Kardinál Parolin: Dohoda s Čínou je „sui generis“
„Nyní přišel čas, aby provizorní dohoda o jmenování biskupů v Číně začala fungovat v praxi,“ řekl kardinál Parolin ohledně dohody podepsané 22. září loňského roku v Pekingu. Zdůraznil, že „jde o případ sui generis, protože byla uzavřena mezi dvěma stranami, které se ještě navzájem neuznávají“.
Ve své přednášce vatikánský státní sekretář s odkazem na bilaterální dohody konstatoval, že církev „po státu nežádá, aby působil jako Defensor fidei, nýbrž jí umožňoval plnit její poslání“, zaručoval svobodu náboženství věřícím všech vyznání a dovolil církvi „podílet se efektivně na duchovním i materiálním rozvoji země a posilovat pokoj,“ jak o tom mluví koncilní konstituce Gaudium et spes.
Kardinál Parolin poukázal na dohody se zeměmi, v nichž jsou katolíci menšinou, jako je Tunisko (1964), Maroko (1983), Izrael (1993) až po Palestinskou samosprávu v roce 2015, a zdůraznil, že i v minulosti Svatý stolec usiloval o dohodu s „nekřesťanskými“ státy. V případě dohod se západními státy, které se označovaly za katolické, se pak vždy usilovalo o „zajištění nezávislosti církve před pokusy státu zasahovat do jejích vnitřních záležitostí a biskupských nominací“.
Zcela zvláštní kapitolu představují vztahy Svatého stolce se státy, s nimiž nemá žádnou dohodu nebo konkordát, např. mnoho zemí s pravoslavnou tradicí, ale především anglosaské země, jako Velká Británie a Spojené státy. V těchto případech se delikátní záležitosti řeší na základě principu respektu k danému slovu a tzv. gentelmen agreement, neformální dohodě mezi stranami. Kardinál Pietro Parolin zmínil také případ Vietnamu, kde je dohoda o jmenování biskupů doposud pouze ústní. Je tedy vůbec zapotřebí zvláštních dohod se státy?
„Existuje velmi mnoho států, s nimiž církev smlouvu neuzavřela, a přesto v nich žije a působí. Dohoda však je velice užitečným nástrojem k zajištění svobody církve – a v tom je také její hlavní cíl – v obecnějším rámci náboženské svobody, která je základním lidským právem, k regulování oblastí vzájmené spolupráce mezi církví a státem a předcházení konfliktům… Proto Svatý stolec usiluje o uzavírání smluv také se státy, které je doposud neměly.“
Jaká jednání momentálně probíhají?
„V posledních letech jsme hodně pracovali především s africkými zeměmi. Mnoho afrických států projevilo zájem a zahájilo jednání, která postupně dospívají ke konci. Nemluvě o dohodě s Čínou, která si vyžádala mnoho práce. Bylo to dlouhé jednání, ale nakonec se podařilo a my doufáme, že skutečně přinese plody pro dobro církve a země. V této chvíli je důležité, aby docházelo k plnění, totiž aby dohoda o biskupských nominacích začala fungovat v praxi. Pro tuto chvíli se nepočítá s ničím dalším. Pak uvidíme, co učiní Pán ve své prozřetelnosti…“ Řekl Vatikánskému rozhlasu kardinál Parolin.
(job)