Cerca

Vatican News
Meeting on the protection of minors in the Vatican Kardinál Duka na setkání předsedů biskupských konferencí s Petrovým nástupcem.  (ANSA)

Kardinál Duka: Zdravá přirozená rodina je nejlepší ochranou dětí

„Sexuální revoluce požírá svoje děti“ – tak lze shrnout situaci sexuálních deliktů – říká předseda ČBK, kardinál Dominik Duka OP, který se ve Vatikánu účastní setkání o ochraně nezletilých, v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.

Co může přinést vatikánské setkání předsedů biskupských konferencí s Petrovým nástupcem do tématu tak nad slunce jasného, že totiž děti je třeba chránit a opatrovat?

Myslím a přiznám se, že řada z nás, když jsme sem přijeli, byla trochu v rozpacích, protože už máme směrnice vypracované ve spolupráci s naší policií, justicí apod. Ukázalo se však, že pro vedení církve je to skutečně zapotřebí, a to z jednoho důvodu. Situace této problematiky je totiž velmi diferencovaná vzhledem k jednotlivým světadílům a právním systémům, které je třeba respektovat stejně jako do určité míry také některé tradiční postoje, které má daná společnost k problémům rodiny, sexuality apod. A nemůže se v těchto případech postupovat v České republice stejným způsobem jako např. v Číně, Vietnamu nebo např. v Saúdské Arábii, pokud by tam byla takováto kauza.

Je myslím důležité, že se zde ukázal také určitý vliv OSN a Výboru OSN na ochranu dětí, podle něhož je ve světě zneužíváno 85 milionů dětí, a to nikoli během 50-70 let, ale za posledních několik let podle jejich statistik. Považuji za velmi dobrý příspěvek arcibiskupa Ševčuka z Kyjeva, který poukázal na fakt, že k tomu dochází hlavně v místech, kde jsou vedeny války a probíhají boje, a potom tam, kde je migrace a migrační tábory.

Také se nám zde ukazuje, že jedním z míst velmi nebezpečných je rodina, protože 60-70% případů zneužívání je v rodině. Často k tomu dochází v rodině, kde po dvou třech, rozvodech chybí biologický otec; je tam různost partnerů a chybí pak ona biologická ochrana, která je mezi biologickým otcem a dítětem, především dcerou.

Potom jsou to místa, kde se děti nebo mladiství shromažďují, tedy kulturní, tělovýchovné, sportovní a branné spolky, protože lidé, kteří mají tyto sklony, přicházejí do těchto pracovišť. Ve spolupráci se dvěma advokáty jsem zpracovával tuto situaci i po statistické stránce, za účasti několika ministerstev a jejich platných statistik, které však vzhledem k velmi nepatrnému počtu případů v církvi, jejich počet ani neuvádějí. U nás se za 30 let svobody vyskytlo deset případů, které skončily odsouzením pachatele. Nahlásili jsme jich do Vatikánu jedenáct, ale pak jsem musel udělat opravu, protože, jak víme, došlo na Jesenicku k osvobození jednoho kněze. Ze setkání s policií ČR a s příslušnými úřady víme, jak tvrdí, že se vyskytuje velký počet falešných udání, ke kterým dochází především při rozvodových řízeních, kde matka chce získat dítě. Můžeme říci, že muži v těchto deliktech vedou a že mezi oběťmi převažují dívky mezi 12-14 lety, přibližně je to 60% případů.

Na vatikánském setkání se neprojednávaly jednotlivé případy, ale pouze obecná situace, kde je třeba si uvědomit, což myslím nebylo úplně doceněno, že církev musí povzbudit rodinu. Patřím do staré generace, pamatuji se, že to byli rodiče, kteří mi řekli: »kdyby přišel nějaký pán a nabízel ti bonbóny, okamžitě se ztrať mezi lidi a vrať se domů«... Rodina by tedy měla být nejen místem, kde k takovému případu nedochází, protože opravdu fungující, zdravá přirozená rodina děti chrání – křesťanská rodina má ještě navíc svátostnou pomoc - ale rodina by měla děti také vychovávat k určité přímosti a statečnosti, tedy nejenom že dokážou odmítnout, ale že se dokážou také svěřit rodičům či někomu, komu důvěřují, aby k takovým případům nemohlo dojít.

Víme ovšem, což je také otázka, která se musí řešit, že máme země, kde biologické dospívání je už možností ke sňatku. Tam je tedy situace opravdu trochu komplikovanější.

Rovněž tak se několikrát ozval požadavek a prosba, aby také zaznělo slovo na obranu nevinných kněží, protože i v době největšího nárůstu, kterým byla sexuální revoluce, jež přišla ze Spojených států do západní Evropy, a vezmou-li se do úvahy statistické údaje, tvořil počet zneužití 0,5 %. Samozřejmě, že každý případ je otřesný. Je to otřesné pro nás, ale také pro dotyčné dítě nebo nezletilého.

Víme však také, že určité skupiny zneužívají tohoto proniknutí sexuální revoluce a určité uvolněnosti do řad kléru ke skandalizaci církve a skandalizaci kléru. A my biskupové si především musíme uvědomit, že bez kněží a bez fungujících rodin nezmůžeme nic. V tomto smyslu tedy považuji toto setkání za velmi užitečné, i když se třeba ne všichni shodneme na všem, co zde bylo předneseno, protože vycházíme z různých prostředí, zemí i různých pohledů na některé věci. A někdy se i do našeho myšlení dostávají myšlenky, které bychom našli například v preambuli Istanbulské úmluvy, to znamená feminismus a vztah muže a ženy pojatý jako třídní boj. To není dobré, protože to potom vyvolává ze strany mužů, nejenom kléru určitý hněv. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že každá žena se bude zcela jistě solidarizovat se ženou či dívkou, která je obětí, a má právo opravdu vyjádřit svoje rozhořčení.

V jaké fázi je beatifikační proces kardinála Josefa Berana?

Musíme říci, že minulý týden již otec spirituál z koleje Nepomucenum a kanovník, Tomáš Roule,  převezl dvě velké bedny s veškerým materiálem, takže diecézní proces byl plně uzavřen po všech stránkách. Měli jsme několik zpoždění, která byla způsobena tím, že byly dodatečně objeveny některé materiály, které byly poschovávané v rodinách, také v Německu, kde bylo velké svědectví o tom, jak kardinál Beran pomáhal vězňům v koncentračním táboře. Odeslali jsme rovněž dvě kauzy o vyslyšeních prosby na přímluvu kardinála Berana.

Teď tedy musí začít proces. Já se omlouvám, léta přibývají a už někdy inovace předpisů nezaregistruji anebo je popřehodím. Životopis je již vypracován, tam nebude žádný problém. Bude však třeba vypracovat kauzu o heroické ctnosti, kterou předložíme, ale to už se udělá zde v Římě. Dalším momentem je zhodnocení toho, zda ta dvě vyslyšení proseb mohou být relevantní.

Já se domnívám, že rozhodnutí Svatého otce o pojetí zázraku nevychází z deterministického pojetí přírodních věd devatenáctého století, kde každý zázrak byl chápán jako zásah do přírodního stroje, ale již z moderního pojetí přírodních věd. Chápeme ho tedy jako vyslyšení prosby. Když bychom totiž vzali zázraky z poloviny devatenáctého století, tak by nám na to mnohý lékař např. řekl, že na to dnes máme penicilin. Tehdy ho neměli. Zcela jistě i dnes existují případy, která můžeme označit za vyslyšení prosby a je to zázrak, ale za padesát let nám řekne medicína, že to umí, jak se říká »na koleně«. Myslím, že tady jde spíše o posouzení spíše teologické, tedy o jistotu, že modlitba dosáhla svého cíle, což pro nás je svědectvím, že Bůh slyší na přímluvu kardinála Berana.

 

(mig)

23. února 2019, 19:54