirous a o pět let později v mariánském městečku poprvé uspořádal světelné procesí. „Lurdy jsou malým rájem na zemi, polibek nebes a země, místem, kde jsem našel nebe“, zapsal si.

-          Boží služebnice Marie z Hory Karmel od Nejsvětější Trojice (1898-1966; občanským jménem Carmen Catarina Bueno), brazilská bosá karmelitka, zakladatelka nového karmelu „Svaté Tváře a Pia XII.“ v brazilské diecézi Taubaté.

(jag)

 

24. ledna 2020, 13:41