Hledejte

Vatican News
Giotto Di Bondone, Oplakávání Krista, Cappella degli Scrovegni, Padova Giotto Di Bondone, Oplakávání Krista, Cappella degli Scrovegni, Padova 

Fresky padovského 14. století zapsány na seznam dědictví UNESCO

Padova a její freskové cykly ze čtrnáctého století se staly součástí světového dědictví UNESCO. Zpráva přišla z čínského města Fu-čou, kde se konalo 44. zasedání této organizace.

Nejen kaple Scrovegniů, jakkoli Giottůva proslulost jistě sehrála svou roli, ale také skvostná středověká radnice a fresky v dalších padovských kostelích a oratořích byly 24. července zapsany na prestižní seznam UNESCO. Osm míst, v nichž se prolíná historie, kultura a ale také věda a úchvatné umělecké dědictví, které ve 14. století učinilo z Padovy centrum obnovy evropského výtvarného jazyka, kolébku západního umění, jak ho známe dnes. Jak vysvětlil výbor UNESCA ve zdůvodnění nominace, umělcké dědictví padovských freskových cyklů "ilustruje zcela nový způsob malířského ztvárnění narace, s novými prostorovými koncepcemi ovlivněnými pokrokem v optice a novou schopností postihnout lidskou postavu ve všech jejích rysech, včetně pocitů a emocí. Tyto inovace znamenají novou éru v dějinách umění a přinášejí neodolatelnou změnu směru”.

Vydejme se společně na malou návštěvu těchto míst:

Kaple Scrovegniů

První a nejproslulejší památkou je vrcholné dílo Giotta di Bondone z počátku 14. století -  kaple Scrovegniů, nazývaná také Aréna, podle místa, na němž kdysi stálo antické divadlo.  Florentský umělec ještě nedovršil čtyřicítku, když začal pracovat na cyklu 53 fresek, objednaném bohatým padovským bankéřem Enrichem Scrovegni. Práce na tisíci metrech čtverečních fresky trvala malíři a jeho spolupracovníkům 625 dní, totiž totiž freskových dní (pro které se vžil italský výraz “giornate”) jejichž čas se počítá na úseky, které je malíř schopen dokončit než čerstvá omítka, kterou si tato technika žádá, zaschne.

Giotto pracoval podle uceleného ikonografického rozvrhu, inspirovaného augustiniánským teologem Albertem z Padovy (1269-1328). Novozákonní příběhy doplňují detaily známé z apokryfních evangelií, Zlaté Legendy, Meditací o Kristově životě od tzv. pseudo-Bonaventury, a bohatý repertoár symbolů promlouvající o středověkém univerzu, v němž každá jednotlivost má své pevné místo, ale zároveň se z něho vyklání, bytostně odkazuje ke svému Stvořiteli.

Výjevy ze života Krista, Panny Marie, Jáchyma a Anny vystupují v živých barvách a pevných objemech z geometrických rámců pod modří klenby poseté hvězdami, zatímco monochromní alegorické postavy ctností a neřestí v dolní etáži doprovázejí návštěvníka při pohledu na majestátní Poslední soud, vypodobněný na stěně protihlehlé oltáři, kde je také vstupní portál – a před každého příchozího rozprostírá neuniknutelný horizont konce času a Boží spravedlnosti.

Kostel svatého Filipa a Jakuba u eremitů (Santi Filippo e Giacomo agli Eremitani)

Padovský kostel sv. Filipa a Jakuba vybudovali v 2. polovině 13. století při svém klášteře augustiniáni poustevníci a proto si zachoval přídomek “agli Eremitani”, přestože od napoleonských dob přešel pod správu diecéze. Na seznam UNESCO se dostal díky freskovému cyklu od Guarienta z 60. let 14. století, na kterých jsou zachyceny příběhy titulárních světců a otce řádu, sv. Augustina. Inspiraci nedalekou Kaplí Scrovegniů nezapře volba monochromní výmalba soklu s alegoriemi planet a lidských věků.

Ačkoli kostel těžce poškodilo bombardování na konci II. světové války, zachovaly se rovněž fragmenty fresek se sv. Augustinem a elegoriemi ctností a svobodných umění od Giusta de´Menabuoi, jen o něco málo mladší než Guarientovy malby (kolem 1370). A návštěvníci, kteří se do kostela vydají za freskami ze 14. století, jistě nepřehlédnou ani pozoruhodnou fresku Mučednictví sv. Kryštofa, jedno z raných děl Andrea Mantegny (1453-57) v kapli Ovetari, ve kterém již zřetelně vystupuje jeho zaujetí perspektivou a iluzívní architekturou.

Palazzo della Ragione

Padovská radnice, sídlo městského soudu a tržiště, Palazzo della Ragione, je impozantní středověkou stavbou budovanou od roku 1218. Velký sál radnice, považovaný za největšího svého druhu z této doby, zaklenul v roce 1306 Giovanni degli Eremitani charakteristickou dřevěnou klenbou typu obráceného lodního kýlu.  Původní výzdoba sálu, podle tradice připisovaná Giottovi, zanikla při požáru v roce 1420. Nahradil ji velkolepý freskový cyklus s astrologickými náměty, dokončený kolem roku 1440, inspirovaný spisy jednoho z Averroesových následovníků Pietra d´Abano. Malíři Niccoló Miretto a Stefano da Ferrara rozvinuli sofistikované cykly maleb ve třech pásech na všech čtyřech stěnách. V délce více než dvouset metrů zachycují složité astrologické náměty spojené s tématem božské a pozemské spravedlnosti. Najdeme na nich znamení zvěrokruhu, apoštoly, alegorie měsíců, řemesel, planet a souhvězdí, ale také znázornění lidských charakterů ovlivněných hvězdami. Nechybějí však ani kardinální a teologální ctnosti, učitelé církve a patroni města Padovy: sv. Justina a sv. Antonín.

Katedrální baptisterium

 vzniklo nejpozději ve 12 století, patrně na starších základech. Jeho výzdobu v 2. Polovině 14. století  objednala Fina de' Buzzaccarini, manželka padovského pána  Francesca il Vecchio z Carrary. Zadala ji Giustu de' Menabuoi, který zde vytvořil své největší mistrovské dílo a sám našel poslední odpočinek při vnější zdi této křestní kaple. Nepříliš velký prostor zaplnil malíř výjevy a postavami Starého i Nového zákona, které završuje v kupoli Kristus Pantokrator, uprostřed rajské vize zástupů všech stavů. Pozoruhodná je freska se stvořením světa, na níž se objevuje Kristus jako Pán kosmického času, který může vstupovat do běhu přírodních zákonů a prostřednictvím svých poslů – Andělů potírat temné sublunární síly a projevovat svou vůli.

Kaple Carrarského paláce (Palazzo Carrarese)

Další cyklus Guarientových maleb, dokončených před rokem 1354, najdeme v kapli Carrarského paláce, který je dnes sídlem Gallileovy akademie věd, filosofie a umění. Fresky vyprávějí biblické příběhy, v nichž nadpřirozený zásah anděla přinesl člověku záchranu. Novinkou je plynulé rozvinutí příběhů, které již nejsou oddělené v geometrickém rámci. Elegantní malířský styl zachycuje v bohatých draperiích a oděvech bohatý život na šlechtických dvorech 14. století.

Bazilika a klášter sv. Antonína

Netřeba jistě představovat baziliku sv. Antonína (lakonicky nazývaná „il Santo“, Světec) kam každoročně míří miliony poutníků ke hrobu františkána původem z Lisabonu. Uvnitř pozoruhodné stavby, jež je sama o sobě významnou památkou dějin architektury a umění, najdeme zejména další skvosty malířství 14. století. Kapli Černé Madony vyzdobil Giotto, Kapli požehnání a  kapitulní síň Giusto de' Menabuoi, Kapli bl. Luky Belludiho Altichiero da Zevio a kapli Sv. Jakuba Jacopo Avanzi.

Oratoř sv. Jiří (San Giorgio)

Oratoř postavnou v roce 1377 vyzdobil Altichiero da Zevio pro markýze Lupi di Soragna jako rodinné mauzoleum. V interiéru se dochovala neporušená fresková výzdoba s příběhy ze života Krista, svatého Jiří, svaté Kateřiny Alexandrijské a svaté Lucie. Nechybí však ani vypodobení členů rodiny Lupi.

Oratoř sv. Michaela (San Michele)

Na základech starší sakrální stavby langobordskéhoi původu nechala vystavět významná pádovská rodina de Bovi novou kapli, jejíž stěny pokryl freskami Jacopo da Verona, který se již dříve podílel po boku Altichiera da Zevio na malbál oratoře sv. Jiří. Evangelijní příběhy se prolínají s epizodami z každodenního života a portréty význačných osobností Padovy čtrnáctého století.

Připravila Johana Bronková

 

29. července 2021, 16:33