Beta verze

Cerca

Vatican News
Papež František na setkání s kontemplativními sestrami v Peru (21. 1. 2018) Papež František na setkání s kontemplativními sestrami v Peru (21. 1. 2018) 

Instrukce Cor Orans přináší nové normy pro ženské kontemplativní komunity

K převádění apoštolské konstituce Vultum Dei Quaerere do každodenního života mnišek má napomoci dnes zveřejněná instrukce Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života nazvaná Cor Orans. Klášter s méně než šesti profeskami podle nového dokumentu ztrácí samostatnost. Důraz je kladen také na začlenění komunit do klášterních federací a věrnost dodržování klauzury a kontemplativní identity.

Johana Bronková - Vatikán

Papež František vydal před dvěma lety dokument dokument věnovaný kontemplativnímu životu v ženských klášterech. Konstituci Vultum Dei Quaerere (z 29. června 2016) nyní doplňuje prováděcí instrukce, která objasňuje jednotlivé předpisy a stanovuje postupy k jejich provádění. Instrukci s názvem Cor Orans, tedy Modlící se srdce, dnes představil sekretář Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, arcibiskup José Rodríguez Carballo, O.F.M.

Jak předeslal ve své prezentaci, titul instrukce byl převzat z textu apoštolské konstituce a velmi dobře odráží povolání a poslání kontemplativních řeholnic v církvi. Prováděcí instrukce zároveň reflektuje zkušenost a požadavky mnišek, na základě jejich odpovědí na dotazník rozeslaný před několika lety do všech klášterů na světě. Zpracování instrukce si vyžádalo poměrně dlouhou dobu zejména proto, že bylo nutné pečlivě zpracovat nové předpisy z kanonického hlediska, tak aby byla zachována identita a poslání kontemplativních ženských řádů a kongregací, dodal arcibiskup Carballo. Kromě toho instrukce ruší některé kánony. Proto bylo zapotřebí zvláštního schválení, které Svatý otec udělil 25. března letošního roku.

Členění instrukce

Instrukce jej po úvodních obecných normách rozčleněna do čtyř kapitol, věnovaných otázkám autonomie klášterů, federacím klášterů, oddělení od světa a formace. V každé z těchto oblasti zavádí reformní prvky a na druhou stranu je spojeje s péčí o pilíře zasvěceného života, které potvrzuje s veškerou důsledností a vážností.

Nové fundace: alespoň osm profesek

První část se věnuje mimo jiné novým fundacím. Stanovuje, že mezi založením a vybudováním nového kláštera mnišek má uplynout nejvýše 15 let. Stanuvuje se tak časový limit, po jehož uplynutí musí zasáhnout Svatý stolec. Toto patření vychází z přání, aby kláštery byly skutečně živé a význačné a aby se neprodlužovaly ty situace, kde nelze předpokládat rozvoj v budoucnosti. V otázce kanonického schválení nového kláštera požaduje Svatý stolec přítomnost alepsoň osmi mnišek se slavnými sliby (srov. č. 39).

Méně než šest profesek znamená ztrátu autonomie

Instrukce rovněž nově stanovuje, že v případech, kdy počet mnišek se slavnými sliby klesne na pět, komunita ztrácí právo na volbu vlastní představené. V takovém případě má představená federace povinnost informovat Svatý stolec , který jmenuje Komisi ad hoc, jak žádá apoštolská konstituce (VDq, čl. 8 §2). Mons. Caraballo upozornil, že tento předpis se dotkne významného množství klášterů, po nichž se bude žádat reflexe nad vlastní situací v dialogu se Svatým stolcem. Instrukce specifikuje také možnost dočasného či trvalého přidružení (afiliace) kláštera, který ztratil autonomii, k jiné prosperující komunitě.

Federace klášterů a posílení role federální představené

Druhá část se týká federací klášterů, ustanovených apoštolskou konstitucí Sponsa Christi v roce 1950. Instrukce reflektuje vývoj posledních sedmdesáti let a zaplňuje především právní mezery, které se v této „struktuře společenství“ objevily. Potvrzuje v návaznosti na konstituci papeže Františka, že všechny kláštery mají náležet do některé z federací, nicméně v případě zvláštních důvodů připouští dispens Svatého stolce od této povinnosti (č. 93). Nový dokument rovněž z právního hlediska posiluje pozici a roli federální představené, která má zajišťovat v řadě otázek komunikaci se Svatým stolcem. Podobně také federální rady a shromáždění dostávají v nové instrukci přesnější legislativní rámec.

Klauzura: materiální a efektivní, nikoli jen symbolická

Část věnovaná oddělení od světa potvrzuje povinnost klauzury v kontemplativních komunitách. Zdůrazňuje, že způsob oddělení od vnějšího světa má být „materiální a efektivní a nikoli pouze symbolický či duchovní“. Instrukce klade důraz na věrnost každé z kontemplativních komunit své identitě. Vybízí je „k vytváření prostředí vnitřního a vnějšího ticha, k životu v askezi, směřujícímu k duchovnímu růstu, k péči o slavení liturgie a bratrský život ve společenství“. Důležitou kapitou je také přístup ke sdělovacím a komunikačním prostředkům. V duchu konstituce papeže Františka (VDq 33-34) požaduje jejich střízlivé užívání, tak aby byla zachována usebránost a ztišenost. Konkrétní pravidla mají stanovit jednotlivé konventní kapituly.

Nová pravidla pro dispens od klauzury a exklaustraci

Mezi významné jurisdikční a právní novinky patří změna ohledně udělování dipensu od klauzury. Podle nových norem jej uděluje vyšší představená, případně po konzultaci s  radou v případě delší nepřítomnosti, a nikoli biskup, jak tomu bylo dříve. Podobně jsou nově právně ošetřeny otázky spojené s exklaustrací. Podle instrukce může federální představená prodloužit exklaustraci maximálně na dva roky, po jejichž uplynutí musí zasáhnout Svatý stolec. Rozsáhle pojednány jsou také normy ohledně různých typů klauzury a jejího dodržování.

Formace: nová pravidla počáteční formace

Poslední kapitola, věnovaná formaci, připomíná některé obecné principy kontemplativního mnišského života, který „se zakládá na osobním setkání s Pánem“ a „spočívá především ve ztotožnění s Kristem“. Zdůrazňuje dále nutnost trvalé formace a doporučuje v této věci vyšším představeným spolupráci mezi různými monastickými komunitami. Instrukce přesně stanovuje také tři etapy počáteční formace, postulanturu, noviciátu a dočasných slibů či jiniorátu, kterým má předcházet aspirantura (č. 251). Právě aspirantura a postulantura jsou z právního hlediska novinkou, protože dosud nefigurovaly Kanonickém právu a jednotlivé instituty se v těchto věcech řídily vlastními předpisy. Aspirantura má podle instrukce trvat 12 měsíců a smí být prodloužena na dobu do dvou let. Stejné lhůty platí také pro postulanturu, po níž následuje dvouletý noviciát a poté juniorát s každoročně obnovovanými sliby. Celkově tedy trvá počáteční formace od devíti do dvanácti let, jak to požaduje konstituce Vultum Dei quaerere.

Zavěrečné dispozice ukládá klášterům, které doposud nebyly součástí žádné z federací, aby tak do jednoho roku učinily, pokud neobdržely dispens.

 

15. května 2018, 13:30