Kardinál Czerny na Ukrajině: Všichni jsme tváří v tvář této válce chudí, přestaňte útočit na civilisty
Salvatore Cernuzio – Vatican News – Beregszász
"Vítejte na Ukrajině," stojí na vybledlé ceduli pokryté suchými větvemi na hranicích mezi Ukrajinou a Maďarskem v Barabásu. Je to téměř hořký vtip, když se podíváme na stav, do kterého se tato východoevropská země dostala od 24. února, kdy tato krutá válka vypukla. Na hranicích čeká nejméně padesát aut na průjezd těsnou a velmi pomalou celní kontrolou. V 17:20 byla bílá dodávka s pěti lidmi na palubě v polovině fronty, před 20:00 postoupila o pouhých šest míst. Těsně před osmou hodinou večerní postoupila jen o šest míst. V protější řadě, té, která označovala vjezd, stála jen policejní auta. Kardinál Michael Czerny, úřadující prefekt Dikasteria pro integrální lidský rozvoj, kterého papež vyslal do Maďarska, aby utěšil ukrajinské uprchlíky, překročil hranice v pozdních odpoledních hodinách. Doprovázejí ho dva kněží, kteří se věnují pastoraci migrantů, a řeckokatolický eparcha z Nyíregyházy Ábel Szocksa, který poskytl své auto, aby se mohl vydat "na druhou stranu", do Beregove, vesnice na Zakarpatí, která byla ušetřena bombardování, ale stala se jedním z hlavních shromaždišť uprchlíků.
Bombardování v Mariupolu: "Hrozné"
Před vstupem udělá eparcha znamení kříže. Spíše jako požehnání pro tuto misi než ze strachu z nějakého nebezpečí, vzhledem k tomu, že v posledních dnech často navštěvoval "bratry", kteří pomáhají prchajícím lidem a přinášejí jim jídlo a pomoc. Zatímco kardinál nekonečně dlouho čekal na kontrolu svých dokladů (některé údaje v italském pasu například byly nesrozumitelné a musely se překládat pomocí Google translate), zastihla ho zpráva o bombardování dětské nemocnice v Mariupolu. "Bombardování a nemocnice, už z těchto dvou slov v jedné větě člověka zamrazí. Pokud pak čtete pediatrické... Kardinál Parolin má pravdu, je to nepřijatelné! Tyto útoky na civilisty musíme zastavit," říká.
V Beregove, místě setkání tisíců uprchlíků
Cesta do Beregove - pro Maďary Beregszász - trvá necelých dvacet minut. Předměstí je polopusté, v dálce je vidět nápadná dača, jeden z typických ruských venkovských domů. "Tam se ubytovávají bohatí uprchlíci," vysvětlují. Beregove je ve skutečnosti dějištěm boje mezi chudými: uprchlíci proti jiným uprchlíkům, bohatí proti méně bohatým, tyrani, kteří od těch nejslabších požadují jakousi daň nebo vlastní příděly potravin. Zdá se, že někteří Ukrajinci žádají až 2000 forintů za pomoc svým krajanům při překročení hranic nebo za potvrzení o špatném zdravotním stavu, aby obešli stanné právo, které je nutí zůstat v zemi. Mnozí z nich také nabízejí přepravu uprchlíků do Budapešti za přemrštěné ceny. Mnozí souhlasí, protože se obávají maďarských autobusů čekajících za hranicemi, zejména ženy, které se bojí, že je unesou a vyhodí na ulici. Tyto obavy nejsou zcela neopodstatněné. "Obchodování s lidmi je skutečný problém," říká Czerny, "tragédie v tragédii, která se přiživuje na humanitárních krizích.“
Bratrství pro pomoc trpícím
Pár metrů od centra města, kde život zdánlivě plyne normálně, zastaví auto s kardinálem před rozestavěným bílým internátem. Původně to měla být ubytovna pro studenty, nyní se z ní stal azylový dům. Název je dlouhý a složitý, ale stejně dobře by se mohl jmenovat "Fratelli tutti" (Všichni bratři), protože spojuje úsilí katolíků (řeckokatolíků a římských katolíků), protestantů a reformovaných. "Neexistuje žádný rozdíl, všichni jsme nyní dobrým Samaritánem, který je povolán pomáhat bližnímu. Uvědomili jsme si, že pokud nebudeme spolupracovat, nemůžeme poskytnout skutečnou pomoc těm, kteří trpí," vysvětlil eparcha Nil Luschschak, když posadil zástupce různých konfesí ke stolu. Každý z nich papežovu vyslanci vyprávěl o zkušenostech s přijímáním lidí na útěku, pak o setkání s dramatem rodin rozbitých smrtí či odloučením člena rodiny nebo o lítosti některých ruských vojáků, kteří si mysleli, že se účastní rychlé "vojenské operace", a ocitli se uprostřed války. "Je to genocida," říká téměř šeptem biskup latinského ritu Péter Miklós Lucsok na adresu obětí. "Pro náš lid je to křížová cesta a mnozí jsou připraveni jít na Golgotu. Ukrajinci neutíkají, nevzdávají se, chceme bránit hodnoty svobody, pravdy a lidské důstojnosti."
Dvojí vyjádření lásky k bližnímu
"Všichni jsme chudí tváří v tvář této válečné výzvě," začal kardinál Černý, kterého přítomní požádali, aby papeži poděkoval za jeho návštěvu a za to, že "nechal ve Vatikánu zaznít zvon malé Ukrajiny". Kardinál vysvětluje, že do obléhané země dorazili dva lidé: on a kardinál Konrad Krajewski, který je v současné době ve Lvově. "Je to dvojí reakce, jednak okamžitá charitativní pomoc, jednak dlouhodobá. zaměřená na integrální lidský rozvoj. Závazek, který přetrvá staletí."
"Bylo by smutné reagovat na mimořádnou událost a pak se vrátit k chudému, rozháranému životu, který žije a kterým trpí tolik lidí na tomto světě," dodal kardinál. "Po této noční můře se nechceme vrátit k dřívějšku, ale vyjít z ní lepší jako lidé." Czerny také zopakoval papežovu ochotu "udělat vše, co je možné" pro mír: "Pokud máte nějaký nápad, co by se dalo udělat, neváhejte a navrhněte to." Vedoucí dikasteria se poté seznámil s některými z uprchlíků ubytovaných v internátu. Mezi nimi byl i čtrnáctiletý Glib, který s matkou a sestrami uprchl z Kyjeva. "Kam chceš jet?" "Nevím, chci jen jít domů."
Příběhy ze života v Barabas
Stovky uprchlíků, kteří se tísní v centru Caritas v Barabasu, které Černý navštěvuje před a po své zastávce na Ukrajině, také mluví o domově. Někteří litují svých domovů zničených minometnou palbou v Kyjevě, jiní mluví o domově v souvislosti s ubytováním, které je čeká v Německu, Rakousku nebo dokonce ve Spojených státech. Stejně jako Irina, která ráno utekla z Kyjeva a říká, že je "naštvaná" na pomalý dopravní systém, kvůli kterému jí uletí letadlo. Na druhou stranu není snadné zvládnout tempo příjezdů a přesunů: během několika hodin, kdy si kardinál prohlíží budovu, v níž jsou připraveny postele a stoly plné jídla, her a oblečení, je ohlášeno osmdesát lidí. "Pracujeme velmi málo. Jen 24 hodin denně...", vtipkuje koordinátorka Caritas a široce otevírá očí.
"Děkuji vám za vaši práci. Svatý otec mi řekl, abych vám přinesl jeho požehnání, a to také dělám," řekl Czerný uprchlíkům a dobrovolníkům. Žena, která do té doby ležela, vstala, aby mu na mobilním telefonu ukázala nechvalně známý snímek ženy, kterou v Irpilu zabila bomba, když se snažila utéct se svými dětmi: "Tohle dělá válka. Nevinní lidé byli zabiti, ženy znásilněny.“ Někteří přikyvují, většina pokračuje v tom, co dělá: spí, balí, rozptyluje děti čtením pohádky nebo hraním na stavitele. Czerny prochází mezi postelemi, rozdá několik růženců, pohladí děti. Před budovou na něj čeká řada místních novinářů. Těm po papežově poslední modlitbě Anděl Páně vyjadřuje svou vděčnost: "Pokračujte ve své službě a jděte s papežovým požehnáním. Kéž pravda vyjde najevo, kéž pravda vyjde najevo."
Pracovat pro dobro
Odjezd kardinála, který se do centra vrátil pozdě večer, aby se s uprchlíky podělil o sendvič a horký nápoj, doprovázela píseň. Kolem něj se sbíhá spousta žen: "Spasiba," vykřikne rusky dívka s mahagonově zbarvenými vlasy; "trvalo nám šest dní, než jsme se přesunuli z jednoho kraje do druhého," říká jiná. Žena v kožešinové čepici vysvětluje, že v roce 2014 utekla z Doněcku a uchýlila se do bombami zničeného Charkova. Válka ji pronásledovala a nyní je opět na útěku. Czerny se jí chystá požehnat, ale jeho ruku zadrží Inna, starší básnířka z Kyjeva: "Jsem Židovka, mám ukrajinské občanství a mluvím rusky. Pán chce, abychom nesoutěžili, ale pracovali pro dobro."
Setkání s maďarským místopředsedou vlády
Druhý den kardinálovy mise byl zahájen setkáním s místopředsedou maďarské vlády Zsoltem Semjénem, který chtěl zopakovat podporu vlády církevním iniciativám v reakci na humanitární krizi: "Maďarsko prohlásilo, že přijme uprchlíky bez jakýchkoli omezení," řekl. Czerny doufá, že se tento vstřícný postoj stane trvalým a neomezí se pouze na mimořádné události: "Kéž je tato náruč stále otevřenější."
(pb)
