Papežský astronom: Člověk si klade otázky nesouměrné s jeho konečností

Johana Bronková - Vatikán

Dnes večer bude v Evropě viditelné úplné zatmění měsíce. Potrvá 1 hodinu a 43 minut a bude tak nejdelší v tomto století. Ihned po západu slunce se stín země promítne na měsíc, který se v něm téměř úplně skryje. Jediná viditelná část dostane navíc načervenalý odstín, díky lomu světla slunečních paprsků v atmosféře. Nebude to však jediná pozoruhodná věc pozorovatelná dnes na večerní obloze. Také Mars se dostane do konjunkce s naším satelitem na dráze velmi blízké naší planetě, takže jej budeme pozorovat obzvláště jasně. Dobře viditelné a blízko od sebe budou také další planety: Venuše Jupiter a Saturn.
Hovoří otec Gabriele Gionti, jezuita a kosmolog Vatikánské observatoře:

„My ve vatikánské observatoři nehledíme na oblohu jinak než ostatní astronomové. Ale protože někteří z nás jsou kněží a řeholníci, je pro nás zdrojem inspirace. Spatřujeme v něm „Boží slávu“, jak říká žalmista. Skrze krásu, s níž se setkáváme ve vesmíru, spatřujeme nepřímo Boží přítomnost. Říkám nepřímo, protože nikdy nejde o důkaz Boží přítomnosti, ale je to konstatování, které vychází z naší víry.“

Vatikánská observatoř vznikla v roce 1891 z vůle papeže Lva XIII. Ve skutečnosti by však bylo správnější mluvit o druhém založení, protože první observatoř povstala ve Vatikánu již v roce 1532. Nicméně hlavním důvodem jejího obnovení na sklonku 19. století bylo ukázat těm, kdo vinili církev z tmářství, že víra nestojí v protikladu k vědě, ba naopak, že církev podporuje výzkum a bádání. Na počátku observatoř sídlila ve vatikánských zahradách a měla své teleskopy na leoninských hradbách. Kvůli světelnému smogu se už v roce 1935 přestěhovala do letní papežské rezidence v Castel Gandolfu. Vzhledem k rozrůstání římské aglomerace už  v 80. letech nebylo dost dobře možné provádět astronomická bádání. Observatoř dostala příležitost založit nové výzkumné centrum v Tucsonu, ve Spojených státech, pod patronátem arizonské univerzity. „Vatikánská observatoř má tedy dnes dvě sídla, jedno v Castelgandolfu, v papežských zahradách, kde se zaměřují spíše na teoretické bádání, a druhé v Tucsonu, kde se provádí také a především pozorování,“ dodává vatikánský astronom.

„Klademe si samozřejmě otázku, jak je možné, že člověk, jenž je tak nepatrný – jako zrnko písku – si sám klade otázky, které se zdají být větší než on. A to nás odkazuje k Bohu, protože člověk v sobě objevuje smysl pro nekonečno, který je nesouměrný s jeho konečností.“

P. Gionti nicméně dodává, že ten, kdo víru nemá, nemusí nutně vnímat tuto Boží přítomnost. „Vidí harmonii, a neví proč!“ říká papežský astronom.