Hledejte

Zelená terapie proti Alzheimerově chorobě

Projekt terapeutických zahrad v centru Matky Terezy v Padově byl pečlivě prostudován, certifikován a nakonec i oceněn. V kontaktu s duby, vavříny a rozmarýnem se pacientům s demencí vrací vzpomínky, zlepšují se kognitivní funkce, například řeč, zlepšuje se jim nálada a především méně užívají léky. Mons. Ravazzolo: "příroda je lůno schopné přijímat, vytvářet a léčit".

Cecilia Seppia - Vatican News

Máme monoklonální protilátky, inteligentní molekuly schopné vyčistit mozek od nahromaděného beta-amyloidu, experimentální léky vyvinuté v zámořských laboratořích, transkraniální vlny k probuzení vzpomínek, kognitivní trénink podpořený virtuální realitou, pravdou však je, že na Alzheimerovu chorobu navzdory neutuchajícímu úsilí výzkumu stále neexistuje žádný lék, kromě toho, čemu odborníci říkají "zadržování" a zpomalování nemoci. A když patologický úpadek kognitivních funkcí vstoupí do domácnosti, když demence napadne prarodiče, babičku, rodiče, milovaného člověka, jediné, co člověk chce udělat, je ne následovat vyčerpávající nemocniční léčbu, ale zastavit čas a přestat bojovat. Děje se to tady, v Rubanu v provincii Padova, v terapeutických zahradách Domácího centra Matky Terezy z Kalkaty, kde zeleň regeneruje a léčí a život pacientů i pečovatelů plyne ve stavu znovuobjevené normality.  Giovanni s rukama v květináčích pečuje o svá semínka a ví, že jakmile jsou zasazena, musí je zalévat a nezapomíná je každý den kontrolovat, jako to člověk dělá u bratra, přítele, o jehož zdraví pečuje. Anna pak přistoupí k velké třešni. Najednou zvedne hlavu, zhluboka dýchá, v očích jí zajiskří. Přímo nad ní mezi větvemi poskakuje veverka. A úsměv ji rozzáří. Piero se prochází mezi rozkvetlými keři, sáhne po rozmarýnu, vezme ho do rukou, přivoní si k němu, zaboří obličej do větviček, vypadá šťastně, klidně. Od chvíle, kdy Rina vkročila do Terapeutické zahrady, se jí vybavily všechny vzpomínky na domácí zahradu, na dobu, kdy byla mladá, je přesvědčená, že je právě tam, chce se o ni sama starat. Proto jí provozovatelé poskytují vlastní prostor, bez přítomnosti ostatních pacientů. Vůně, barvy, kontakt se stromy, květinami, aromatickými rostlinami, to je terapie, která se ukázala jako účinná pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, oceněná organizací Innovation Lab a na mezinárodní úrovni organizací Urban Innovation and Entrepreneurship v Sydney. Projekt, známý jako Verbena project (Green and Wellbeing Alzheimer's) v Padově, který po dvou letech experimentování získal výhody certifikované katedrou psychologie Padovské univerzity a společností Tesaf, koncipovaný Giotto Cooperativa Sociale a OPSA (Opera Provvidenza Sant'Antonio), katedrou obecné psychologie a katedrou zemědělsko-lesnických systémů Padovské univerzity. A dále dvě knihy, "Curarsi del Verde" ("Ošetřuj verde") a "Salvarsi con il verde" ("Záchzana zelení"), vydané s pokyny a výsledky experimentů.

Více paměti, méně úzkosti

"Po jubileu v roce 2000," říká monsignor Roberto Ravazzolo, ředitel OPSA a Centra Matky Terezy, "si diecéze položila otázku, jaké jsou nově vznikající potřeby, a uvědomila si, že neexistují žádná specifická centra věnovaná těmto lidem s kognitivními poruchami a jejich rodinám. Základní kámen Domu Matky Terezy byl položen v roce 2000, poté díky nasazení všech a prorocké vizi otce Roberta Bevilacqua z OPSA, který byl lékařem, začalo zařízení fungovat v roce 2006 a v současné době je v něm ubytováno 34 lidí ve dvou pobytových střediscích a 50 ve dvou denních centrech. Je zde mnoho aktivit, všechny jsou podporovány lékaři, psychology a zkušenými pracovníky, ale dalo by se říci, že zahrady, původně koncipované tak, aby nabízely pouze chvíle odpočinku a procházek, aby byly pouhým prvkem výzdoby samotného Domova, se staly skutečným významem tohoto místa". Ano, protože čím více času tráví pacienti mezi duby a vavříny, olivovníky, javory a magnóliemi, tím více se jim vracejí vzpomínky. Jakýsi zázrak, před nímž děti a manželé nedokážou zadržet slzy. Ale to není všechno. Přínosy jsou různorodé: pacienti se projevují jako samostatnější, méně úzkostní a neklidní, méně apatičtí a depresivní, více nakloněni společenskému životu, schopni reaktivovat důležité kognitivní funkce, jako je jazyk a uvažování, ale především, říká psycholog centra, doktor Andrea Melendugno, dochází k důslednému snižování počtu léků, množství, které se na tuto patologii používají. Upřímně řečeno, zdá se, že "opodstatněná" zeleň tohoto místa má téměř sílu opravovat poškozené neurony, vytvářet nové, stejně jako výhonky jara.

Vytváření zahrad

Je tu tolik hektarů, zhruba 22, z nichž zahrady (celkem tři) tvoří jen malou část, jakýsi "hortus conclus", abychom použili biblický výraz, a přesto se pacienti nemohou ztratit, protože cesty, ačkoliv jsou široké a rozmanité, jsou kruhové, tj. vždy se vracejí do výchozího bodu. Vše je zde prozkoumáno do nejmenšího detailu, nikoliv proto, aby se nemoc "upozadila", ale aby se vyléčila: rostliny, umístění, rozdělení prostoru, typ zahrady. Za výběrem stojí mezinárodní zahradní designér Andrea Mati, který se specializuje na zelené plochy pro křehké osoby. "Nejvyšší metou je péče o pacienta," vysvětluje dále Mons. Ravazzolo. Nejedná se o RSA, kde by lidé s Alzheimerovou chorobou "parkovali" nebo o ně bylo jen postaráno. Stačí říci, že před založením zahrady jsme identifikovali 480 výzkumů na toto téma, byla provedena pečlivá rekognoskace místa, velmi přesný výběr rostlin, protože každá rostlina, každý strom musí mít určitý tvar, přesný vývoj, dokonce i projekce stínu stromů byla studována ad hoc. Pro pacienty s Alzheimerovou chorobou je totiž stín děsivý, jen zhoršuje nevysvětlitelný pocit "černé díry", který prožívají ve své mysli a který podněcuje úzkost a deprese.

Udržitelnost, rozpoznatelnost, biologická rozmanitost

V současné době zde roste 138 různých druhů rostlin a všechny jsou místní. Ve skutečnosti nelze vybudovat zahradu s rostlinami, které žijí v jiném regionu, je třeba brát v úvahu klima, sluneční záření, vlhkost a složení půdy. Navíc pokud má postižený co do činění s rostlinným prvkem, který je specifický pro daný region, zažívá stav většího bezpečí, zná a rozpoznává tento prvek a může se mu dokonce podařit obnovit vzpomínky z dětství. Fíkusy, jilmy, jahodníky, javory, třešně a granátovníky, které zaplňují zahrady a krajinu v Benátsku, tak vytvářejí rozpoznatelné a známé prostředí u těch, kteří ztratili vzpomínky. Stejně tak tymián, šalvěj, vavřín a rozmarýn jsou důležitými kognitivními připomínkami. Výběr rostlin je pro paměť zásadní. "Po počáteční průzkumné fázi," pokračuje ředitel, "jsme přešli do experimentální fáze se dvěma terénními studiemi, jednou pro obyvatele a jednou pro návštěvníky denního centra. Celkem se aktivně zapojilo 45 hostů, kteří zahrnovali prakticky všechna stadia onemocnění, od nejlehčího přes středně těžké až po nejtěžší. Do projektu byly zapojeny multidisciplinární týmy a také skupina rodinných příslušníků, aby společně určily kritéria pro opatření. Následovaly publikace výsledků v mezinárodních vědeckých časopisech, monografie projektu, která je nyní uživatelskou příručkou pro ty, kdo se snaží dělat to, co my, a zejména velké pokroky v léčbě. Za výběrem rostlin, které jsou přísně autochtonní, stojí kromě rozpoznatelnosti hosty ještě dva další důvody. A sice udržitelnost a obnova biodiverzity, která kvůli ničivému působení člověka mizí. "Otázka udržitelnosti je velmi důležitá, vysadit zahradu znamená také zajistit její údržbu, a to má své náklady. Aby byla zahrada účinná, musí být dobře udržovaná. Biodiverzita také poskytuje nejvhodnější podněty pro nemocné a zároveň vyživuje životní prostředí," upozorňuje doktor Melendugno.

Volné a nezávislé používání

Od té doby se experimentování nezastavilo, zeleň se rozrostla, Terapeutické zahrady se zaplnily stromy, pacienti začali žít uprostřed přírody, aby se cítili lépe a lépe. A výsledky se dostavily. "Na začátku," zdůrazňuje Nicola Boscoletto, předseda družstva Giotto, které realizaci zahrad sledovalo a stále sleduje, "byly studie průkopnické, byla to velká výzva. Ale v posledních letech se stále více, i díky našemu projektu, potvrzuje, že interakce lidí s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence s vhodně vytvořenými parky a zahradami podporuje regeneraci kognitivních zdrojů". V zahradách se mohou pacienti procházet kdykoli, bez časového rozvrhu, dokonce i v noci pro ty, kteří trpí nespavostí, sami nebo s pečovateli: zcela svobodné vyžití. Pod kalikantem a mezi stromy arbutus se setkávají s přáteli a příbuznými, posedávají venku, pěstují zeleninu a květiny. Nebo jsou zde organizované nabídky: muzikoterapie, zahradničení, smyslové aktivity. O zahradu a zeleninovou zahrádku se mohou starat i lidé na vozíku, a to díky vyvýšeným prostorám ve výšce k sezení.

Příroda je lůno, které přijímá a generuje

"Při přemýšlení o těchto zahradách," dodává otec Roberto, "se mi vybavuje obraz přírody jako lůna, které přijímá a generuje život, a nemohu si pomoci, ale musím myslet na to, co nám říká papež František v encyklice Laudato si'. Člověk sám je součástí přírody. Někdy si myslíme, že příroda je pro člověka něco cizího, čeho je člověk divákem, ale nezapomínejme, že každý z nás je součástí této tvůrčí Boží lásky, která dává život všem věcem. A tak jsme v papežově textu skutečně našli to teologické "Ono", které nám umožňuje pochopit toto spojení a vysvětlit mimo psychologických, botanických a terapeutických náhledů z teologické perspektivy, tedy proč tomu tak je. Prostřednictvím přírody jsme schopni pečovat o nemocné, na které se příliš často zapomíná nebo kteří jsou svěřeni pouze láskyplné, ale vyčerpávající péči rodinných příslušníků. Zde, v Centru Matky Terezy, vidíme, jak se úspěšné spojení člověka a životního prostředí, o němž mluví Svatý otec, naplňuje až k důkazům o vyléčení". "Péče, křehkost a společenství," zdůrazňuje Dr. Melendugno, jsou tři klíčová slova, která vyplývají z našeho projektu a která čerpají přímo z encykliky papeže Františka. A když mluvíme o společenství, nemáme na mysli pouze společenství lidí, ale také společenství rostlin. Rostliny v terapeutických zahradách musí být schopny vzájemného soužití a poskytovat našim hostům příznivé prostředí, být schopny s nimi vést dialog a komunikovat, léčit je a prospívat jim".

Více udržitelnosti

Stručně řečeno, Terapeutická zahrada je skutečně zdravotnickým zařízením sama o sobě. Z toho mají prospěch nejen hosté, ale také personál, který v zařízení pracuje, a v neposlední řadě i jejich rodiny. Zlomovým bodem je politika méně welfaristických, ale více udržitelných a generativních rozhodnutí. Cílem je blaho člověka, aby se pacienti i jejich rodiny cítili lépe. A jsou to právě rodiny, které poskytují pozitivní zpětnou vazbu a opakují, že vidí své blízké tak klidné, jako už dlouho ne. Konečným výsledkem projektu Verbena jsou certifikované pokyny pro zřizování a využívání terapeutických zahrad v zařízeních pro seniory: "Padova," uzavírá otec Roberto Ravazzolo, "chce být průkopníkem, příkladem pro konkrétní změnu kvality života".

15. února 2024, 15:10