Hledejte

Vatican News
Apoštolský nuncius ve Francii, arcibiskup Celestino Migliore Apoštolský nuncius ve Francii, arcibiskup Celestino Migliore 

Arcibiskup Migliore: Namísto dialogu dekáda vzájemné démonizace

Pocházím z města ležícího 30 kilometrů od francouzských hranic, které bylo kdysi součástí savojského vévodství, je tu tedy jistá empatie, podotýká arcibiskup Celestino Migliore na okraj svého jmenování apoštolským nunciem ve Francii.

. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas připomíná otevřený dialog mezi katolickou církví a Francií a vyjadřuje naději na jeho další pokračování ve smyslu vzájemné úcty. Na církevní straně skládá jistý hold místní církvi, když zmiňuje velké pastýřské osobnosti francouzského episkopátu. Jak hledět na vlnu vandalismu a profanací, o jejímž stupňování slyšíme v posledních letech velmi často, ptala se redaktorka našeho rozhlasu:

„Původ těchto činů není vždy zcela jasný. Někdy jde o krádeže s cílem obhatit se, jindy jde o skuktečné profanace a znesvěcení vysoce symbolických míst. Samozřejmě tak, jako se často mluví o antisemitismu či islamofobii, musíme připustit, že existuje také určitá konkrétní forma kristianofobie. Tím, co v těchto případech nejvíce zraňuje, je mediální ticho, které často halí tyto případy, i jistá váhavost v odsuzování těchto aktů. Uráží, zraňuje víru a cítění věřících.“

Arcibiskup Migliore se ujímá své nové mise za velmi zvláštních podmínek. Jeho předchůdce totiž sice rezignoval na funkci z důvodů věku, avšak tíží na něm žaloba ze sexuálního obtěžování mladých mužů. Jak v této situaci znovu nastolit důvěru?

„Myslím, že pro nastolení, upevnění důvěry neexistuje hotový recept. Nepochybně je zapotřebí velké pokory a empatie.“

Říká pro Vatikánský rozhlas nově jmenovaný apoštolský nuncius v Paříži, arcibiskup Celestino Migliore.

Připomeňme, že tento zkušený vatikánský diplomat, který strávil řadu let jako pozorovatel Svatého stolce při Radě Evropy a posléze v OSN, zná velmi dobře rovněž situaci ve Střední a Východní Evropě. Na varšavské nunciatuře pracoval jako sekretář v prvních třech letech po pádu komunismu a opět se tam vrátil jako nuncius v roce 2010. Po šestileté misi pak byl vyslán do Moskvy, odkud byl nyní povolán do Paříže. Na země bývalého sovětského bloku hledí s velkou vstřícností a vzácným porozuměním. V nedávném článku věnovaném vztahům mezi tímto regionem a Evropskou unií, na pozadí v západní Evropě hojně  skloňovaného „východního suverénismu“, konstatuje: „Střední a Východní Evropa usiluje o to, aby se mohla cítit členem evropského klubu s rovnou důstojností a nemusela se přizpůsobovat nové kulturní stratifikaci.“ A v závěru své analýzy s politováním dodává, že právě skončená dekáda bohužel vstoupí do dějin jako chvíle, v níž „namísto úsilí o tolik nezbytný a užitečný dialog obě strany soutěžily ve vzájemné démonizaci.“

(job)

13. ledna 2020, 17:14