Hledejte

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto  (AFP or licensors)

“Covidové děti” přilepené k obrazovkám a videohrám

Kromě hospodářských dopadů a zničujícího smetení všech kulturních a společenských akcí mají lockdowny také vážné vedlejší účinky. Jedním z nich je pandemie videoher. Děti a mládež se stávají stále závislejší na obrazovka “chytrých” telefonů, tabletů, počítačů a herních konzolách.

Podle průzkumu provedeného v Itálii nevládní organizací Národní observatorium pro dospívání, tráví dospívající mládež s videohrami 3-6 hodin denně.

Odborníci začínají mluvit o závislosti ve chvíli, kdy hraní videoher vede k problémům v osobním, pracovním nebo sociálním životě a u dětí v učení. Následky však mohou být také fyzické, od poruch spánku po problémy s jídlem. “Pokud se dítě izoluje, nemá kontakt s rodiči ani  vrstevníky, nemluví a nesdílí své názory, radši se zavírá ve svém pokoji a hraje si tam celý den, jsou obavy namístě,” konstatuje Daniele Onori z Centra studií Livatino. 

Výzkum provedený Americkou pediatrickou akademií doporučuje, aby děti mladší 18 měsíců vůbec nepřicházeli do kontaktu s obrazovkou a poté, až do pátého roku života, před ní trávili maximálně jednu hodinu denně. “Pro děti starší šesti let se žádné počty hodin neurčují,  za rozumný limit však lze považovat 60 minut, možná rozdělených do dvou bloků po půl hodině. Třeba také mít na paměti, že využívání videoher jako pasivních hlídačů je velmi špatný nápad,” dodává Daniele Onori. Doporučuje rovněž vést v patrnosti, jaké hry naše děti hrají. Měly by odpovídat jejich věku a potřebám. “V Evropě existuje tzv. PEGI, totiž celoevropský systém klasifikace her. Díky němu najdete na přebalech příslušné symboly, které uvádějí pro jakou věkovou skupinu jsou jednotlivé hry určeny a informují o případných nebezpečných obsazích,” připomíná Daniele Onori.

Dobrým způsobem jak si poradit s technologickými neřestmi u dospělých je monitorování času stráveného před smartfonem a dalšími elektronickými zařízeními. Představa o tom, kolik času nečinně trávíme před obrazovkou, může vést k reflexi a změně návyků. “V rodině  pak je možné například zavést zóny “off line”, pravidla typu “žádný tablet u stolu” nebo “domácí úkoly bez Facebooku” a “v posteli bez tabletu”. Jsou to pravidla, která mohou fungovat - ovšem jedině tehdy, když je nikdo v rodině neporušuje, podotýká Daniele Onori. 

(job)

5. listopadu 2020, 16:44