Hledejte

Vatican News
2019.03.19 paesaggio, montagne verdi, ambiente, natura 2019.03.19 paesaggio, montagne verdi, ambiente, natura 

Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum

Komentář Církev a svět - Pastýřské listy biskupa Guido Galleseho

Přívlastek „apokalyptický“ bývá nezřídka hanlivou nálepkou, jejíž užívání patří  v některých kruzích dokonce k jakémusi bontónu. Občas, bohužel, i mezi křesťany, kteří tak diskreditují knihu Písma, sepsanou svatým Janem. Věřící, který se dnes pouští do četby Apokalypsy, se s tím musí v duchu potýkat a stěží se pak dobírá porozumění, které si žádá víra, nemluvě o hojné duchovní útěše, kterou tato kniha skýtá.

Vymanit se z tohoto despektu a neupadnout přitom do jeho osidel nevraživostí vůči těm, kdo jej adoptovali, není vůbec snadné. Pastýři se knize Zjevení sv. Jana obvykle vyhýbají. Výjimkou je italský biskup, který ji nabízí k rozjímání věřícím svojí nevelké diecéze Alessandria v regionu Piemonte.

Biskup Guido Gallese (ročník 1962), jmenovaný Benediktem XVI. v roce 2012, nabízí ve svém pastoračním listu stručnou a možná překvapivou syntézu ústředního poselství této nesnadné, poslední biblické knihy. „Beránkova láska (L´amore dell´Agnello) – jak jej nazval a píše v jeho úvodu - „je tou největší novinkou, jež je s to dát smysl lidskému životu a dějinám člověka. Je to láska, jejíž materiální plody jsou v dějinách neviditelné, ale ty duchovní září v srdci křesťanských komunit a podle nich je možné je rozpoznat.

Tato láska je primárním účelem Zjevení, řecky Apokalypsis, knihy sv. Jana. Když totiž Beránek začíná lámat pečeti, aby zjevil smysl dějin, vychází od sebe a představuje se jako první apokalyptický jezdec. Jeho láska dává smysl všemu, co se ve světě stane, a odporuje pesimistickému či nihilistickému výkladu negativních dějinných událostí. Všechno je zúrodněno dobrem, jehož ovoce plně dozraje na konci časů také chronologicky. Porozumět této lásce a snažit se ji okoušet je podstata křesťanského života.

Zjevení sv. Jana je prorocká kniha, jediná z Nového zákona, která konkrétně a uspořádaně prezentuje život církve od Kristovy oběti až po chystanou Beránkovu svatbu. Tento prorocký text má literární styl, jehož jméno bylo odvozeno ze samotného textu, totiž apokalyptický. Užívá obrazy, vize, znamení, čísla a liturgie. Je to jazyk na první pohled kryptický, ale stává se mimořádně precizním v míře, v jaké se do něho proniká (v některých otázkách je z Nového zákona dokonce nejzřetelnější).

Apokalypsa znamená „zjevení“, a již první verš deklaruje, že cílem knihy je »ukázat, co se musí vbrzku stát« (Zj 1,1). „Ukázat“ neznamená sdělit, ani vyprávět; je to záležitost obrazů a vizí. Prorocký text se člení do dvou prorockých dimenzí: ta všednější se týká přítomnosti a spočívá v umění vykládat dnešek ve světle Božího Slova; a ta spletitější se týká budoucnosti a spočívá v předjímání toho, co se stane. Tuto druhou dimenzi popisuji výrazně lidsky – píše biskup Gallese – protože u Boha tomu tak není. On se nestará o to, abychom o věcech věděli dříve než k nim dojde, ale abychom je - až nastanou - mohli prožívat přijímáním správných rozhodnutí, tedy ve víře a důvěře v Něho. Nicméně, člověk, poznávající tyto události, má tendenci se jich zmocnit, kontrolovat je a stát se jejich prvním hybatelem. Proto dává Bůh namísto prostého a bezprostředního proroctví přednost jinému stylu, kterým věci, které se stanou, předjímá. Chce nás totiž nasměrovat nikoli k předvídání, nýbrž bezvýhradnému svěřování se Jeho Prozřetelnosti.“

Biskup Gallese věnoval Apokalypse již loňský pastýřský list, nazvaný Logos proroctví (Il Logos della profezia), ve kterém komentoval vzkazy sedmi církevním obcím, jež uvozují knihu Zjevení (Zj 1,1-3,22). Jeho letošní pastýřský list, ze kterého zde citujeme, se věnuje zbývajícímu obsahu knihy sv. Jana:

„Stojíme před obsáhlou počáteční vizí (Zj 4-5), která ústí do scény sedmi pečetí, jejichž rozlomení zjevuje smysl dějin. Sedmá pečeť spustí sedmero polnic, které oznamují velký den Páně. Zatroubení sedmé polnice odstartovává sedm ran, jež mají povolat k obrácení ničemníky, kteří nechtěli slyšet zvuk polnic, a to zakoušením účinků zla. Během dějin totiž ti, kdo páchají zlo, nejsou nezbytně přímými adresáty jeho účinků, což je nezřídka lidmi považováno za nespravedlnost; zlo často doléhá na jiné, dokonce nevinné lidi. Sedm ran však dává pocítit konsekvence zla bezprostředně samotným ničemníkům s cílem povolat je k dobru. To vše se stane dříve než uplyne lhůta definitivní válkou dobra proti a zlu a posledním soudem. Po něm přijde nové nebe a nová země a chystaná Beránkova svatba.“

Tolik biskup Gallese pouze v úvodu svého pastoračního listu, ve kterém jednoduše a účinně  přivádí k apokalyptické kontemplaci tajemství dějin spásy v nynější době.

 

(mig)

20. září 2020, 16:20