Paradox pandemie: Úzkostná ochrana života versus liberalizace eutanázie
„Tato rozhodnutí jsou výsledkem dlouhodobých tlaků, které pokračovaly pandemii navzdory. Mnoho se v té věci nezmění, pokud naše společnosti neobjeví znovu hodnotu života,“ říká pro Vatikánský rozhlas profesorka Assuntina Morresi, členka Italského bioetického výboru.
„Myslím, že v této chvíli máme co do činění s dvěma tendencemi. První se týká propagace tzv. nových práv, směřujících k antropologickému převratu, který je pouhým výsledkem politických rozhodnutí minulých let. Druhá nás vede k zamyšlení nad tím, že existuje společné dobro, v němž je dobro jedince provázáno s dobrem všech. Není náhodou, že se tolik mluví o očkování. Ještě nedávno jsme mluvili o sebeurčení jako o absolutní hodnotě, koncepci, která v časech pandemie není aplikovatelná, když si uvědomíme vzájemnou závislost. Uvědomujeme si, že nikdo není schopen zachránit se sám. Zdůrazňují se trendy solidarity, sounáležitosti, potřeb druhého člověka.“
Ve Španělsku byl v prosinci přijat zákon dovolující eutanázii lidí s vážnými a neléčitelnými nemocemi. V Holandsku a Kanadě byly učiněny kroky k rozšíření eutanázie na další kategorie nemocných. Asistovanou sebevraždu legalizovalo Rakousko. Potratové zákony byly rozvolněny na Novém Zélandu či ve Francii a Itálie dovolila volný prodej abortivních tablet nezletilým.
(job)