Blíží se beatifikace mučedníků nacismu a marxismu
O. Jan Franciszek Macha (1914-1942) byl vysvěcen jen několik měsíců před německou invazí do Polska. Jako mladý kaplan pomáhal rodinám, jejichž živitelé zemřeli ve válce, organizoval studentské a skautské aktivity, což brzy vyvolalo zájem gestapa. Po prvním výslechu na začátku roku 1940 byl ještě propuštěn, avšak o půldruhého roku později, v září 1941, byl zatčen na katovickém železničním nádraží a následujícího roku po měsících krutého věznění a přemisťování mezi různými věznicemi popraven ve věku pouhých 28 let. Podle svědectví opakovaně prosil Boha, aby jeho pronásledovatelům odpustil. Kauzu jeho blahořečení zahájila katovická arcidiecéze roku 2013.
O. Cayetano Giménez Martín (1866-1936) byl knězem granadské arcidiecéze a spolu s patnácti druhy, jak kněžími, tak laiky, zemřel 9. srpna 1936 z nenávisti k víře za protikatolického pronásledování během španělské občanské války. Současný pontifikát tak nadále vzdává hold téměř deseti tisícům věřících, kteří za „satanského běsnění“ (výrok Pia XII.) v letech 1936-39 zemřeli pro Krista, aniž by, podle tvrzení církevních historiků, byl znám jediný případ apostaze. Již Jan Pavel II. (v letech 1987-2001) blahořečil 460 španělských mučedníků, za pontifikátu Benedikta XVI. jich bylo beatifikáno více než 500, a jeden z prvních dekretů podepsaných papežem Františkem se týkal mučednictví 522 kněží i laiků ze španělské Tarragony.
Papež František při včerejší audienci uznal zázraky připisované přímluvě tří italských kněží. Brzké kanonizace se tak dočká bl. Luigi Maria Palazzolo (1827-1886), zakladatel ženského řeholního institutu, který se v severoitalském Bergamu v druhé polovině 19. století ujímal chudých dívek a sirotků (Suore delle Poverelle). Jeho charitativní dílo dnes pokračuje v několika severoitalských městech. Přiblížila se rovněž beatifikace italského diecézního kněze o. Olinta Marelly (1882-1969). Tento potomek kulturní a majetné rodiny, spolužák budoucího papeže Jana XXIII., který nad ním celoživotně držel ochrannouo ruku, se z profesora filosofie změnil v polovičního bezdomovce a doslova si v centru bohaté Boloni vyžebrával na své pastorační aktivity pro chudé lidi. Neméně dobrodružný byl život dalšího budoucího blahoslaveného: kombonián o. Giuseppe Ambrosoli (1923-1987), chirurg, gynekolog a misionář, už jako dvacetiletý student medicíny převáděl Židy a politické odpůrce fašismu ze severní Itálie do švýcarského exilu. Poté se v Londýně specializoval na tropickou medicínu a prakticky z ničeho vybudoval v ugandské diecézi Gulu nemocnici s 350 lůžky, při které – podle Comboniho hesla „Zachránit Afriku za pomoci Afriky“, založil školu pro místní zdravotní sestry a porodní asistentky. Při ugandsko-tanzánské válce se ujímal zraněných z obou stran, avšak nakonec musel z bezpečnostních důvodů celou nemocnici evakuovat, což vedlo k jeho smrti vyčerpáním.
Heroického stupně ctností dosáhli: biskup Ovidio Charlebois (1862-1933), misionář oblát P. M. Neposkvrněné, který se jako první apoštolský vikář západokanadského Keewatin věnoval hlásání evangelia mezi domorodými obyvateli; řezenský světící biskup Georg Michael Wittmann (1760-1833), regent kněžského semináře, který se zasadil o reformu kněžského vzdělávání a překlad lidové Bible; italský diecézní kněz o. Olinto Fedi (1841-1923), zakladatel kongregace Sester františkánek od Neposkvrněné, italský minorita Giacomo Bulgaro (1879-1967), zvaný „prosťáček z Brescie“; italská řeholnice Giovanna Maria Battista Solimani (1688-1758), zakladatelka ženského kontemplativního řádu a mužské misionářské kongregace sv. Jana Křtitele, a bosá karmelitka Anna od Ježíše De Lobera (1545-1621), zakladatelka Karmelu v Granadě (1581), jediného, který za svého života nezaložila sv. Terezie z Ávily, a duchovní dcera sv. Jana od Kříže.
(jag)
