Cerca

Vatican News
Kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář Kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář 

Papežská cesta do Afriky: Mír, ekologie a kultura setkání

O Africe se zpravidla mluví v souvislosti s problémy, jako jsou konflikty nebo epidemie, ve skutečnosti je však bohatá vírou a hodnotami, říká před nadcházející papežskou cestou kardinál státní sekretář Pietro Parolin v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.

„Řekl bych, že důrazy této cesta jsou v zásadě tři: Na prvním místě téma míru, pak zcela jistě otázka péče o Stvoření ve smyslu Laudato si´, a konečně kultura setkání. Papež tedy bude chtít poukázat na znamení naděje, veškeré úsilí směřující k vyřešení mnoha konfliktů, udržitelnému rozvoji a úctě a péči o stvoření. Slovy svatého papeže Pavla VI. bychom mohli říci, že Afrika je jakousi laboratoří integrálního rozvoje.“

V Mosambiku se po létech občanské války podařilo dospět k mírové dohodě mezi vládou a povstalci z hnutí národní rezistence (Resistência Nacional Moçambicana - RENAMO), které je dnes hlavní opoziční stranou. Přinese papežská návštěva také sílu k vykročení do nové budoucnosti?

„V to doufáme, protože v nedávné době se skutečně otevřela nová kapitola dějin Mosambiku, které byly skutečně složité a spletité. Vezměme si nejprve válku za nezávislost, na níž ihned navázala občanská válka, ukončená v roce 1992 římskými dohodami. Nestabilita však pokračovala, konflikty se vlekly dál. Díky dobré vůli zúčastněných stran se před nedávnem dospělo k nové mírové dohodě. Církev samozřejmě v této situaci mnoho vytrpěla. Nyní došlo k pozitivnímu vývoji, k uznání role církve, náboženské svobody a projevila se také vůle k míru. Myslím, že papež podpoří právě důležitost dialogu obecně, ale především s odkazem na tuto situaci v zemi. Podpoří dialog vedoucí k upuštění od logiky zbraní a násilí jako metody řešení konfliktů. Mám zato, že právě tato změna logiky je důležitá jak v případě Mosambiku tak také na mnoha dalších místech světa, kde jsme svědky konfliktů. Papež po nás žádá novou mentalitu a nový přístup k řešení situací.“

Další etapou cesty papeže Františka do Afriky bude Madagaskar, kde najde chudou církev sloužící chudám. Katolíci tam tvoří asi jednu třetinu obyvatelstva. Země trpí odlesňováním a suchem, ale také politickými krizemi. Na co položí důraz papež při této návštěvě?

„Na Madagaskar vzpomínám velmi rád. Před několika lety jsem ho navštívil a vnímal jsem jej jako zemi plnou mladistvého kypění, před níž stojí mnoho úkolů. První výzvu představuje situace mládeže, jde totiž o zemi, která musí nabídnout příležitosti k růstu a budoucnosti pro mnoho mladých. Druhou výzvou je chudoba, překonání hlubokých rozdílů mezi nemnoha majetnými a naprostou většinou obyvatel v situaci nouze. Věřím, že papežská návštěva bude impulsem pro hledání vhodných prostředků v tomto smyslu. Také tamní církev je chudá, ale zároveň sehrává důležitou roli, zejména prostřednictvím asistenčních institucí, výchovných a vzdělávacích zařízení. Chce být znamením naděje pro pro obyvatele této země. I v tomto případě papež přijíždí upevnit a posílit toto snažení ze strany církve.“

9. září se papež odebere na Mauricius, který je historickou křižovatkou národů. Polovina tamního obyvatelstva vyznává hinduismus, na druhém místě jsou katolíci a necelá pětina se hlásí k islámu. Co bude jádrem této návštěvy?

„Řekl bych, že třetí z dimenzí, které jsem zmiňoval, totiž kultura setkání, jakkoli přirozeně platí také pro všechny další národy, které papež navštíví. V případě Mosambiku se týká soupeřících politických sil, na Mauriciu spíše skladby populace, která je multietnická, mnohonáboženská a multikulturní. Tento aspekt setkání růzností, na které jistě papež upozorní, se tu týká překonání všech forem diskriminace, například přijímání migrantů, kteří přicházejí hledat lepší život. A pak jde o dialog mezi náboženstvími, který by měl sloužit rozvoji spolupráce pomáhající řešit problémy společnosti a světa obecně.“

Říká kardinál Pietro Parolin. Za sebe pak připojuje dvě hlavní linie v přístupu k problémům černého kontinentu. Na prvním místě je nutné posilovat v Afričanech vědomí, že osud světadílu je v jejich rukou a že v proto musejí postupovat proti jevům bránícím jeho rozvoji a míru. Na druhou stranu Afrika potřebuje spřízněné národy v mezinárodním prostoru, které na ni budou pohlížet nezainteresovaně a pomohou tomuto kontinentu k uplatnění všech svých zdrojů a sil napomáhajícím k cestě kupředu, dodává vatikánský státní sekretář.

(job)

30. srpna 2019, 18:16